Máme u nás stále ještě silné byrokratické myšlení (II)

Pokračování rozhovoru s Pavlem Smutným, spoluzakladatelem a spolumajitelem AK Císař, Češka, Smutný
Je nejen partnerem AK Císař, Češka, Smutný, ale i podnikatelem, mecenášem a filantropem. Se svými společníky založil také nadační fond Bohemian Heritage Fund. Je zároveň prezidentem Česko-izraelské smíšené komory. Říká, že se musíme konečně přestat slabomyslně obviňovat a přemýšlet, že jsme hlupáci, méněcenní idioti, kolaboranti, komunisti, protože vnější svět nás docela chladně pozoruje jako tučnou dobrou krávu a docela dobře nás dojí.
Máte specializaci na mezinárodní investiční vztahy a mezinárodní obchodní právo. Je hodně odlišné od práva v České republice? Jak lze mezinárodní právo uplatnit v České republice?
Naše úloha kanceláře je v tom, že jsme pomáhali při určitých typech investic v České republice. Byli jsme tím facilitátorem, který pomáhal nejen při právních otázkách, ale i při pochopení mentality českých i zahraničních investorů a klientů, kteří měli nějakým způsobem kooperovat. Ne vždy se to dařilo, protože jsme na mezinárodní kooperaci a spolupráci nebyli v České republice vůbec připraveni. Důsledkem je, že spousta českých firem skončila ve vlastnictví pouze zahraničních majitelů, je tu málo smíšených společností, které by byly česko-německé, česko-francouzské, česko-americké apod.
Zahraniční investice jsou tu natvrdo, Češi neuměli často sehrát roli minoritního či majoritního akcionáře, protože na zahraniční akcionáře a kapitál reagovali agresivně. Když se to někdy stalo, skončili většinou pak jako jejich zaměstnanci. To je, bohužel, náš slavný konec privatizace, který takto dopadl. Důvody jsou často složitější, ale můžeme si za to sami. Proto je teď úkolem nové generace, aby tuto situaci napravila. Určitě je normální, aby tu byly zahraniční investice a podnikala tu řada zahraničních společností. My potřebujeme dosáhnout toho, aby tyto firmy utrácely své zisky tady a nikoliv je všechny odváděly zahraničním matkám. Myslím si, že je to reálné, možné a důležité, že by česká vláda měla v tomto něco podniknout a dělat aktivnější opatření než hlouposti jako sektorová daň, zvyšování daní, apod., ale dělat pobídkové věci, které podnítí firmy, aby v Čechách zůstávaly i finančně a nebyly tady pouze montovny. To je jeden z důležitých úkolů nás všech. Čeká nás velká diskuse a iniciativy vůči vládě.
Je také důležité, abychom i my sami dobrovolně internacionalizovali, tedy dělat svoji ekonomiku mezinárodní. My sami, sebe i své myšlení. Stále málo lidí umí anglicky či druhý světový jazyk. Jen jeden jazyk již dnes nestačí, to je základní podmínkou, a k tomu je třeba umět německy, francouzsky, španělsky, rusky atd. Pro mnoho lidí v zahraničí je to zcela běžné. V tom jsme sami sobě dlužni.
S ekonomikou souvisí úzce i kultura, to je o čem se bavíme i v dalších tématech. Musíme konečně přestat se slabomyslně obviňovat a přemýšlet, že jsme hlupáci, méněcenní idioti, kolaboranti, komunisti či jak se ty nesmysly kolem prezidentské volby projevily, protože vnější svět nás docela chladně pozoruje jako tučnou dobrou krávu a docela dobře nás dojí. A my na to jen koukáme, ani tomu nepřikládáme žádný význam a přeme se tu často o hloupostech, tak či onak, a přitom problém je v tom, že bychom měli my sami být správci svých věcí a měli se o sebe lépe starat a ne koukat, jak která moucha letí. V tom je naše jakási slovanská nepraktičnost, kterou máme v sobě a kterou bychom měli trošku omezit.
V počátku 90. let vznikla spousta nových zákonů a řada jich byla mnohokrát novelizována. Dá se v tom ještě nějak vůbec vyznat? Jak se díváte na stav současné legislativy a práva?
Máme stále ještě silné byrokratické myšlení. Málo věříme vlastním lidem, málo věříme sami sobě, na všechno jsou tu předpisy. Je to neuvěřitelně zbytečné a obtěžující, zhoršuje to podnikatelské klima i zhoršuje to i život lidí, není to jen o podnikání. Zákony se často týkají i regulací, které jsou přehnané. Někdy mi připadá, že Sněmovna závodí o to, aby vymyslela co nejvíce předpisů a co nejvíce regulovala. To je dost nešťastné a zhoršuje to klima ve společnosti. Jsem jednoznačně toho odpůrcem, je to tak složité, že tomu nemůže nikdo už rozumět. Problém je také většinou i ve špatné aplikaci práva.
