Dvě třetiny Čechů si myslí, že u nás pracuje příliš mnoho cizinců. Zároveň víc než polovina uznává, že bez nich by se řada firem neobešla. Jsme v tom rozpolcení – potřebujeme je kvůli práci, ale vadí nám, že jich přibývá. A čísla jsou skutečně impozantní: ke konci loňského roku u nás pracovalo 935 tisíc cizinců, což je skoro každý pátý zaměstnanec.
Když ekonomika roste, obavy klesají
Průzkum agentury STEM z ledna letošního roku ukazuje, jak se postoje Čechů k zaměstnávání cizinců mění v čase. Klíčovým faktorem je kondice ekonomiky. Po krizi v roce 2008, kdy nezaměstnanost rostla, považovaly až tři čtvrtiny lidí cizince za hrozbu pro české pracovníky. Dnes je to „jen“ polovina.
Změnilo se hlavně to, že ekonomika se zotavila, inflace ustoupila a firmy zoufale hledají lidi. Chybí jich přibližně čtvrt milionu. Buď zahraniční pracovníci, nebo zavřené provozy. Mnozí Češi to zažívají na vlastní kůži, ať už jako zaměstnavatelé, nebo jako zaměstnanci, kteří musejí dělat práci za dva.
Kdo se bojí víc a proč
Obavy z konkurence zahraničních pracovníků nejsou rozloženy rovnoměrně. Nejvíc se jich bojí lidé s nižším vzděláním a nezaměstnaní – tedy ti, kteří skutečně mohou čelit přímé konkurenci na trhu práce. Naopak vysokoškoláci jsou klidnější, přestože i oni čelí konkurenci, zejména ze Slovenska.
Slovák si u nás loni vydělal v průměru 65 tisíc korun měsíčně, tedy o 14 tisíc víc než průměrný Čech. Slováci totiž u nás často zastávají kvalifikované pozice. Většina ostatních cizinců ale dělá méně placené práce – průměrný Ukrajinec si vydělal 38 tisíc. A odpracoval přitom víc hodin než český zaměstnanec.
Mladí už nejsou tak vstřícní
Překvapivý je posun v postojích mladých lidí do třiceti let. Ještě v roce 2023 byli k zaměstnávání cizinců vstřícnější než starší generace. Dnes jsou jejich názory srovnatelné se staršími věkovými skupinami. STEM to přímo nevysvětluje, ale dá se odhadovat, že mladí lidé začínají pociťovat tlak na trhu práce – ať už jde o konkurenci o pozice, nebo o dostupnost bydlení v městech, kde se cizinci koncentrují.
Přitom bez zahraničních pracovníků to prostě nepůjde. Demografický vývoj je neúprosný a Česko bude s nedostatkem lidí bojovat minimálně dalších patnáct až dvacet let. Od ledna letošního roku platí nový zákon o pobytu cizinců a spustil se informační systém ICAS, který má celý proces zrychlit a zjednodušit. Stát si je dobře vědom, že bez funkčního systému pro zaměstnávání cizinců česká ekonomika zaostane.
Pasti vlastních rozporů
Jsme v situaci, kdy si dvě třetiny lidí myslí, že cizinců je moc, ale zároveň víc než polovina uznává, že je potřebujeme. Tento rozpor odráží hlubší napětí mezi ekonomickou racionalitou a společenským vnímáním. Firmy potřebují lidi, ekonomika roste, ale veřejnost má pocit, že se něco vymyká kontrole.
Možná by pomohlo, kdyby stát a zaměstnavatelé víc investovali do rekvalifikací českých nezaměstnaných. Možná by pomohla lepší integrace cizinců. Nebo možná jen čas a zvyk. Jedno je jisté: cizinci v Česku zůstanou. Naučíme se s tím žít, nebo budeme dál balancovat mezi pragmatismem a odporem?
Zdroj info: ČTK
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
