Premiér Andrej Babiš nedávno označil sociální sítě za „mor, který ničí život dětem“. Silná slova, která rezonují s obavami mnoha rodičů. Jenže co s tím? Zatímco Francie chystá zákaz pro mladší patnácti let a Austrálie už ho zavedla, Evropská komise varuje před unáhlenými kroky. A Česko? To zatím zvažuje, diskutuje – a čeká, co udělají ostatní.
Když frustrace hledá rychlé řešení
Francie legislativně míří k zákazu sociálních médií pro děti mladší patnácti let od září letošního roku. Španělsko chce hranici posunout na šestnáct. Rakousko, Itálie, Řecko, Belgie – všichni zvažují podobné kroky.
„Co vidíte od členských států, je frustrace, že vymáhání nejde dostatečně rychle,“ říká Leanda Barrington-Leach z nadace 5Rights Foundation. Většina těchto návrhů ale není skutečným zákazem v pravém slova smyslu. Jde spíš o politický tlak, který má donutit Brusel k akci.
Evropská komise totiž už má nástroje – Akt o digitálních službách obsahuje pravidla pro ochranu nezletilých online, včetně ověřování věku a omezení personalizovaného obsahu. Problém není v nedostatku zákonů, ale v jejich vymáhání.
Co říkají data
Výzkum Univerzity Palackého v Olomouci ukázal, že podíl problematických uživatelů sociálních sítí mezi českými školáky vzrostl z pěti procent v roce 2018 na osm procent v roce 2022. Studie z roku 2026 potvrzují souvislost mezi užíváním sociálních médií a rizikem pro duševní zdraví dospívajících.
Výzkumné centrum Evropské komise ale upozorňuje na něco podstatnějšího: rizika nepramení z času stráveného online, ale z toho, jak platformy zesilují sociální tlak a zneužívají vývojové zranitelnosti mladých lidí. Problém není v tom, že děti tráví hodiny na Instagramu. Problém je v tom, jak Instagram funguje.
A ještě jedna věc komplikuje hledání objektivní pravdy: část výzkumů o dopadu sociálních médií má neohlášené vazby na technologické firmy. Což trochu komplikuje rozlišení mezi fakty a PR.
Zákaz, nebo odpovědnost?
Odborníci varují, že plošné zákazy často vedou k tomu, že si děti založí účty registrované na dospělé – a tím se ocitnou mimo dosah jakýchkoli ochranných opatření. Nezávislý výzkum ukazuje, že účinnější než zákazy jsou změny v designu platforem samotných.
„Nemůžete mít zákon, který staví děti do role viníků za něco, za co nejsou zodpovědné,“ upozorňuje Barrington-Leach. Odpovědnost by měla ležet na platformách, ne na dětech nebo rodičích. A právě tady má EU nástroje – pokud je začne důsledně používat.
Ministr školství Robert Plaga zdůraznil, že případný český krok by měl být ideálně koordinován na celoevropské úrovni. Což dává smysl – národní řešení v digitálním světě bez hranic je neefektivní.
Co dál?
Debata o sociálních sítích a dětech není o tom, zda existuje problém. Ten existuje. Jde o to, jak ho řešit, aniž bychom způsobili víc škody než užitku. Evropský parlament v listopadu 2025 podpořil jednotnou věkovou hranici šestnácti let pro celou EU. Předsedkyně Komise von der Leyenová oznámila, že se tématem budou zabývat letos v létě.
Možná by stálo za to nejdřív vynutit pravidla, která už máme, než vymýšlet nová. A možná by bylo fér přesunout tlak z rodin na firmy, které z pozornosti dětí dělají byznys model. Protože zakázat něco je snadné. Změnit, jak vše funguje, je těžší – ale pravděpodobně účinnější.
Zdroj info: Euractiv
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
