Kasa je prázdná. Ukrajina není prioritou. K závazku NATO dávat na armádu 3,5 procenta HDP se nebudeme ani přibližovat. Takový je v kostce přístup premiéra Andreje Babiše k otázkám bezpečnosti, jak ho vyjádřil v rozvoru pro Deník.cz. Tento bezhodnotový přístup ohrožuje naši budoucnost. Nejen co se týká bezpečnosti, ale i prosperity.
Připravuje nás o výhodnou pozici, již jsme mohli mít při obnově Ukrajiny po válce. A nepomáhá ani našim zbrojovkám a jejích špičkovým výrobkům. Je zkrátka stejně nemravný, jako hloupý.
Předseda ‚vlády chce být vnímán jako státník evropského formátu a neustále opakuje, že je prozápadní a protiruský. Zároveň by ale chtěl respekt „zadarmo“. Sice nezrušil muniční iniciativu, ale nedá na ni už ani korunu. Odsouhlasil unijní půjčku 90 miliard euro pro Ukrajinu, ale odmítl se za ni zaručit, tak jako to učinily všechny členské země kromě Slovenska, Maďarska a právě Česka. Zrušil i podporu pro export na Ukrajinu. Takhle to ale nefunguje. Nemůžete si užívat jízdu 1. třídou coby černý pasažér.
Samozřejmě, že ve srovnání se svým souputníkem z frakce Patrioti pro Evropu Viktorem Orbánem působí Andrej Babiš jako rozumný politik se správnými názory. Jenomže vedle exkluzivního příslušníka Putinovy 5. kolony to není žádný extra výkon. Maďarsko už se chová jako ruská gubernie a poměřováním s ním není relevantní pro nikoho, kdo není přímo pacholkem kremelského diktátora. Ve srovnání s vládou Petra Fialy přináší ta nová velký ústup zde slávy a velkou ztrátu mezinárodního respektu.
Nakazil se snad Andrej Babiš od Tomio Okamury „moskvidem“? Skutečně to vypadá na nějaký východní virus. Čekali jsme, že nebude klást na podporu Ukrajiny a na bezpečnost takový důraz, jako jeho předchůdce, ale realita je obrovským zklamáním. Vždyť za svého prvního premiérského období dokázal od nás předseda ANO vyhnat ruské agenty a po celou dobu chránil šéfa Bezpečnostní informační služby Michala Koudelku před zlobou prezidenta Miloše Zeman, který nás tehdy táhl směrem k Rusku a Číně.
Každá koalice vyžaduje kompromisy. Ovšem proč dominantní ANO takto výrazně ustupuje SPD a jejím proruským narativům, je záhadou. Krom ztráty tváře navíc Česku opravdu hrozí i ekonomické škody. V době, kdy konečně v Evropě vítězí přístup, který od počátku razily země jako Polsko a Česko, kdy roste zájem o vlastní obranu a sílí podpora Ukrajině, zavelí nová vláda k obratu o 180°? Může nás to stát hromadu zbrojních, stavebních a dalších zakázek při obnově napadené země a poškodit náš byznys v rámci Západu.
Každý ví, že kromě „tvrdé síly“, je čím dál důležitější „měkká síla“, čili budování předpokladů, zázemí, utváření přátelství a propagace dobrého jména země. To vše otevírá cestu nejen k srdcím, ale i k obchodům. Říká se tomu „ekonomická diplomacie“, kdyby vláda nevěděla. A zřejmě opravdu neví, protože sice tvrdí, že toto je její priorita, nicméně nehodlá pro její prosazení nic moc udělat. Naopak. Kromě všeho zmíněného škrtá i zahraniční pomoc, která stojí stovky milionů, ale vydělává desítky miliard.
O Ukrajinu bude po válce rvačka. Velké země jsou schopny výrazně podpořit své firmy, a to jak penězi, tak velmocenským politickým vlivem uplatňovaným v Kyjevě. Ani v jednom se s nimi nemůžeme měřit. Dosud jsme však měli komparativní výhodu v tom, že nás Ukrajinci považovali za jedny z nejbližších přátel, kteří rychle pomohli době, kdy tak neučinil skoro nikdo jiný a kdy to mělo klíčový význam, aby země nepadla. Tuto naši výhodu přístup Babišova kabinetu silně devalvuje.
České filmy nyní budou muset vynaložit zvýšené úsilí, aby nepřišly o své dlouhodobě utvářené pozice. A můžeme prošvihnout řadu chystaných rozvojových projektů. Nemluvě o úplně zbytečné ztrátě dobré pověsti. Další otázka zní, s jakým nadšením od nás budou ostatní země Evropy kupovat zbraně, když my sami odmítáme jakkoli přispět na pomoc Ukrajině v její snaze zastavit Rusko a otevřeně vyhlašujeme, že odmítáme naplňovat společný alianční závazek vydávat na obranu alespoň 3,5 % HDP.
Nejparadoxnější je, že celá tato vláda (dokonce včetně SPD) se obdivně upíná k prezidentovi Spojených států Donaldu Trumpovi. Všechny snahu mu zalichotit a zalíbit se mu si však koaliční politici mohou takzvaně nabouchat do kecek ve chvíli, kdy neplní slib zbrojit. Viděli jsme, jak tvrdě Bílý dům reagoval na zvěsti, že by Česko mohlo odstoupit od koupě amerických stíhaček F-35, či zrušit muniční iniciativu. Po této „domluvě“ od přátel za oceánem Babiš rychle opět otočil a slíbil obojí zachovat.
Představa, že obrana je „zbytečný“ výdaj, že pomoc Ukrajině se „nevyplatí“ a že je tedy lepší deficit „prožrat“, je ryze hokynářská. I populismus by měl mít své meze. Peníze rozhazované z vrtulníku pro „našelidi“ pouze zvýší dluhy a nebudeme z nich mít do budoucna nic (jen těžkou hlavu). Dobře nastavené armádní nákupy jsou naopak investici, která se mnohonásobně vrátí, protože pomůže nastartovat domácí průmyslovou výrobu a export. Totéž platí o podpoře Ukrajiny, která by nám koupila místo u stolu vítězů.
Rozhodnutí vykašlat se na Ukrajince i vlastní armádu by bylo špatné vždy, i kdyby se nám dařilo opravdu zle. Navíc tomu tak není a Babišovo tvrzení, že máme prázdnou kasu, je hrubě nepravdivé. Zemi se daří, roste hrubý domácí produkt a rozpočet může počítat s velmi dobrými příjmy. Jenomže máme strašně přefouknuté výdaje. A vláda je chce ještě zvýšit. Přičemž ona ty peníze prostě projí. Místo aby je investovala do budoucí bezpečnosti a prosperity. Nemravnost? Ano, ale kromě toho také pořádná hloupost.
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Autor: Martin Schmarcz
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
