Minulý týden Marco Rubio šokoval evropské spojence. Americký ministr zahraničí jim sdělil, že Washington chce nejprve mírovou dohodu s Ruskem – teprve potom bude jednat o bezpečnostních zárukách pro Ukrajinu. Kyjev má podepsat, co se mu předloží, a pak se uvidí. Evropa znejistěla.
Když se mění pořadí priorit
Rubio svůj postoj prezentoval během telefonátu s evropskými ministry i při jednáních v Ženevě. Prezident Trump prý vyjedná dlouhodobé záruky pro bezpečnost Ukrajiny – ale až po podpisu dohody. Dokud k tomu nedojde, nebude ukrajinský prezident zván do Bílého domu. Nejdřív podpis, pak teprve pojistka.
Pro Kyjev je to zásadní problém. Ukrajinské vedení trvá na tom, že bez konkrétních bezpečnostních záruk nemá smysl o ničem jednat. Jak jinak zabránit tomu, aby se Rusko za pár let nevrátilo s další invazí? Přinejmenším část evropských spojenců sdílí tuto obavu také.
Původní 28 bodový mírový plán, který koloval minulý týden v médiích, vyvolal v Evropě paniku. Požadoval omezení ukrajinské armády na 600 tisíc vojáků, zatímco ruské síly by zůstaly bez limitů. Mezitím byl návrh zredukován na 19 bodů a podle některých zdrojů došlo k úpravám. Základní logika ale zůstává: dohoda nejdřív, záruky potom.
Co z toho plyne pro Evropu?
Trumpova administrativa dává najevo, že americké závazky budou přehodnoceny. Washington už nechce být hlavním garantem ukrajinské bezpečnosti a tlačí na to, aby si Evropa vzala větší díl odpovědnosti. Spojené státy poskytly Kyjevu od února 2022 téměř 67 miliard dolarů vojenské pomoci – většina z toho přišla za Bidenovy éry.
Francie a Británie už převzaly vedoucí roli v koalici ochotných poslat do Ukrajiny evropské jednotky. Jenže bez amerického deštníku je to něco jiného.
Někteří republikáni v Kongresu varují, že pokud má Ukrajina ustoupit teritoriálně, musí dostat záruky srovnatelné s článkem pět NATO – tedy závazek kolektivní obrany. Kongresman Don Bacon to formuloval jasně: „To je jediný způsob, jak zabránit Rusku, aby to udělalo znovu.“ Otázka zní, zda Trumpova administrativa tuto logiku sdílí.
Faustovská dohoda, nebo pragmatismus?
Kritici amerického plánu ho označují za „dítě Kremlu“ a „faustovskou dohodu“. Varují před opakováním Mnichova 1938 – tedy situace, kdy demokratické mocnosti obětovaly menšího spojence v naději, že tím uklidní agresora. Trump a jeho tým vidí věc jinak: prioritou je ukončit konflikt, snížit americké náklady a soustředit se na domácí problémy.
Evropa se ocitá v pozici, kdy musí rychle rozhodnout, zda je ochotna převzít hlavní roli v zajištění ukrajinské bezpečnosti. Zmrazená ruská aktiva, která EU zvažuje použít na podporu Kyjeva, jsou jednou z možností. Peníze ale nejsou totéž co vojenská síla a politická vůle.
Tradiční americké záruky už nejsou samozřejmostí. Evropa se musí rozhodnout, jestli je připravena zaplatit cenu za vlastní bezpečnost – nebo jestli doufá, že se Washington ještě rozmyslí. Zatím to vypadá, že Trump nemá v plánu měnit kurz.
Zdroj info: politico.eu
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
