Aktuálně:

Plyn, který měl zachránit svět. Teď ho tlačí zpátky k uhlí

13.04.2026, Autor: red

3 votes, average: 2,33 out of 53 votes, average: 2,33 out of 53 votes, average: 2,33 out of 53 votes, average: 2,33 out of 53 votes, average: 2,33 out of 5
Plyn, který měl zachránit svět. Teď ho tlačí zpátky k uhlí

Zkapalněný zemní plyn měl být čistou cestou k obnovitelným zdrojům. Místo toho se stal symbolem nejhorší energetické krize v historii. Válka v Íránu a uzavření Hormuzského průlivu zdvojnásobily ceny LNG a odhalily křehkost globálního energetického systému. 

Země, které vsadily na „přechodové palivo“, teď hledají únikové cesty – a některé vedou zpátky k uhlí.

Když se sen o bezpečnosti rozplyne

Ještě loni na podzim vypadal plán jasně: Asie postupně nahradí špinavá uhelná paliva čistším zemním plynem. Evropa se zbaví závislosti na ruských plynovodech díky americkému LNG. Všichni budou spokojení. Pak přišel únor 2026 a s ním válka, která paralyzovala katarskou produkci na roky dopředu.

„Aktuální vývoj není dobrou zprávou pro plynovody ani pro LNG,“ konstatuje Ira Joseph z Columbia University, který sleduje energetické trhy od osmdesátých let. Současná krize je vážnější než krize z let 1973, 1979 a 2022 dohromady. Bangladéš dotuje dovoz, Pákistán škrtá spotřebu, Thajsko a Vietnam balancují na hraně – seznam zoufalých opatření se prodlužuje.

Evropská komise žádá zvýhodnit práci z domova. V Jižní Koreji se má sprchovat kratší dobu. A v Laosu? Tam už děti chodí do školy jen třikrát týdně. Není to sci-fi – je to realita jara 2026.

Americký boom, který nikomu nepomáhá

Spojené státy se staly největším vývozcem LNG na světě a jejich společnosti teď sklízejí rekordní zisky. Akciové kurzy letí vzhůru. Přesto na nedávné energetické konferenci v Houstonu zazněla slova, která by měla všechny znepokojit: vysoké ceny ničí základní premisu celého byznysu.

LNG mělo být dostupné, spolehlivé a konkurenceschopné. Teď je drahé a nespolehlivé. Země jako Pákistán už po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022 snížily spotřebu plynu trvale. Nahradily ho solárními panely, větrnými elektrárnami, bateriemi. A ano, také uhlím.

Japonsko povolilo provoz starých neefektivních uhelných elektráren. Jižní Korea odložila jejich odstavení, Thajsko zvýšilo výrobu v největší uhelné elektrárně země. Indie nařídila svým uhelným elektrárnám běžet na maximum. Filipíny plánují totéž. Paradox je dokonalý: LNG energetická krize, která měla urychlit přechod k čistším zdrojům, vrací svět zpátky k nejšpinavějšímu palivu.

Katar ztrácí tvář i peníze

Pro Katar je situace obzvlášť krutá. Emirát investoval desítky miliard dolarů do pozice nejspolehlivějšího a nejlevnějšího dodavatele LNG. Budoval si pověst stabilního partnera pro asijské rozvojové země. Pak přišla válka a zničila nejen infrastrukturu, ale i reputaci. Opravy potrvají tři až pět let. Roční ztráta: 20 miliard dolarů.

Zatímco Katar počítá škody, ostatní cítí příležitost. Od Mosambiku po Nigérii – africké země vidí šanci. Jejich dosud nevyužité zásoby najednou vypadají jako zlatý důl. Podnikatel s vazbami na Trumpovu rodinu propaguje nový terminál na Aljašce. Jenže tady se skrývá další paradox: krátkodobý nedostatek vyvolá dlouhodobý přebytek. Až se katarské terminály vrátí do provozu, bude na trhu příliš mnoho LNG. Mnohé projekty skončí jako investiční ruiny.

Evropa v pasti vlastní strategie

Česko má kapacitu v Eemshavenu na třetinu spotřeby, ČEZ si navíc rezervoval místo ve Stade. Na papíře to vypadá dobře – diverzifikace, bezpečnost dodávek. Problém je, že celá Evropa vsadila na stejnou kartu. V roce 2024 kapacita evropských LNG terminálů převýšila skutečný objem dovozu. Investice do infrastruktury předběhly poptávku.

A pak je tu Francie. Země, která má nejnižší spotřebu plynu za poslední desetiletí, masivně rozšiřuje LNG terminály. Logiku hledejte jinde.

Co z toho plyne?

Dříve byl LNG drahý, ale spolehlivý. Teď je drahý a nespolehlivý. Země, které ho potřebují k výrobě elektřiny, zjišťují, že kombinace solárních panelů, větrníků a baterií je nejen levnější, ale i bezpečnější. Nikdo nevede válku kvůli uhlí vytěženému v Austrálii nebo Indonésii. A obnovitelné zdroje nevyžadují flotilu tankerů ani zranitelné průlivy.

