Slovenský eurokomisař Maroš Šefčovič bilancuje rok v čele obchodní politiky Evropské unie s pocitem, že právě prošel nejnáročnějším obdobím své profesní dráhy. Svět obchodu se podle jeho slov „kompletně změnil“ a Evropa musela reagovat na tlaky ze všech stran. Stovky hodin vyjednávání s Američany, finalizace dohody s Mercosurem i hledání odpovědi na čínskou expanzi. To vše v roce, kdy se geopolitické napětí promítlo do každé obchodní faktury.
Tři fronty současně
Šefčovič při setkání se slovenskými novináři v Bruselu popsal tři základní výzvy: stabilizovat vztahy se Spojenými státy, reagovat na stále asertivnější politiku Číny a využít „dramaticky zvýšený zájem“ zbytku světa uzavírat obchodní dohody s Evropou. Zatímco tradiční partneři se stávali méně předvídatelnými, nové příležitosti se otevíraly jinde.
Výsledky? Dohoda s jihoamerickým blokem Mercosur, partnerství s Indonésií, stabilizace vztahů s Británií a Švýcarskem, finální fáze jednání s Indií. Na papíře působivý seznam. Realita je ovšem složitější. Nejsledovanější byla celní dohoda se Spojenými státy uzavřená v srpnu, která stanovila 15% cla na většinu evropského zboží. Zní to jako úspěch? Možná. Ale i 15% clo je stále významnou překážkou – a Šefčovič neskrývá, že doufal v lepší výsledky, zejména u oceli, vína či zemědělských produktů.
Asymetrická dohoda jako menší zlo
„USA byly a jsou náš největší obchodní partner. Každý pohyb na druhé straně Atlantiku má dopad i na situaci v Evropě,“ zdůrazňuje komisař. Transatlantický obchod představuje zhruba 14 % všech obchodních výměn EU – za tím stojí fabriky, pracovní místa, konkrétní lidé. Proto Šefčovič obhajuje dohodu, i když připouští její „určitou asymetrii“ a náročný každodenní management.
Kritici namítají, že Evropa ustoupila příliš snadno. Šefčovič oponuje pragmaticky: alternativou byla obchodní válka s devastujícími dopady na evropskou ekonomiku. „Toto byla volba, kterou jsme museli udělat,“ říká. A dodává, že je lepší hledat spolupráci – třeba při získávání kritických surovin nebo při boji s nadprodukcí, která ničí ekonomiky na obou stranách Atlantiku.
Předvídatelnost jako konkurenční výhoda
Paradoxně právě turbulentní rok 2025 ukázal, že předvídatelnost může být konkurenční výhodou. Zatímco svět procházel obchodními otřesy, Evropa se profilovala jako partner, který dodržuje slovo a hledá oboustranně výhodná řešení. „Naši partneři si cení, že Evropa je předvídatelný partner,“ konstatuje Šefčovič.
Otázkou zůstává, zda tato strategie obstojí i v roce 2026. Pro Českou republiku, jejíž ekonomika je silně závislá na exportu (zejména automobilů), jde o zásadní téma. Hrozba amerických cel na evropská auta visí ve vzduchu jako Damoklův meč.
Rok 2025 tedy Šefčovič zvládl – ale skutečný test teprve přijde. Protože v globálním obchodě platí, že žádná dohoda není definitivní a žádné partnerství není samozřejmé. A to je možná ta největší výzva ze všech.
Zdroj info: teraz.sk
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
