Devatenáctý balík sankcí: Evropa zavírá kohoutky, ale otázky zůstávají

Co přesně nový balík obsahuje?

Tentokrát jde hlavně o LNG. Krátkodobé smlouvy vyprší za půl roku, ty dlouhodobé mají čas do začátku roku 2027. „Ruská válečná ekonomika je udržována příjmy z fosilních paliv. Chceme tyto příjmy snížit. Proto zakazujeme dovoz ruského LNG na evropské trhy. Je čas zavřít kohoutky,“ zaznělo z Bruselu. Jinými slovy: Evropa se konečně rozhodla utnout jeden z posledních významných finančních toků, které Kremlu umožňují financovat válku na Ukrajině.

Kromě energetiky se nové sankce zaměřují na finanční sektor, omezují pohyb ruských diplomatů v schengenském prostoru a zavádějí zákaz přístupu ke kryptoměnám pro ruské občany. Česká republika v tomto ohledu sehrála aktivní roli. Ministr zahraničí Jan Lipavský oznámil, že se podařilo prosadit omezení pohybu ruských diplomatů po Schengenu. Argument je prostý: „Neexistuje žádný ‚Schengen pro Rusko‘, takže nedává smysl, aby ruský diplomat akreditovaný ve Španělsku mohl přijet do Prahy, kdykoli se mu zachce.“

Stínová flotila a čínská stopa

A pak je tu ještě stínová flotila. Jde o stovky starých tankerů, často registrovaných v exotických jurisdikcích, které převážejí ruskou ropu a obcházejí cenové stropy i embarga. Tyto plavidla představují nejen ekonomické, ale i ekologické riziko – jejich technický stav bývá tristní a hrozba úniku ropy reálná. Nový balík sankcí také cílí na firmy ze třetích zemí, zejména čínské společnosti, které Rusku dodávají komponenty využitelné ve zbrojním průmyslu. Evropa si zjevně uvědomila, že sankce fungují jen tehdy, pokud se podaří uzavřít zadní vrátka. Jenže jak donutit čínské firmy, aby poslechly? Peking má vlastní geopolitické zájmy a tlaku z Evropy čelí s rostoucí lhostejností.

Slovenské veto a křehká jednota

Že se sankce vůbec podařilo schválit, nebylo samozřejmostí. Slovensko až do poslední chvíle blokovalo dohodu, což opět připomnělo, jak komplikované je dosáhnout konsenzu mezi 27 členskými státy s různými energetickými závislostmi a politickými prioritami. Bratislava nakonec ustoupila, ale celý proces ukázal, že každý další sankční balík bude vyžadovat stále náročnější diplomatické manévrování.

„Čekali jsme na to, doufejme, že to bude fungovat, je to velmi důležité,“ zaznělo při příjezdu na summit EU v Bruselu. Opatrný optimismus je na místě – předchozích osmnáct balíků sice Rusku ztížilo život, ale válečná mašinérie stále funguje. Ruská ekonomika sice vykazuje známky napětí a zpomalení, Kreml však zatím dokázal najít způsoby, jak si udržet příjmy z exportu surovin.

Co z toho plyne?

Devatenáctý balík sankcí je dalším krokem v dlouhé sérii ekonomických restrikcí, které mají „oslabit schopnost Ruska vést válku“. Zákaz LNG je symbolicky i prakticky významný – Evropa konečně útočí na jeden z posledních pilířů ruského exportu. Zároveň však platí, že sankce jsou účinné jen tehdy, pokud se podaří zabránit jejich obcházení. A právě tady leží největší výzva.

Ruská vláda nový balík odsoudila jako „neúčinný“ a tvrdí, že „sankce se obracejí proti samotnému bloku“. Propaganda stranou, něco pravdy na tom je – evropské firmy i domácnosti platí za energetickou transformaci vysokou cenu. Otázka zní: Jak dlouho vydrží evropská solidarita, když účty za plyn rostou a konec války není v dohledu?

Česko se v celém procesu profilovalo jako „silný hráč a lídr evropské bezpečnostní politiky“. Oproti některým váhavějším partnerům má Praha jasno – bezpečnost Evropy stojí na pevném postoji vůči Moskvě. Jenže i ta nejpevnější pozice potřebuje spojence. A těch s každým dalším balíkem sankcí možná ubývá. Devatenáct balíků. Kolik jich ještě bude potřeba?

Zdroj info: euractiv.com, europa.eu, mzv.gov.cz

Autor: Josef Neštický

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT