Česká republika se podle nového Indexu prosperity posunula na osmé místo v ekonomickém měření mezi zeměmi Evropské unie. Vyniká komplexní strukturou hospodářství, vysokou mírou robotizace a relativně nízkým zadlužením. Za zdánlivě pozitivními čísly se ale skrývá paradox: investujeme hodně, jenže často ne tam, kam bychom měli.
Vzestup po turbulentních letech
V ekonomickém pilíři Indexu prosperity jsme si v posledních letech projeli pořádnou horskou dráhu. V roce 2022 jsme byli na devátém místě, pak následoval propad na dvanácté a dokonce čtrnácté místo – důsledek inflační vlny po ruské invazi na Ukrajinu. Loni jsme se vrátili na devátou příčku a letos potvrdili vzestupný trend posunem na osmou pozici.
Na špici žebříčku se drží Švédsko, následované Německem a Dánskem. Mezi postkomunistickými zeměmi EU vévodí dlouhodobě Česko a Slovinsko. „Namísto Slovinska se však v Česku mnohem raději srovnáváme s Polskem,“ konstatuje analytik Adam Trunečka. Je to logické – obě ekonomiky mají podobné podíly průmyslu a služeb na HDP. Časté titulky o rychlé výstavbě polských dálnic mohou vytvářet dojem, že nás jižní soused předhání. Data však ukazují něco jiného: v tuto chvíli k tomu nedochází.
Investujeme hodně, ale kam?
Přinejmenším v jednom ohledu patříme k evropské špičce: podíl investic na HDP dosahuje v Česku mimořádně vysokých hodnot. Nelze tedy tvrdit, že by naše ekonomika trpěla nedostatkem kapitálu. Problém je jinde – investice často nemíří správným směrem.
„Pro Česko je typický vysoký podíl investic do strojů a zařízení,“ upozorňuje analytička Tereza Hrtúsová. Oproti tomu Dánsko a Švédsko – vítězové indexu – investují výrazně více do nehmotného majetku: patentů, ochranných známek, softwaru. My v podstatě kupujeme rychlejší běžící pásy, zatímco vítězové dneška investují do toho, co se na těch pásech bude vyrábět za deset let.
Modernizace výrobních linek není špatně sama o sobě, ale v dlouhodobém horizontu to nestačí. Severské ekonomiky mají budoucnost založenou na inovacích a duševním vlastnictví.
Zahraniční kapitál ztrácí zájem
Od roku 2022 nastala zajímavá proměna. Stav přímých zahraničních investic v poměru k HDP klesl ze 101,5 procenta na 86,7 procenta. Česko se sice stále drží zhruba v průměru EU, ale trend je jasný.
Vzniká tak paradoxní situace: na jednu stranu bojujeme s nízkou přidanou hodnotou, na druhou stranu už česká ekonomika nějakou přidanou hodnotu má – natolik, že přestala být pro zahraniční kapitál tak atraktivní jako dříve. Nejsme už levnou montovnou, ale ani inovačním centrem.
„Je třeba zvýšit podíl firem se sofistikovanou produkcí namísto klasických montoven,“ říká Martin Vohánka, majitel společnosti Eurowag. „Jde o společnosti, které v Česku vyvíjejí vlastní produkty a služby a prodávají je do světa pod vlastní značkou.“
Strop, nebo startovní čára?
Osmé místo v ekonomickém pilíři Indexu prosperity je bezesporu úspěch. Ukazuje, že česká ekonomika má solidní základy: komplexní strukturu, vysokou robotizaci, nízké zadlužení. Jenže pozice v žebříčku ještě nezaručuje udržitelnou prosperitu.
Dokážeme změnit investiční strategii? Přesunout kapitál od rychlejších běžících pásů k tomu, co se na nich za deset let vyrobí? Od montoven k firmám s vlastními značkami a patenty? Odpověď na tuto otázku rozhodne, jestli osmé místo bude startovní čárou k další cestě vzhůru, nebo naopak stropem našich ambicí.
Zdroj info: ČTK
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
