Andrius Kubilius, evropský komisař pro obranu, přišel s návrhem, který zní jako science fiction z bruselských kuloárů: stálá evropská armáda o síle 100 000 vojáků. Jenže tentokrát to není jen další plán do šuplíku. Ruská agrese na Ukrajině a nejistota kolem amerických bezpečnostních záruk mění pravidla hry. Otázka už nezní, jestli Evropa potřebuje společnou obranu, ale jestli na ni má dost odvahy.
Bonsai armády nestačí
Kubilius si na švédské bezpečnostní konferenci nepřibral servítky. Položil řečnickou otázku: Byly by Spojené státy vojensky silnější, kdyby místo federální armády měly padesát armád na úrovni jednotlivých států? Odpověď je jasná. A přesně v tom je problém Evropy – sedmadvacet národních „bonsajových armád“, jak je kdysi nazval Josep Borrell, prostě nestačí.
Evropská obranná připravenost podle komisaře stojí na třech pilířích: investice do výrobních kapacit, připravené instituce a politická vůle. Jenže pouhé navyšování rozpočtů současného systému problém nevyřeší. Chybí jednota. A právě proto Kubilius navrhuje „velký třesk“ – radikální přestavbu evropské obrany.
Myšlenka společné evropské armády není nová. Jean-Claude Juncker o ní mluvil už v roce 2015. Emmanuel Macron ji pak v listopadu 2018 posunul do centra debaty, když varoval před závislostí na USA. Angela Merkelová ho tehdy podpořila. Jenže co znělo před několika lety jako vzdálená vize, nabývá dnes – s válkou na východě kontinentu a Donaldem Trumpem zpět v Bílém domě – na reálných konturách.
Bezpečnostní rada jako řídící centrum?
K armádě by podle některých debat měla přibýt i Evropská bezpečnostní rada – orgán složený z klíčových stálých členů a několika rotujících zástupců. Celkem deset až dvanáct členů, kteří by nejen diskutovali, ale hlavně rychle rozhodovali o nejdůležitějších obranných otázkách. Kubilius navrhuje zahrnout i Spojené království, přestože už není členem EU. Jde ovšem o starší akademickou debatu, která zatím nemá konkrétní podobu v oficiálních návrzích.
Průzkumy ukazují, že veřejnost v zemích jako Španělsko, Belgie nebo Německo je pro společnou evropskou armádu – přibližně 70 % občanů si ji přeje. Jenže politická realita je jiná. Česká republika například návrh odmítá a trvá na prioritě NATO a budování vlastní armády. Vládní strategie je jasná: žádné paralelní vojenské struktury na bázi EU.
Co z toho plyne?
Evropa se ocitla na křižovatce. Může pokračovat v dosavadním modelu – koordinovat národní armády, investovat do obranného průmyslu a doufat, že to bude stačit. Nebo může riskovat a vydat se cestou hlubší integrace. Projekt „vojenského Schengenu“, který EU představila v listopadu 2025, je první vlaštovkou. Ale stotisícová armáda? To už je jiná liga.
Problém není v penězích ani v technologiích. Problém je v politické vůli. Evropské státy se musí rozhodnout, jestli chtějí zůstat sbírkou malých armád, nebo se postavit na vlastní nohy jako skutečná vojenská síla.
Zdroj info: politico.eu
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
