Aktuálně:

Green Deal jako příležitost, ne hrozba

26.02.2026, Autor: Josef Neštický

5 votes, average: 1,40 out of 55 votes, average: 1,40 out of 55 votes, average: 1,40 out of 55 votes, average: 1,40 out of 55 votes, average: 1,40 out of 5
Green Deal jako příležitost, ne hrozba

Wopke Hoekstra, komisař EU pro klima, vyslovil myšlenku, která by měla evropské politiky i podnikatele probudit: Nenalžeme si – přesně to samé dělají Číňané. Zatímco evropské firmy naříkají nad vysokými cenami energií a příliš ambiciózní klimapolitikou, Čína masivně investuje do baterií, solární a větrné energie. Nikoli proto, že by jí šlo primárně o záchranu planety. Jde jí o strategickou nezávislost, konkurenceschopnost a dominanci.

Energetická nezávislost jako geopolitická zbraň

Tady se komisař nemýlí: vysoké ceny energií v Evropě? To není kvůli klimapolitice, jak si mnozí myslí. Je to kvůli naší závislosti na dovozu ropy a plynu. Evropa je chudá na zdroje. Desetiletí jsme si nalhávali, že Rusko bude spolehlivým partnerem – až do chvíle, kdy nám Vladimir Putin přiložil nůž na krk. Teď jsme sice diverzifikovanější, dovážíme LNG z USA i Blízkého východu, ale stále jsme zranitelní.

Čína si to uvědomila dávno. Podívejte se na čísla: v roce 2025 zaznamenala růst HDP kolem pěti procent, nominální produkt dosáhl 19,4 bilionu dolarů, zahraniční obchod přes 45 bilionů jüanů. Číňané si prostě nemůžou dovolit být závislí na cizích zdrojích energie – jejich ekonomika stojí na mezinárodním obchodu, přístupu k surovinám a zahraničním trhům. Proto Peking systematicky buduje energetickou soběstačnost založenou na obnovitelných zdrojích. Není to altruismus. Je to pragmatismus.

Iniciativa Pás a stezka: ekonomická diplomacie v praxi

Od roku 2013 Čína prostřednictvím Iniciativy pásu a stezky propojila desítky zemí v Asii, Africe a Evropě. Přes 150 zemí a 30 mezinárodních organizací se zapojilo do projektů, které Peking financuje. Ano, 75 rozvojových zemí se dnes topí v dluzích vůči Číně. Ale víte co? Z čínského pohledu to funguje skvěle. Vliv roste, suroviny tečou, trhy se otevírají pro čínské technologie.

A co Evropa? Stále diskutujeme, zda je Green Deal příliš ambiciózní. Firmy investují raději v USA nebo Asii, kde jsou nižší ceny energie. Hoekstra varuje: „Nemůžeme dovolit, aby naše průmyslová odvětví zkrachovala nebo odešla z kontinentu.“

Česká republika v čínském stínu

Pro nás je relevance čínských aktivit mnohovrstevnatá. Působí zde téměř tři tisíce firem s čínským vlastníkem, Čína je druhým největším obchodním partnerem z hlediska dovozu. Pozůstatky aktivit zkrachovalé společnosti CEFC jsou stále patrné. Vláda už jednou zakázala čínskou investici na základě zákona o prověřování zahraničních investic. Máme jasnou strategii, jak s Čínou jednat? Nebo jen reagujeme ad hoc?

Příležitost, ne brzda

Klimatransformace není brzda, ale příležitost. Pokud Evropa urychlí investice do elektrické sítě, rozšíří kapacity v oblasti baterií, solární a větrné energie, posílí svou nezávislost, sníží ceny a zároveň ochrání klima. Jenže to vyžaduje politickou vůli, strategické myšlení a odvahu riskovat krátkodobé náklady kvůli dlouhodobým výhodám.