V právní praxi jste získal mnoho zkušeností. Máte nějaký právní případ, na který jste obzvláště hrdý?
Během mojí kariéry se podařilo více věcí. Pokud jsme před 10 či 15 lety dělali jednu či dvě velké věci ročně, teď jich děláme souběžně třeba patnáct. To je nádhera velké společné kanceláře, která se postupně rozrostla. Témata, která byla pro nás sváteční, a my šíleli jako majitelé, protože jsme věděli, že jsou ve hře miliardy a různé zájmy. Dnes je těch případů opravdu hodně a sdílíme je se svými mladými spolupracovníky. Dnes je to mým denním chlebem. Co před 10 či 20 lety bylo pro nás exotické, je dnes součástí naší každodenní práce. Vážíme si toho a bereme to jako důvěru trhu.
Lze to nějak přiblížit?
Jsou to vždy případy, ve kterých naštěstí vždy stojíme na správné straně. Jsme kancelář, kde bráníme zájmy poškozených, bráníme ty, kterým se stane nějaká křivda, kdo se pokouší obhájit nějaké právo. Nikdy jsme nebyli agresivní, na nikoho neútočili jménem klienta, nikdy jsme nedělali nepřátelská převzetí atd. V tomto smyslu to máme jednodušší.
Advokát musí sledovat zájmy klienta. Naštěstí se nám daří. Už jsme si vytvořili určité jméno a klienty, které máme, si dnes můžeme vybírat a dělat pro ně i s naším morálním nasazením.
Druhou věcí je, že šlo často o případy, kde byly velké hospodářské zájmy. Často šlo i o stagnaci či o bytí a nebytí klientů jako například firmy na okraji konkurzu či šikanózní návrhy na konkurz či případy, kdy nešlo o podnik jako takový, ale o jeho pozemky, na kterých podnik stál. To bylo hlavně v minulosti. Řádily tu opravdu divné poměry, to je už dnes za námi. Nicméně platí, že jsou i situace, týkající se bezprostředního zájmu, možnosti rozvoje, stagnace či poškození firmy.
Vstupujete s osobním zájmem do veřejného života. Věnujete se společenským zájmům i jako advokát?
To je další oblastí, kterou se zabýváme. Něco, co má společného s veřejným rozměrem případů. Jsou to vždy velké kauzy a mají nějaké echo ve veřejnosti. Je potřeba být o tom nějakým způsobem informovaný. Rozsudky dnes nepadají zdaleka jen u soudu, ale padají v médiích, na sociálních sítích. To je realita dneška. Boj se kolikrát vede přes mediální stránky, než se kolikrát justice vůbec vzkřísí, aby se něco udělalo, už je rozhodnuto. Takovým typickým případem je i Čapí hnízdo a spoustu afér tohoto typu. Žijeme ve zrychlené době, která vyžaduje novou právní pomoc, která sice není zrychlená, ale je fokusovaná na zásadní témata a zájmy klienta a základní pomoc klientovi. Kromě toho musíte klienta i veřejně obhájit a poradit, aby ho takový způsob manipulace nepoškodil včetně jeho jména. Všechny případy jsou veliké a mají komplexní charakter. My na nich učíme sami sebe a své mladší kolegy komplexnosti. Díky tomu jsme naučili naše lidi dělat opravdu velkou advokacii, pochopit klienta, o co opravdu jde a pak mu to vysvětlit právním jazykem, o co jde.
Co byste poradil začínajícím právníkům, čím by se měli řídit?
Poradil bych jim, aby se vzdělávali nejen v právu, ale i v životě společnosti, aby se vzdělávali ve velkém kontextu, ve kterém právní služba je. Dále aby četli, chodili do divadla, poslouchali hudbu, aby pěstovali svoji fantazii a kreativní schopnosti, protože ty logické a formálně logické postupy musí mít v sobě. Na to stačí mít dobrého tatínka a maminku, mít logické IQ. To je nutná podmínka, nikoliv však dostatečná. Musíte mít schopnost logicky a správně myslet, mít správný úsudek a správnou kombinační schopnost, s tím se musíte narodit. Ale pak musíte vše kultivovat, a v tom je ta nádhera, protože právo je exaktní obor, který má přesah ve vědách humanitních a společenských, protože je to o věcech lidských.
Správný advokát je veliký univerzál, který umí vyložit i opravdu složitou větu, umí dostat ze zákona výkladem tu potřebnou myšlenku, obhájit ji soudu nebo protistraně, rozumí o čem je život, společnost, má základní znalosti v oboru (strojírenství, doprava, chemie apod.), ve kterém klienti podnikají, musí poznat prostředí firem a rozumět mu věcně i prakticky. To jsou podmínky pro dobrého advokáta.
Dokončení rozhovoru najdete v úterý 1.5.
První díl rozhovoru.
https://www.ekonomickymagazin.cz/2018/04/malo-verime-sami-sobe-na-vsechno-jsou-tu-predpisy-i/