Vztahy mezi Evropskou unií a Čínou připomínají na začátku roku 2026 spíše arktickou expedici než partnerství dvou ekonomických gigantů. Čínský export do Evropy je více než dvojnásobný oproti tomu, co Evropa dokáže prodat Číně. A evropské vývozy? Ty klesají.
„Jsme v patové situaci,“ konstatuje Alicia García-Herrero, hlavní ekonomka pro Asii a Tichomoří ve francouzské investiční bance Natixis. „Obchodní deficit se v dohledné době nezlepší; Čína nebude konzumovat naše produkty. To všechno je zbožné přání.“ Brutálně upřímné konstatování.
Když cla rodí další cla
Rok 2025 přinesl eskalaci, která by mohla sloužit jako učebnicový příklad obchodní války. Brusel zavedl cla na čínské elektromobily kvůli neférovým státním dotacím. Peking odpověděl cly na evropské mléčné výrobky. Evropská komise zuří, Čína pokrčí rameny.
A zatímco se EU snaží omezit dovoz čínských elektromobilů, Peking jednoduše přepnul na export hybridů. Mezery v obchodních vyšetřováních nejsou chyba systému – jsou jeho vlastností.
Evropská unie má sice rozpracovanou řadu obchodních vyšetřování zaměřených na Čínu, jenže žádné z nich neřeší skutečný problém: masivní nadprodukci. Místo toho Brusel používá cílené sondy, které fungují jako hasičské zásahy – uhasí jeden požár, zatímco jinde už plane další.
Německo na rozcestí
Únorová návštěva německého kancléře Friedricha Merze v Pekingu bude prvním náznakem dalšího vývoje. Německo, kdysi obchodní velmoc s trvalým přebytkem, se dostalo do deficitu – jeho export do Číny klesá, zatímco čínští výrobci aut porážejí německé rivaly jak technologií, tak cenou. Co dříve byl strukturální přebytek, je dnes strukturální problém.
Jak se Merz postaví k Pekingu, bude klíčové. Francouzský prezident Emmanuel Macron už opakovaně varoval před nutností vybalancovat ekonomické vztahy s Čínou, jinak Evropě nezbude než přijmout protekcionistická opatření. Macron chce globální nerovnováhy učinit jádrem letošního francouzského předsednictví G7. Bude Německo táhnout za stejný provaz?
Strategie, nebo jen technické záplaty?
„Rok 2026 prohloubí dynamiku a napětí už viditelné v roce 2025,“ varuje Francesca Ghiretti z think-tanku Rand. „Hlavní výzva EU zůstává nevyřešená: definovat strategický – nikoli technický – přístup k Číně, který přesáhne obranná opatření.“
Brusel sice buduje robustnější politický rámec, ale schopnost jednat se snadno zaměňuje se strategií. EU se snaží diverzifikovat obchodní vztahy, zpřísňuje pravidla pro zahraniční investice a publikovala doktrínu ekonomické bezpečnosti, která má zabránit tomu, aby kritická aktiva a technologie padly do nesprávných rukou. Jenže Peking to příliš netrápí.
Kde Brusel drží linii, jsou sankce proti Rusku. V roce 2025 EU poprvé cílila přímo na čínské banky a ropné společnosti napojené na Moskvu. „Čína reaguje na to, co děláme,“ říká výzkumnice Alessia Caruso z Institutu pro bezpečnostní studie EU. Zákazy transakcí pro čínské finanční instituce se ukázaly účinnější než sankce proti jednotlivým logistickým firmám.
Kam to všechno vede?
Obchodní bilance České republiky s Čínou vykazuje podobný problém jako celá EU – vysoký schodek, dovoz výrazně převyšuje export. A zatímco Evropská komise připravuje další zpřísnění pravidel, García-Herrero zůstává skeptická: „Myslím, že Evropa zavede další protekcionistická opatření, pravděpodobně marně.“
Vztahy mezi EU a Čínou vstupují do fáze, kdy dialog a obrana ekonomických zájmů musí najít novou rovnováhu. Jenže zatímco Brusel hledá strategii, Peking prostě vyrábí dál – a exportuje ještě víc. Rok ohnivého koně slibuje chaos. Najde Evropa recept, jak ho zvládnout?
Zdroj info: Politico.eu
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