Číňané to dělají. A my? Stále hledáme výmluvy. Přitom planeta nečeká. Jak řekl Hoekstra: „Planetu nezajímá, jestli to považujeme za obtížné nebo to chceme odložit. Jediné, na čem záleží, je, kolik emisí vypouštíme do ovzduší.“

Zdroj info: ntv.de

Autor: Josef Neštický

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT


Sdílet
Hodnotit
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars

Doporučujeme

Česko odkleplo dotace pro Agrofert. Má na to vůbec právo?

24.04.2026, Autor: Marek Hájek

Státní platební agentura SZIF oznámila verdikt: holding Agrofert splňuje podmínky pro čerpání evropských dotací. Rozhodnutí přišlo poté, co premiér Andrej Babiš vložil společnost do nového svěřenského fondu. Opozice i kontrolní organizace ale bijí na poplach – o střetu zájmů přece může rozhodnout jen Evropská komise. A ta zatím mlčí.

Ruský pavilon v Benátkách: Kde končí umění a začíná politika?

23.04.2026, Autor: red

Až se 9. května otevřou brány 61. ročníku Benátského bienále, bude tam stát i ruský pavilon. Poprvé od února 2022, kdy ruské tanky vjely na Ukrajinu. Evropská komise pohrozila zastavením dotace ve výši dvou milionů eur, ministři z 22 zemí včetně Polska podepsali protest, Lotyšsko avizovalo bojkot. Italské ministerstvo kultury žádá dokumentaci, aby prověřilo, zda pavilon neporušuje sankce. Organizátoři benátské přehlídky zatím zůstávají neústupní: umění má být otevřené všem.

Trump tápe, Írán těží. Kdo vlastně vyhrává válku?

21.04.2026, Autor: Marek Hájek

Když americký prezident jeden den hrozí zničením celého Íránu a o dva dny později slaví „zářivý den pro svět", něco evidentně nehraje. Donald Trump se v konfliktu s Teheránem chová jako hráč pokeru, který neustále mění strategii – jenže protihráč u stolu si toho všiml. A začíná toho využívat.

Bulharsko našlo po osmi volbách konečně vítěze. Radev slibuje stabilitu, ale co Evropa?

21.04.2026, Autor: Josef Neštický

Osmé volby za pět let. Bulharsko už roky trápí politický chaos – vlády padají rychleji, než si stihnete zapamatovat jména premiérů. Tentokrát se ale něco zlomilo. Rumen Radev, bývalý prezident a stíhací pilot, vyhrál s novou stranou Progresivní Bulharsko přesvědčivě – 44 % hlasů a 135 parlamentních křesel z 240. V bulharských poměrech je to téměř zemětřesení.

Schmarcz: Bojkotovat obchodní misi předsedy Senátu na Taiwan je od vlády ideologicky zaslepené a hloupé

20.04.2026, Autor: Martin Schmarcz

Vláda nechce dát předsedovi Senátu letadlo k cestě na Taiwan. Pokračuje tak ve své nesmyslné válce proti ústavním institucím, které neovládá, tedy Hradu a horní komoře parlamentu. V tomto případě jde navíc o nanejvýš hloupý krok, protože ostrovní stát je důležitý pro český byznys. A Miloš Vystrčil také s sebou bere delegaci podnikatelů.

Orbán odchází. Kdo převezme žezlo hlavního rebelanta EU?

16.04.2026, Autor: Josef Neštický

Viktor Orbán prohrál volby a s ním mizí i postava, která léta definovala, co znamená být trnem v oku Bruselu. Maďarský premiér, jenž si z vetování klíčových rozhodnutí udělal téměř politickou značku, ustupuje ze scény. Jeho nástupce Péter Magyar slibuje konstruktivní přístup k EU. Jenže otázka zní: kdo teď převezme roli hlavního narušitele evropské jednoty? Jedno je jisté – prázdné místo po Orbánovi dlouho nezůstane.