Orbán zhroutil plány EU na výročí Ukrajiny. A Brusel mu to zase nechá projít

Když se kampaň stává zahraniční politikou

Orbánův tah přichází uprostřed tvrdé předvolební bitvy. Volby se konají 12. dubna a maďarský premiér si z EU udělal hlavního strašáka. Bruselské elity stylizuje do role válečných štváčů, sebe pak jako jediného ochránce maďarského národa před vtažením do konfliktu. Tvrdí, že jedině on dokáže zabránit vstupu Ukrajiny do EU – což by podle něj znamenalo „otevřené vyhlášení války Maďarsku“.

Tentokrát ale nejde jen o rétoriku. V prosinci Orbán naznačil, že nebude blokovat půjčku pro Kyjev poté, co EU vytvořila pro Maďarsko, Slovensko a Česko speciální únikovou klauzuli. Teď od toho ustoupil. Budapešť si je zjevně jistá, že může politiku EU vůči Ukrajině torpédovat bez větších následků.

Turnberry a Kyiv: dva světy, jeden problém

Paradoxně se Orbánova rostoucí sebevědomost pojí s tím, jak Brusel reagoval na jiný problém – americká cla. Když Nejvyšší soud USA zrušil Trumpova cla na dovoz z EU, byla to pro Bílý dům ostuda. Brusel ale reagoval ještě trapněji: zavázal se „dohodu“ dodržet, jako by se nic nestalo. Přitom ta cla nebyla ani jednotná – na ocel a hliník platilo 50 procent, na automobily 25 procent, na většinu ostatního zboží pak sazba 15 procent dohodnutá loni v červenci.

A tady se kruh uzavírá. Brusel svou měkkou linii vůči Washingtonu odůvodňuje snahou udržet americkou podporu Ukrajině. Problém je, že lidé jako Marco Rubio otevřeně podporují Orbána v kampani a dvořit se Slovensku, které nyní hrozí, že odřízne dodávky elektřiny zmrzlé Ukrajině. Strategie „buďme k Trumpovi hodní, ať neopustí Kyjev“ se rozpadá před očima.

Když se blokáda stane rutinou

Orbán už dávno není žádný nováček v umění vydírání. Opakovaně blokoval finanční pomoc Ukrajině – včetně balíku za 50 miliard eur, zablokoval i vyplacení vojenské podpory z Evropského mírového nástroje. Pokaždé si vymyslel jiný důvod: jednou šlo o práva maďarské menšiny na Ukrajině, jindy o přerušení dodávek ruské ropy ropovodem Družba.

Přitom Česko už dávno ukázalo, že závislost na ruské ropě není osud.  Zbavilo se dodávek z Družby a surovinu dováží západními trasami přes ropovody TAL a IKL. Jasně také odmítla připojit se k maďarské blokádě nového sankčního balíku. Ukazuje se, že kde je vůle, tam je cesta. Orbán ale vůli nemá – má volební kampaň.

Co z toho plyne?

Evropský parlament může přijmout nezávazné prohlášení solidarity. Von der Leyen s Costou mohou odletět do Kyjeva na fotografování. Ale pokud jeden členský stát dokáže zablokovat devadesátimiliardovou půjčku a dvacátý sankční balíček, pak je otázka, co vlastně ta solidarita znamená.

Brusel vsadil na to, že Orbána ukonejší ústupky a že Trumpa uklidní diplomacie. Zatím to vypadá, že ani jedno nefunguje. A zatímco se v Bruselu ladí projevy k výročí, Budapešť ladí kampaň. Čtvrtý rok války Ukrajina přežila. Přežije i pátý?

Zdroj info: Euractiv.com

Autor: Josef Neštický

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT