Europoslanci schválili zásadní změny v azylových předpisech EU, které mají urychlit vyřizování žádostí o mezinárodní ochranu. Klíčovou novinkou je celoevropský seznam bezpečných zemí původu a nová pravidla pro koncept „bezpečné třetí země“. Jde o další krok v implementaci kontroverzního Paktu o migraci a azylu, který má být plně funkční v polovině roku 2026.
Sedm zemí na společném seznamu
Nově vytvořený seznam bezpečných zemí původu zahrnuje Bangladéš, Kolumbii, Egypt, Kosovo, Indii, Maroko a Tunisko. Žadatelé o azyl z těchto států budou procházet zrychleným řízením. Budou muset prokázat, že v jejich konkrétním případě hrozí pronásledování nebo vážné bezpráví, jinak jejich žádost projde rychlým zamítnutím
Za bezpečné budou automaticky považovány i kandidátské země na vstup do EU. Situaci v zemích na seznamu bude průběžně monitorovat Evropská komise, která může reagovat na změnu okolností – dočasně vyřadit zemi ze seznamu, nebo navrhnout její trvalé vyškrtnutí. Členské státy si navíc mohou určit další bezpečné země na národní úrovni.
Hlasování dopadlo poměrně těsně: pro seznam zvedlo ruku 408 poslanců, proti bylo 184 a 60 se zdrželo. Dohoda o konceptu bezpečné třetí země prošla 396 hlasy, proti jich bylo 226.
Bezpečná třetí země: nový nástroj odmítání
Druhá schválená změna se týká takzvané bezpečné třetí země. Členské státy budou moci zamítnout žádost o azyl jako nepřípustnou, pokud je splněna alespoň jedna ze tří podmínek: žadatel má vazby na třetí zemi (rodina, předchozí pobyt, jazykové či kulturní spojení), prošel touto zemí na cestě do EU a mohl tam požádat o ochranu, nebo existuje bilaterální či multilaterální dohoda o přijímání žadatelů. Výjimkou jsou nezletilí bez doprovodu.
Tato pravidla jsou součástí širšího Paktu o migraci a azylu, který Evropský parlament a Rada EU schválily v roce 2024 po téměř desetileté přetahované. Pakt zavádí povinné hraniční procedury, screening na hranicích a zrychlené azylové řízení v délce maximálně dvanácti týdnů pro žadatele s nízkou šancí na úspěch.
Reforma pod tlakem a kritikou
Nový pakt představuje nejkomplexnější reformu evropského azylového systému v historii EU. Jeho zastánci hovoří o „historickém okamžiku“ a zdůrazňují, že konečně vznikl jednotný rámec pro řešení migrační krize.
Realita je ovšem komplikovanější. Země Visegrádské čtyřky, které od roku 2015 požadovaly přísnější azylová pravidla a lepší ochranu hranic, se k paktu staví rezervovaně až odmítavě. Maďarsko a Polsko hlasovaly proti, Česká republika a Slovensko se zdržely. Hlavní kámen úrazu? Mechanismus povinné solidarity, který podle vlád V4 nedostatečně chrání národní zájmy a vnucuje kvóty na přerozdělování migrantů.
Kritici z řad nevládních organizací naopak varují před riziky rychlých řízení na hranicích, která mohou vést k přeplněným táborům a porušování práv žadatelů. Amnesty International označila finální podobu paktu za „méně ambiciózní, než se očekávalo“ a upozorňuje na větší administrativní zátěž. Podle organizace hrozí, že zrychlená řízení budou probíhat na úkor důkladného posouzení každého případu.
Česká republika už připravuje novely národních zákonů, aby je uvedla do souladu s novými evropskými pravidly. Termín pro plnou implementaci paktu je stanoven na červen a červenec 2026 – tedy za necelý rok a půl.
Dokáže nový systém skutečně urychlit azylová řízení, aniž by ohrozil práva těch, kdo ochranu skutečně potřebují? Nebo jen přesuneme problém z jednoho konce Evropy na druhý – tentokrát s razítkem „bezpečná země“?
Zdroj info: TASR
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