Přechodové palivo se mění v slepou uličku. Kolik zemí si to uvědomí dřív, než investují další miliardy do infrastruktury, která bude za deset let zastaralá?

Zdroj info: n-tv.de

Autor: Petr Poreba 

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT


Sdílet
Hodnotit
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars

Doporučujeme

Vraťte děti domů. Na Ukrajinu se vrátilo přes 2 100 dětí unesených Ruskem

23.04.2026, Autor: Josef Neštický

Volodymyr Zelenskyj oznámil číslo, které zní jako úspěch, ale zároveň připomíná rozsah tragédie: více než 2 100 ukrajinských dětí se vrátilo domů z Ruska. Od začátku letošního roku jich bylo 150. Iniciativa „Bring Kids Back UA" tak pokračuje v úsilí, které má jeden jasný cíl – dostat zpět děti, které Rusko odvezlo z okupovaných území. Za každým vráceným dítětem stojí příběh odloučení, strachu a ztráty identity. A za každým číslem se skrývá otázka: kolik jich ještě zůstává?

Ani 90 miliard nestačí: Ukrajině chybí další desítky miliard na válku

23.04.2026, Autor: Marek Hájek

Devadesát miliard eur. Zní to jako astronomická suma, že? A přesto Ukrajině na letošní obranu chybí téměř 20 miliard. Jak je to možné? Odpověď je prostá: válka stojí čím dál víc peněz. A zatímco Evropa se snaží nést břemeno, které Američané odložili, matematika je neúprosná.

Tusk varuje: Válka na Blízkém východě hraje do karet Putinovi

23.04.2026, Autor: red

Polský premiér Donald Tusk to řekl na rovinu: hlavním beneficientem konfliktu na Blízkém východě je Vladimir Putin. Slova, která zazněla na tiskové konferenci s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem v Gdaňsku, nejsou jen diplomatickou frází. Jsou varováním, že zatímco se pozornost světa upírá k napětí mezi USA, Izraelem a Íránem, Moskva tiše sklízí plody.

Putin má problém: Válka stojí víc, než kolik Rusko vydělá

22.04.2026, Autor: Josef Neštický

Švédská vojenská rozvědka odhalila, co Kreml nerad přiznává: aby Rusko udrželo svůj válečný rozpočet nad vodou, potřebuje cenu ropy Urals stabilně nad 100 dolary za barel – a to minimálně po celý rok. Jenže realita je jiná. Průměrná březnová cena se zastavila na 94,5 dolaru a ruský rozpočtový deficit už v prvním čtvrtletí překročil celoroční plán.

Když evropské peníze staví čínské autobusy

21.04.2026, Autor: Josef Neštický

Evropská unie chce v Africe konkurovat Číně. Nabízí hodnoty, udržitelnost a partnerství na rovnoprávném základě. Právě teď ale hrozí, že 320 milionů eur z evropských fondů skončí u čínské státní firmy, která podala nabídku za polovinu ceny konkurence. Brusel zuří – a zároveň s tím nemůže moc dělat.

Německo: Dotační velmoc, která se topí ve vlastních miliardách

20.04.2026, Autor: red

Berlín letos rozdá na dotacích 321 miliard eur. Suma, při které se člověku zatočí hlava – a která je větší než celý český státní rozpočet. Jenže místo ekonomického zázraku se Německo potýká se stagnací, továrny se přesouvají do Číny a velké koncerny berou peníze od státu, aby pak propouštěly doma. Jak je možné, že největší evropská ekonomika sází na masivní přerozdělování, zatímco výsledky zůstávají v nedohlednu?

Kreml lže o ekonomice. Švédská rozvědka varuje před katastrofou

20.04.2026, Autor: Marek Hájek

Švédská vojenská rozvědka varuje před „finanční katastrofou" ruské ekonomiky. Zatímco Moskva prezentuje optimistické statistiky, Stockholm tvrdí, že Kreml podhodnocuje rozpočtový deficit o 30 miliard dolarů a skutečná inflace je mnohem vyšší než oficiálních 5,86 procenta. Rusko podle švédských analytiků „žije na dluh" – a čas do kolapsu se krátí.

Putin ztrácí půdu pod nohama: Důvěra Rusů klesla na sedmileté minimum

20.04.2026, Autor: Josef Neštický

Šestý týden v řadě klesá podpora ruského prezidenta Vladimira Putina. Podle státního průzkumného centra VCIOM se jeho hodnocení propadlo na 66,7 procenta – nejníž od začátku invaze na Ukrajinu. Důvěra v něj klesla na 72 procent. Vládnoucí strana Jednotné Rusko ztratila za jediný týden 2,4 procentního bodu a drží se na pouhých 27,3 procenta. 

Brusel chce tvrdší ruku. Jednotný trh EU se dusí ve vlastních pravidlech

19.04.2026, Autor: Josef Neštický

Evropská komise přichází s novým plánem: přísnější sankce pro země, které brání volnému obchodu uvnitř Unie. Ursula von der Leyen chce dokončit reformu jednotného trhu do konce roku 2027 – a tentokrát to myslí vážně. Dokáže Brusel přimět členské státy, aby přestaly chránit své dvorky?