Když Donald Trump zahájil spolu s Izraelem válku proti Íránu, možná nečekal, že tím rozpoutá něco víc než jen regionální konflikt. Dnes, necelé dva měsíce poté, je zřejmé, že íránská válka urychluje proces, který mnozí pozorovatelé označují za „rozchod Ameriky se světem“. Nejde přitom o rétoriku – jde o reálné oslabení amerického vlivu s potenciálně dlouhodobými důsledky.
Když spojenci nevědí, čemu věřit
Trumpova administrativa předem neinformovala ani nejbližší spojence v NATO o zahájení operace. Výsledek? Británie a Francie údajně svolávají schůzky o budoucnosti Hormuzského průlivu – bez účasti Spojených států. Evropská unie zkoumá posílení vlastních obranných mechanismů, částečně jako reakci na Trumpovy hrozby vůči Grónsku.
„Spojenci nevědí, čemu věřit, protivníci nevědí, čeho se bát,“ shrnul situaci Thomas Wright, bývalý úředník Rady národní bezpečnosti za Bidenovy administrativy. Když kanadský premiér Mark Carney minulý týden označil ekonomické vazby s USA za „slabost, kterou je třeba napravit“, nebyla to jen politická rétorika. Byla to diagnóza nové reality.
Energetická krize jako katalyzátor změny
Uzavření Hormuzského průlivu a íránské útoky na ropnou infrastrukturu v regionu vyvolaly globální energetickou krizi. Od Bangladéše po Slovinsko zavedly země příděly paliva. Asijské státy nařídily práci z domova, některé dokonce zastavily export, aby ušetřily pohonné hmoty.
Jenže místo toho, aby se svět ještě víc upnul k americké ropě a plynu, země masivně investují do alternativ. Urychlují přechod na obnovitelné zdroje, restartují jaderné elektrárny a tlačí na elektromobilitu. „Cílem není jen přežít šok. Jde o využití tohoto období nejistoty k vybudování základů pro trvalejší stabilitu,“ řekl minulý týden Masato Kanda, prezident Asijské rozvojové banky.
A kam se obrátí pro solární panely, baterie a levné elektromobily? K Číně, která ovládá naprostou většinu dodavatelského řetězce čisté energie. Válka v Íránu tedy paradoxně posiluje Peking.
Blízký východ: spojenec, nebo břemeno?
V regionu samotném je situace složitá. Izrael je v boji proti Íránu spolehlivým partnerem – možná až příliš. Zatímco Perský záliv se zpočátku snažil USA od útoků odradit, íránské odvetné údery na jejich území je přiměly změnit postoj. Spojené arabské emiráty se přiklonily k americkému válečnému úsilí, přičemž údajně zvažují žádost o finanční pomoc z Washingtonu.
Přesto: v muslimských zemích zaplavují média protivládní narativy, často s tichým souhlasem vlád. Diplomatické depeše z amerických ambasád v Tádžikistánu, Bahrajnu, Indonésii a Ázerbájdžánu varují před „nadvládou narativu“ konkurenčních mocností a rizikem pro bezpečnostní vztahy.
Zrcadlo měnícího se světa
Dočasné příměří dohodnuté 8. dubna nepřineslo trvalé řešení. Napětí zůstává vysoké, mírová jednání v Islámábádu nepokročila. A zatímco Bílý dům tvrdí, že „celý svět bude bezpečnější, stabilnější a lépe prosperující“, realita vypadá jinak.
Amerika sice dokáže projektovat sílu – to ukázala. Ale už nedokáže získat aktéry nezbytné k udržení globální stability. Spojenci se od ní distancují, protivníci testují její odhodlání a neutrální země hledají alternativy. Íránská válka přesahuje Blízký východ – odráží fundamentální proměnu světového řádu. Vrátí se důvěra, až Trump odejde, nebo už je pozdě?
Zdroj info: politico.eu
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
