Emmanuel Macron se pokusil oživit debatu o společném evropském dluhu. Německý kancléř Friedrich Merz mu dal jasnou odpověď: ne, děkujeme. Spor o eurobondy, který se táhne Evropou už přes třicet let, právě napsal další kapitolu – a opět končí stejně.
Produktivita versus solidarita
Když Macron v rozhovoru pro šest evropských médií vyzval k novému plánu společného zadlužování, Berlín reagoval rychle a nekompromisně. „Myslíme si, že to odvádí pozornost od toho, o co skutečně jde – máme problém s produktivitou,“ uvedl vysoký německý vládní představitel. Francie chce peníze, Německo chce reformy.
Merz, který se loni dostal do čela německé vlády, v tomto ohledu navazuje na tradici svých předchůdců. Berlín trvá na tom, že investice jsou potřeba, ale měly by se řešit v rámci běžného evropského rozpočtu na období 2028–2034, nikoli prostřednictvím nových společných dluhopisů. „Evropské předlužení není zadarmo,“ varoval německý představitel.
Macronův návrh přišel před summitem lídrů EU, kde se má diskutovat o konkurenceschopnosti. Zatímco francouzský prezident vidí eurobondy jako ekonomickou nutnost v souboji s USA a Čínou, Německo prosazuje jiné priority: prohloubení jednotného trhu, rychlejší obchodní dohody a méně byrokracie.
Stará písnička s novým refrénem
Debata o eurobondech není nová. Poprvé je navrhl Jacques Delors už v roce 1993. Německo je odmítá konzistentně od dluhové krize eurozóny v letech 2010–2012, kdy se eurobondy staly jedním z nejkontroverznějších témat evropské politiky. Berlín se obává morálního hazardu – tedy situace, kdy by státy s méně disciplinovanou fiskální politikou mohly těžit z nižších úrokových sazeb díky silnějším ekonomikám, aniž by musely provést potřebné reformy.
Pandemie covidu-19 sice přinesla historický průlom v podobě fondu Next Generation EU, který poprvé umožnil společné zadlužování v objemu 750 miliard eur. Jenže to byl podle Berlína výjimečný krok v mimořádné situaci. A mimořádnost skončila. Splácení dluhu z tohoto fondu bude probíhat až do roku 2058 – což samo o sobě ukazuje, jak velký závazek Evropa podstoupila.
Macron argumentuje novými výzvami: masivní investice do obrany, zelená a digitální transformace. Německo ale zůstává neoblomné. Merz se navíc stále více sbližuje s italskou premiérkou Giorgiou Meloniovou, která na rozdíl od Macrona preferuje přístup s méně zásahy do ekonomiky.
Dvě třetiny na spotřebu
Německá kritika míří i na strukturu evropského rozpočtu. „Nemůže to pokračovat jako dosud, kdy dvě třetiny rozpočtu jdou výhradně na spotřební výdaje v oblasti zemědělství a koheze,“ uvedl německý představitel. Berlín chce vidět zásadní reformy, než začne mluvit o nových penězích.
Česká republika v této debatě tradičně stojí po boku Německa. Praha dlouhodobě odmítá eurobondy kvůli obavám ze sdílení rizik a potenciálního zvýšení nákladů na obsluhu vlastního dluhu. Zároveň ale nechce dopustit fragmentaci EU – což je v současné situaci stále reálnější hrozba.
Patová situace pokračuje
Macronova iniciativa naráží na stejnou překážku jako všechny předchozí pokusy: Německo prostě nechce platit za ostatní bez záruk, že se změní pravidla hry. A dokud nebude existovat skutečná fiskální unie s centrální kontrolou nad národními rozpočty, Berlín zůstane u svého ne.
Jak dlouho si Evropa může dovolit tuto patovou situaci? Zatímco USA a Čína investují masivně do strategických sektorů, EU se stále hádá o to, kdo zaplatí účet. Možná by stálo za to přestat řešit, kdo má pravdu a začít řešit, jak udržet krok se světem.
Zdroj info: politico.eu
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
