Zatímco Paříž a Řím naznačují, že by Evropa měla zvážit přímý dialog s Moskvou, Londýn to razantně odmítá. Britská ministryně zahraničí Yvette Cooperová jasně vzkázala: pokud Putin neprokáže skutečný zájem o mír, žádné rozhovory nepřipadají v úvahu. Rozdílné postoje tří klíčových evropských hráčů ukazují, jak složité je najít společnou strategii vůči Rusku po téměř čtyřech letech války na Ukrajině.
Když se spojenci neshodnou
Francie a Itálie v posledních týdnech naznačily, že nastal čas jednat s Ruskem. Emmanuel Macron i Giorgia Meloniová – jinak politicky velmi odlišné osobnosti – se shodují v tom, že diplomatické kanály by měly zůstat otevřené. Británie však jde opačným směrem. „Myslím, že potřebujeme důkazy, že Putin skutečně chce mír, a v tuto chvíli je stále nevidím,“ prohlásila Cooperová.
Spojené království zaujímá jeden z nejtvrdších postojů vůči Kremlu ze všech západních zemí – a není to náhoda. Londýn opakovaně zdůrazňuje, že jakékoli jednání s Moskvou musí vycházet z pozice síly. To znamená více sankcí, více vojenské podpory Kyjevu, více ekonomického tlaku. Britové si pamatují Salisbury, pamatují si Litviněnka. A pamatují si, že ústupky Putinovi dosud nikdy nevedly k míru, ale k dalším požadavkům.
Brexit a jeho stíny
Rozdílné postoje Británie, Francie a Itálie nejsou jen otázkou zahraniční politiky. Hraje v nich roli i brexit. Spojené království opustilo Evropskou unii, jejíž členy Francie a Itálie nadále jsou. Dohoda o obchodu a spolupráci mezi EU a Británií sice funguje od května 2021, ale vztahy – zejména s Francií – zůstávají komplikované a občas napjaté.
Loni v květnu sice došlo k významnému „resetu“ vztahů mezi Londýnem a Bruselem, ale to neznamená, že by se britská a kontinentální Evropa vždy shodly na strategických otázkách. Británie si po brexitu buduje vlastní zahraničněpolitický profil – a v případě Ruska volí tvrdou linii, která ji odlišuje od některých unijních partnerů. Možná právě proto, že už nemusí hledat kompromis s dvaceti sedmi členskými státy, může si Londýn dovolit být razantnější.
Kdo má pravdu?
Má smysl s Putinem mluvit, nebo ne? Francouzsko-italský přístup vychází z logiky, že bez dialogu nelze dosáhnout míru. Británie naopak tvrdí, že dialog bez důkazů o skutečném zájmu Moskvy o mír je jen ztráta času – nebo dokonce nebezpečná past.
Cooperová zdůraznila, že diplomatické úsilí se nyní soustředí na Ukrajinu a její nejbližší spojence, včetně Spojených států. „Vidíme obrovské úsilí Ukrajiny, USA a Evropy připravit plány na mír včetně bezpečnostních záruk,“ řekla. „Ale zatím nevidím důkazy, že by Putin byl ochoten přijít ke stolu nebo vést diskuse.“
Dokud Moskva neprokáže ochotu k reálným ústupkům, Británie zůstane u tvrdé linie. A to i za cenu, že se dostane do rozporu s Paříží a Římem.
Co dál?
Rozdílné postoje Británie, Francie a Itálie ukazují, jak obtížné je udržet jednotný západní přístup k Rusku. Všechny tři země sice zůstávají součástí NATO a sdílejí základní hodnoty, ale cesty, kterými chtějí dosáhnout míru, se rozcházejí.
A pak je tu ještě Washington. Pokud by Spojené státy převzaly iniciativu v jednáních s Moskvou, mohla by se Evropa – včetně Británie – ocitnout mimo hru. Zatím ale platí: Británie stojí stranou. A zdá se, že to tak zůstane, dokud Kreml neprokáže, že mír myslí vážně. Což může trvat ještě dlouho.
Zdroj info: politico.eu
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
