Generální tajemník OSN António Guterres nedávno pronesl větu, která by měla rezonovat v každé vládní kanceláři: „Když zničíme les, tvoříme HDP. Když nadměrně lovíme ryby, tvoříme HDP.“ Náš hlavní ukazatel ekonomického úspěchu tedy odměňuje devastaci planety. A pokud to nezměníme, čeká nás planetární katastrofa.
Čísla, která lžou
Hrubý domácí produkt vznikl ve 30. a 40. letech minulého století jako nástroj pro měření ekonomické aktivity. Od té doby se stal synonymem pokroku. Politici ho oslavují a média sledují každou změnu, zatímco investoři podle něj dělají klíčová rozhodnutí. Jenže má zásadní háček: říká nám cenu všeho, ale hodnotu ničeho.
V lednu 2026 se v Ženevě sešli přední světoví ekonomové – včetně nositele Nobelovy ceny Josepha Stiglitze – na konferenci s příznačným názvem „Beyond GDP“. Jejich úkol? Navrhnout nový soubor měřítek ekonomického úspěchu, který zohlední lidský blahobyt, udržitelnost a spravedlnost.
Lidstvo už překročilo sedm z devíti planetárních mezí. Globální růst se pohybuje kolem 2,7 procenta, pod předpandemickým průměrem. A přitom? Ekonomika stále odměňuje znečištění, plýtvání a vyčerpávání přírodních zdrojů. Když těžíme uhlí, roste HDP. Když stavíme dálnice přes chráněná území, roste HDP. A výroba plastů končících v oceánech? Také přispívá k růstu.
Co vlastně měříme?
Expertní skupina OSN, kterou vede indický ekonom Kaushik Basu společně s odbornicí na spravedlnost Norou Lustig, to formuluje jasně: „Národy jsou tak uzamčeny ve hře o překonání jiných národů v metrice HDP, že blahobyt obyčejných občanů a udržitelnost jsou ignorovány.“
Představte si zemi, kde všechen nový příjem připadne hrstce nejbohatších. HDP roste, všichni mají tleskat. Ale realita? Rostoucí nerovnost, sociální napětí, polarizace. HDP to nevidí – stejně jako nevidí vyčerpanou půdu, znečištěný vzduch nebo vymírající druhy.
OSN proto prosazuje alternativy – například Index lidského rozvoje, který kombinuje HDP s ukazateli zdraví a vzdělání. Agenda 2030 s jejími sedmnácti Cíli udržitelného rozvoje jde ještě dál. A v akademických kruzích sílí debata o „zelené ekonomice“, „ekonomice blahobytu“ nebo dokonce „degrowth“ – plánovaném snížení škodlivé produkce ve prospěch péče, obnovitelné energie a veřejné dopravy. Podle nedávné zprávy „10 Insights in Climate Science 2025/2026″, která shrnuje poznatky předních klimatických vědců, roste podpora post-růstových pozic napříč vědeckou komunitou. To není okrajový názor hrstky radikálů.
A co Česko?
I u nás se diskuze rozjíždí. Strategický rámec Česká republika 2030 definuje šest klíčových oblastí rozvoje – od lidí a společnosti přes odolné ekosystémy až po dobré vládnutí. Jde o vizi, která přesahuje pouhá ekonomická čísla. Dokážeme ji naplnit, když politici stále soutěží v tom, kdo předloží vyšší růst HDP?
Politický ekonom Jason Hickel varuje, že pouhý odklon od HDP nestačí. „Dominance HDP není náhoda. Měří to, co je cenné pro kapitál,“ říká. Možná je to příliš radikální. Ale jedno je jisté: pokračovat ve hře, kde devastace planety znamená ekonomický úspěch, není udržitelné.
António Guterres to shrnul výstižně: „Náš svět není gigantická korporace. Finanční rozhodnutí by měla vycházet z víc než ze zisku a ztráty.“ Čísla, kterými měříme pokrok, formují realitu. A pokud měříme špatně, směřujeme špatným směrem.
Zdroj info: The Guardian
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
