Rok urážek, výhrůžek a pohrdání tradičními spojenci se Donaldu Trumpovi vrací jako bumerang. Americký prezident teď zjišťuje, že válka s Íránem by šla mnohem snáz, kdyby měl po ruce přátele – tedy pokud mají vojenské základny, které může použít. Jenže Evropa tentokrát necouvá.
Když se „zvláštní vztah“ mění v ledovou plochu
Britský premiér Keir Starmer odmítl povolit americkým bombardérům vzlétat z britských leteckých základen. Podle zdrojů z Washingtonu i Londýna se podobné odmítavé postoje objevily i u dalších evropských spojenců – Trump najednou zjišťuje, že loajalita není samozřejmost.
Reakce z Bílého domu byla předvídatelná: hrozby obchodními sankcemi, ostré výpady proti „nevděčným“ spojencům. Přitom ještě loni to byl Trump, kdo kritizoval Evropu za slabost v migrační politice, sliboval zabrat Grónsko a drasticky omezil podporu Ukrajině. Teď je to Washington, kdo potřebuje pomoc. A Evropa si to pamatuje.
Stíny Iráku se vracejí
Napětí kolem íránské operace připomíná rok 2003, kdy George W. Bush táhl do Iráku bez širší podpory spojenců. Francie tehdy odmítla účast – republikáni jí to léta nezapomněli. Dnes se historie opakuje, jen s obráceným scénářem. Trump nečekal, že by Evropa mohla říct ne. Přece jen, minulý rok ji donutil navýšit obranné rozpočty na pět procent HDP do roku 2035. Očekával poslušnost.
„Předpokládám, že prezident Trump se ani nesnažil získat podporu NATO pro válku s Íránem – možná si myslel, že to nestojí za to,“ poznamenala podle zdrojů z britského parlamentu Emily Thornberry, předsedkyně zahraničního výboru. „Teď se asi učí lekci o hodnotě širokého základu spojenců.“
Podle informací z Pentagonu varovali vojenští poradci Trumpa, že válka s Íránem bude bez klíčových spojenců nebezpečnější. Prezident varování ignoroval. Stejně jako spojence v Perském zálivu, kteří ho rovněž odrazovali.
Německo ano, Británie ne
Ne všichni Evropané jsou v Trumpově černé knize. Německý kancléř Friedrich Merz dostal pochvalu poté, co zpřístupnil leteckou základnu Ramstein. Washington přitom nežádá přímou účast. „Nechceme, aby posílali vojáky na zem nebo něco takového,“ zdůraznil prezident. Jenže i tato „pasivní“ podpora nese rizika. Evropské země zvažují posílení vojenské přítomnosti na Blízkém východě – oficiálně na ochranu vlastních zájmů. Ale každé vojenské nasazení u eskalujícího konfliktu znamená nebezpečí zatažení do bojů.
Co z toho plyne pro Evropu?
Transatlantické vztahy jsou na historickém minimu, srovnatelném snad jen se Suezskou krizí nebo invazí do Iráku. Trump zavedl nebo hrozí cly na evropské zboží, tlačí na Dánsko ohledně Grónska a otevřeně mluví o možnosti použití vojenské síly proti evropským spojencům.
Evropa reaguje hledáním strategické autonomie. Navyšuje výdaje na obranu, buduje vlastní kapacity. Jenže stále potřebuje Ameriku – bez Trumpova tlaku Rusko nepřijde k jednacímu stolu ohledně Ukrajiny. Bez amerických zbraní hrozí Kyjevu porážka.
„Pokud chceme mezinárodní právo a multilateralismus, musíme být schopni vyjádřit obavy ohledně amerických akcí,“ řekl evropský diplomat. „Jakou budeme mít páku vůči Putinově válce na Ukrajině, pokud Evropa nemůže vyjádřit námitky vůči americké válce s Íránem? Ztratili bychom důvěryhodnost.“
Constance Stelzenmüllerová z washingtonského think-tanku Brookings Institution to shrnula ostře: „Moc, která je si jistá realitou a legitimitou vlastní síly, se takhle nechová k lidem ani jiným mocnostem. Evropany děsí myšlenka, že bychom mohli být svědky sebezničení americké moci.“ Trump možná zjistil, že Amerika potřebuje Evropu. Ale není už pozdě?
Zdroj info: politico.eu
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
