Rozdílné platy dělnických profesí přinášejí zvýšenou fluktuaci

Běžně se stává, že dělníci mění práci ze dne na den ještě v době zkušební lhůty. Důvodem je boj o zaměstnance a jen stěží srovnatelné nabídky jednotlivých zaměstnavatelů.
„Velmi často se stává, že uchazeči o dělnické pozice nedokáží nabízené pracovní nabídky dobře vyhodnotit a teprve po změně místa zjistí, že u předchozího zaměstnavatele se měli ve výsledku lépe, což je žene k další změně. Je to téměř začarovaný kruh,“ komentuje Hana Orgoňová, vedoucí jihlavské pobočky Grafton Recruitment. Zvlášť v případě dělnických pozic totiž každá firma inzeruje podmínky v jiné formě a srovnání nabídek je tedy složité. Některé firmy používají model odměňování založený na úkolu, jiné na hodinové sazbě, další zase mají k základní fixní mzdě celou řadu variabilních složek. Finální výši mzdy navíc ovlivňuje i směnnost. Například na Vysočině, kde je kumulace výrobních firem asi nejhustší v ČR, je nejčastější třísměnný model, běžně však firmy fungují i ve dvojsměnném, nejméně oblíbeném nepřetržitém či ženami vyhledávaném jednosměnném provozu. „I když se hodinová sazba jeví stejná, výsledné rozdíly mohou činit jednotky tisíc korun měsíčně,“ říká Hana Orgoňová. Například ve dvojsměnném provozu může dělník vydělat nástupní mzdu 19 602 korun (minimum 14 250 korun, maximum 22 500 korun), v třísměnném provozu už 21 177 korun (minimum 17 500 korun, maximum 27 600 korun).
Zajímavé přitom je, že mzdy na dělnických pozicích jsou na podobné úrovni napříč všemi regiony ČR. Na rozdíl od jiných segmentů trhu tedy ve výrobě dochází ke stírání rozdílu mezi Prahou a zbytkem republiky.
Vysoká fluktuace je pro firmy velmi nepříjemná a drahá. Nejde ovšem jen o náklady spojené s náborem zaměstnanců, ale i s jejich vzděláváním. „V kontextu často až kritického nedostatku lidí se snižují nároky na kvalifikaci, například na mnohé dělnické pozice stačí pouhé základní vzdělaní. Pokud má tedy zájemce o pozici správné pracovní návyky, motivaci a zájem učit se nové věci, jsou firmy připraveny takového pracovníka zaučit či pomoci mu získat příslušnou kvalifikaci. Tyto investice pak samozřejmě přijdou vniveč, když pracovník za pár měsíců odejde za zdánlivě lepší nabídkou,“ uzavírá Hana Orgoňová.
A jaké pracovní pozice kromě operátorů výroby dnes výrobním firmám nejvíce chybí? Nejvíce firmy poptávají konstruktéry, technology, výrobní inženýry a pracovníky s elektrotechnickým vzděláním, poptávka roste i po specialistech technického nákupu, kvality a lean managementu. Chybí i velká spousta manuálně pracujících, firmy hledají svářeče, obráběče, lakýrníky a elektro údržbáře.