Okamurovy návrhy? Soubor špatných řešení neexistujících problémů

Hodnocení Ekonomického magazínu: 20 %
Autor: poslanecký návrh SPD
Stanovisko vlády: Nesouhlas
K volebnímu programu Okamurova SPD ministr Pelikán nedávno velmi trefně poznamenal, že se jedná o soubor špatných řešení neexistujících problémů. Jedno z takových řešení nabízí i novela zákona o majetku České republiky. V různých stranách a obměnách jej Okamura předložil ve sněmovně už potřetí. Navrhuje v něm pro organizační složky státu a vedoucí zaměstnance povinnost spravovat majetek státu s „péčí řádného hospodáře“.
Stávající pravidla podle Okamury nezakotvují dostatečně konkrétně a jednoznačně pro volené politiky a úředníky povinnost pečovat řádně o majetek. Výsledkem je neefektivita při vymáhání náhrady škody při nehospodárném nakládání se svěřeným majetkem nebo finančními prostředky státu. Z tohoto důvodu se předkladatelé domnívají, že předkládaný návrh není duplicitní, ale upřesňuje a jasně konkretizuje dnešní zákonnou úpravu.
Návrhem má být realizován předvolební slib SPD na zavedení osobní, a hlavně trestní odpovědnosti pro ministry, hejtmany a úředníky. Předkládací zpráva potřebnost novely opírá o kontrolní závěry NKÚ, ze kterých vyplývá, že sice došlo k nehospodárnému a bezúčelnému nakládání s majetkem a peněžními prostředky státu: „A nikdo z politiků za to nemá odpovědnost, všechna předražení platí občané ze svých daní.“
Dostat konečně politiky do tepláků ale zákon ani při nejlepší vůli nemůže. Žádnou konkretizaci povinností ani jednoznačnost úpravy totiž nepřináší. Povinnost jednat s „péčí řádného hospodáře“ je v novém občanském zákoníku vztažena nejen na členy orgánů obchodních korporací, jako jsou jednatelé, členové představenstev, dozorčích rad, správních rad apod., ale nově i na členy jakýchkoli volených orgánů, pokud spravují cizí majetek.
Nevolený úředník musí podle zákona o majetku České republiky postupovat s „odbornou péči“, která je na kvalitativně vyšší úrovni než předkladateli prosazovaná „péče řádného hospodáře“. Další předpisy v oblasti nakládání se stáním majetkem, jako je zákon o rozpočtových pravidlech, a především zákon o finanční kontrole, navíc ukládají státnímu orgánu nakládat se státním majetkem hospodárně, účelně a efektivně.
Upravena je také odpovědnost fyzických osob, na které se uvedené požadavky vztahují. V rozsahu trestněprávních, pracovněprávních a občanskoprávních předpisů odpovídají za porušení stanovených povinností a za škodu, která státu vznikne. Dodržování zákonů ani zdaleka nekontroluje jen NKÚ, jehož role je trochu jiná než u ostatních kontrolních orgánů. Svou činností přispívá primárně k prosazování dobré praxe, a nikoli k trestání viníků.
Všechny kontrolní závěry NKÚ projednává vláda i se stanoviskem kontrolovaných subjektů. V nich jsou popsána nápravná opatření, ale třeba i vysvětlení a nesouhlas s některými závěry. NKÚ není orgánem veřejné správy a nemá výkonnou pravomoc. O výsledcích své kontrolní činnosti informuje vládu i parlament, a pokud se domnívá, že došlo k porušení zákona, může se obrátit na finanční úřady, nebo rovnou podat trestní oznámení, což také činí.
Poslední zajímavost se týká důvodové zprávy. Okamurovci ji zčásti opsali ze stránek Transparency International. Nic proti, kdyby se zde netvrdilo, že „právo veřejné (…) jen zdánlivě nezná pojem povinnosti péče řádného hospodáře. To ovšem neznamená, že by tento institut, byť imanentně jinak právně formulovaný, nebyl v těchto zákonech přítomen.“ Sami tak přiznávají, že jejich návrh je přinejmenším nadbytečný.