Slovensko jde proti proudu. Zatímco většina členských zemí NATO vnímá Rusko jako primární bezpečnostní riziko, Bratislava si razí vlastní linii. Ministr obrany Robert Kaliňák po jednání vlády prohlásil, že jeho země nepatří ke státům, které by Moskvu považovaly za největší hrozbu. „Provokace za poslední tři roky ze strany Ruska směrem ke Slovenské republice neproběhly žádné,“ zdůraznil.
Jenže Kaliňákovy výroky nejsou úplně konzistentní. Ještě v březnu 2024 tentýž ministr varoval: „Můžou nás napadnout Rusové.“ Co se od té doby změnilo? A je absence veřejně známých incidentů skutečně důkazem, že žádné pokusy neproběhly?
Když to sousedé vidí jinak
Realita v okolních zemích vypadá dramaticky odlišně. Loni v září narušila estonský vzdušný prostor ruská vojenská letadla, desítky dronů pronikly do Polska. Evropské rozvědky varují před sabotážemi organizovanými ruskými tajnými službami. V Praze se v roce 2024 cizinec pokusil zapálit autobusové depo – incident, který tehdejší vláda označila za součást ruské hybridní kampaně.
Slovensko tvrdí, že nic takového nezažilo. Tato absence přímých incidentů – přinejmenším těch veřejně známých – formuje postoj vlády Roberta Fica. Od svého nástupu k moci zastavila státní dodávky zbraní na Ukrajinu a otevřeně kritizuje sankce EU vůči Rusku. Ficova rétorika je jasná: cílem není porážka Ruska, ale co nejrychlejší konec války.
Vláda a voliči žijí v jiných světech
Slovenská veřejnost vidí věci jinak než její vláda. Podle průzkumu agentury Focus z října 2025 považuje Rusko za bezpečnostní hrozbu 54 % Slováků. Mezi voliči opozičního Progresivního Slovenska to je dokonce 82 %, u KDH 76 %. Naproti tomu v elektorátu vládního Smeru-SD vnímá Moskvu jako riziko pouhých 26 % voličů.
Tato propast má důsledky. Většina občanů si přeje prozápadní směřování, vládní koalice prosazuje politiku „na čtyři světové strany“ – tedy udržování vztahů i s Ruskem. Opozice Ficovu vládu obviňuje z opakování ruské propagandy.
Drony bez nepřítele
Kaliňák také oznámil, že Slovensko se chce zaměřit na projekt obrany proti malým a středním dronům. Ministr přitom hovořil o obecné hrozbě – například ze strany organizovaného zločinu – nikoliv jako o reakci na ruské nebezpečí. Pozoruhodné, protože právě drony se staly klíčovou zbraní války na Ukrajině.
Slovenská strategie vypadá jako příprava na asymetrické hrozby, ale odmítá pojmenovat jejich možný zdroj. Bratislava evidentně nechce dráždit Moskvu – a zároveň si udržet členství v NATO a EU.
Sázka na výjimku
Slovensko dnes stojí na křižovatce. Jeho vláda prosazuje suverénní přístup k bezpečnostní politice, který ji odlišuje od většiny partnerů v Alianci. Zatímco Česká republika, Polsko nebo pobaltské státy považují Rusko za existenční hrozbu, Bratislava tvrdí, že žádné provokace nezažila.
Absence přímého útoku ale ještě neznamená absenci rizika – jak ukazují incidenty v sousedních zemích. Slovensko sází na to, že Moskva bude k malé středoevropské zemi vstřícnější než k ostatním. Ale co když se situace změní? A co když už se mění, jen o tom nevíme?
Zdroj info: ČTK
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT

