Brusel v posledních týdnech intenzivně řeší, jak reagovat na eskalaci napětí mezi USA, Izraelem a Íránem. Ursula von der Leyenová opakovaně svolává mimořádná bezpečnostní zasedání – méně obvyklá zasedání komisařů, kde se probírají akutní krize.
Výsledek? Komise se zaměřuje na „ochranu Evropanů před nepříznivými důsledky“ konfliktu. Evakuace občanů, sledování cen energií, kontrola leteckých tras, příprava na možný příliv uprchlíků.
Von der Leyenová to shrnuje jasně: „Musíme být připraveni na následky.“ Chybí ale odpověď na podstatnější otázku – dokáže EU ovlivnit samotný průběh konfliktu, nebo jen uklízí trosky?
Brusel má totiž problém: nemá páku ani na americkou administrativu, ani na izraelskou vládu. Unijní diplomaté v kuloárech přiznávají frustraci. „V normálních časech bychom vedli dialog s Washingtonem i Tel Avivem. Teď se to nezdá být možné,“ říká jeden z nich.
Kypr mezi kladivem a kovadlinou
Nikósie zatím neaktivovala článek 42.7 Lisabonské smlouvy – evropskou obdobu článku 5 NATO, který zavazuje všechny členské státy k vzájemné obraně. Francie ho použila po teroristických útocích v Paříži v roce 2015. Pokud by ho Kypr vyhlásil, EU by se de facto stala stranou konfliktu.
Místo toho ostrov spoléhá na bilaterální pomoc. Řecko v minulosti posílalo vojenskou podporu, když to situace vyžadovala. Brusel zatím drží odstup. Krizová skupina IPCR – mechanismus, který EU používá při pandemických nebo válečných krizích – se schází pravidelně, ale konkrétní výsledky zatím chybí.
Energie, migrace – a strach z terorismu
Evropská komise připravuje energetickou pracovní skupinu ve spolupráci s Mezinárodní energetickou agenturou. Hormuzský průliv, kterým prochází značná část dodávek ropy a zkapalněného zemního plynu z Perského zálivu, je pod drobnohledem. Ceny energií už reagují nervózně.
Podle zpravodajských odhadů hrozí také zvýšené riziko teroristických útoků v Evropě, které by mohl Írán podpořit nebo přímo organizovat. EU zatím reaguje spíše defenzivně než strategicky.
Přinejmenším v jedné věci je Brusel aktivnější: posiluje námořní misi Aspides v Rudém moři a okolních vodách. Má chránit obchodní lodě před útoky. Jenže to je opět reakce, ne akce.
Rozdělená Evropa, slabá Evropa
Není to jen otázka nedostatku vojenské síly. EU trpí vnitřní roztříštěností. Španělsko odsoudilo americké a izraelské údery jako porušení mezinárodního práva. Jiné státy jsou zdrženlivější. António Costa a Ursula von der Leyenová sice vyzvali k „maximální zdrženlivosti“, ale jejich slova znějí spíš jako prosba, než politický tlak.
„Tohle je něco, na co se USA a Izrael dlouhodobě připravovaly. EU nebyla na nic z toho připravená,“ shrnuje další unijní diplomat. „Teď tam sedíme jako diváci.“
Pozorovatel nebo hráč?
Evropa se ocitla v pasti vlastní nerozhodnosti. Nemá dost vlivu, aby válce zabránila. Nemá dost jednoty, aby mluvila jedním hlasem. A nemá dost odvahy, aby riskovala otevřený konflikt s Washingtonem nebo Teheránem. Zatím se soustředí na to, co umí nejlépe: administrativu, monitoring a přípravu na nejhorší.
Jak dlouho vydrží být jen pozorovatelem krize, která se odehrává doslova za humny? A co se stane, až se konflikt přesune blíž než jen na Kypr?
Zdroj info: Politico.eu
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
