Londýn a Paříž slibují „vojenské základny po celé Ukrajině“ po uzavření příměří. Jenže příměří zatím není, Rusko o něm nechce ani slyšet a Donald Trump má zrovna jiné starosti. Přesto Emmanuel Macron a Keir Starmer podepsali s Volodymyrem Zelenským deklaraci, která má být „obrovským krokem vpřed“. Vpřed kam?
Pařížská dohoda bez příměří
V Paříži se sešlo 27 hlav států z takzvané „koalice ochotných“ – tedy zemí, které podporují Ukrajinu. Vedle Macrona a Starmera dorazil i Zelenskyj, americký vyslanec Steve Witkoff a Jared Kushner, Trumpův zeť. Výsledkem večerních jednání byla trilaterální deklarace mezi Francií, Británií a Ukrajinou. Ta nastiňuje možnost rozmístění britských a francouzských vojáků na ukrajinském území – ovšem až po uzavření příměří.
„Po příměří Spojené království a Francie zřídí vojenské základny po celé Ukrajině,“ prohlásil Starmer. Macron dodal, že jednotky budou „daleko za kontaktní linií“ a jejich úkolem bude „poskytovat jistotu po příměří“. Nejde tedy o bojovou misi, ale o stabilizační a odstrašující přítomnost. Vojáci by měli dohlížet na dodržování klidu zbraní, cvičit ukrajinskou armádu a chránit sklady zbraní.
Tady ale narážíme na zásadní problém: příměří neexistuje. Boje pokračují, diplomatická jednání se táhnou a Moskva opakovaně odmítá jakékoli dočasné příměří. Rusko chce „komplexní řešení“, které vyřeší „základní příčiny konfliktu“ – což v praxi znamená, že nechce ustoupit.
Různé zapojení koalice ochotných
Na pařížském summitu zazněla silná slova o jednotě a odhodlání. Ne všichni spojenci jsou ale připraveni poslat své vojáky. Itálie a Polsko jasně řekly ne. Německo sice nevyloučilo účast přímo na Ukrajině, ale zůstává opatrné. Česká republika se také nezapojí – místo toho bude pokračovat v muniční iniciativě, která se ukázala jako klíčová forma podpory.
Zelenskyj to vyjádřil otevřeně: „Existence koalice ochotných závisí na tom, zda některé země posílí svou přítomnost na Ukrajině. Pokud nejsou vůbec připraveny, pak to vlastně není žádná koalice ochotných.“
Přinejmenším Británie a Francie se tedy snaží ukázat, že myslí své závazky vážně. Stačí to ale?
Trump a Venezuela
Do celé rovnice vstupuje ještě jeden faktor: Donald Trump. Jeho vyslanec Witkoff v Paříži ujišťoval, že bezpečnostní záruky jsou „silné jako nikdy“ a že prezident „pevně stojí“ za Ukrajinou. Jenže Marco Rubio, ministr zahraničí, který měl summit vést, se nedostavil – Trump totiž právě řeší krizi ve Venezuele.
A to není všechno. Trump zároveň opakovaně hrozí anexí Grónska, což vyvolává napětí uvnitř NATO. Několik novinářů se proto ptalo, zda Evropa může věřit americkým bezpečnostním zárukám v době, kdy prezident USA hrozí vojenskou akcí proti jinému členu aliance.
Witkoff odpověděl diplomaticky, ale realita je jasná: Trumpova pozornost se přesouvá jinam. Zatímco Británie s Francií slibují „vojenské základny“, Washington vyjednává s Kyjevem bilaterální dohodu, kterou pak chce předložit Moskvě. Zelenskyj přiznal, že otázka území zůstává „nejkritičtějším bodem“ jednání.
Symbolika versus realita
Pařížská deklarace je symbolicky důležitá. Ukazuje, že Evropa – nebo alespoň její část – je ochotna převzít větší odpovědnost za bezpečnost Ukrajiny. Británie a Francie dávají najevo, že nechtějí nechat Kyjev napospas nejistým americkým zárukám.
Realita je ale tvrdší. Rusko kategoricky odmítá přítomnost jakýchkoli NATO vojáků na Ukrajině. Moskva je spokojená s pokračováním bojů a nechce rychlou dohodu. A britská armáda – jak upozorňují kritici – nemá dostatečný počet vojáků ani vybavení pro rozsáhlou mírovou misi.
Starmer to sám přiznal: „Jsme blíže míru než kdy předtím, ale nejtěžší úsek je stále před námi. K mírové dohodě se dostaneme, jen pokud bude Putin připraven ke kompromisům. A Putin neukazuje, že je připraven na mír.“ Takže ano, Británie a Francie jsou připraveny nasadit vojáky. Ale co když příměří nikdy nepřijde?
Zdroj info: The Guardian
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
