Červencová obchodní dohoda mezi EU a USA měla uklidnit vody. Místo toho se stala předmětem nového sporu. Evropští ministři naléhají na americké partnery, aby konečně dodrželi sliby – především pokud jde o cla na ocel a hliník, která zůstávají na astronomických 50 procentech.
Když dohoda není úplně dohoda
V červenci a srpnu 2025 se zdálo, že transatlantický obchod našel cestu z krize. Rámcová dohoda mezi Bruselem a Washingtonem stanovila 15% celní strop na většinu evropského zboží směřujícího do Spojených států. Evropská unie na oplátku slíbila odstranit cla na americké průmyslové výrobky a masivně nakupovat americkou energii.
Ďábel se ale skrývá v detailu. Ocel a hliník – klíčové komodity pro evropský průmysl – zůstaly mimo tento rámec. Americká cla na tyto kovy dosahují 50 procent, více než trojnásobek obecného stropu. Od srpna se tato sazba vztahuje i na 407 takzvaných „derivátů“ – produktů obsahujících ocel či hliník, od motocyklů po ledničky. V prosinci může přibýt další vlna.
„Jsme v citlivém okamžiku,“ přiznává jeden z unijních diplomatů. Z bruselského pohledu hrozí, že americká strana postupně vydrancuje červencovou dohodu, aniž by sama splnila své závazky.
Co chtějí Evropané?
Evropští ministři obchodu se v těchto dnech setkávají s americkým ministrem obchodu Howardem Lutnickem a obchodní reprezentantkou Jamieson Greerovou. Evropská strana má jasný seznam požadavků.
Na prvním místě stojí snížení cel na ocel a hliník. Evropská unie vyvezla do USA v roce 2023 přibližně čtyři miliony tun oceli. Při současných sazbách to znamená obrovskou konkurenční nevýhodu pro evropské výrobce. Brusel navíc upozorňuje, že Washington zvažuje další cla – na nákladní vozy, kritické minerály, letadla či větrné turbíny. To by mohlo červencovou dohodu zcela vyprázdnit.
Evropané zároveň chtějí rozšířit seznam produktů podléhajících pouze nízkým předtrumpovským clům. Jde například o víno, lihoviny, olivy nebo těstoviny – symbolické produkty evropského exportu.
Proč to trvá tak dlouho?
Zatímco americká strana netrpělivě čeká na ratifikaci dohody, Brusel poukazuje na složitost demokratického procesu. Dohoda musí projít schválením Evropského parlamentu a vlád všech 27 členských států. Podle diplomatů to může trvat až do března nebo dubna 2026. Washington je z toho, jak se zdá, poněkud rozladěný.
Evropská strana má ale vlastní výhrady. Pokud má EU odstranit cla na americké zboží, očekává reciprocitu. A ta zatím chybí – nejen u oceli, ale i u dalších komodit.
České firmy v čekárně
Pro Českou republiku má celá situace zvláštní význam. Přímý dopad červencové dohody je sice omezený, ale zprostředkovaný efekt je výrazný. České firmy jsou klíčovými dodavateli pro německý průmysl, který patří k největším exportérům do USA. Pokud německé automobilky nebo strojírenské giganty pocítí tlak amerických cel, dopad se rychle přenese i na české subdodavatele.
Některé české firmy už začaly přesouvat výrobu přímo do Spojených států, aby si udržely konkurenceschopnost. Pro menší hráče však může navýšení cel znamenat existenční hrozbu. Dohoda sice stanovila „mantinely“, v rámci kterých lze propočítat různé varianty, ale 15% clo je stále významnou obchodní bariérou.
Aktuální jednání v Bruselu ukáže, zda je transatlantická dohoda skutečně funkčním kompromisem, nebo jen dočasným příměřím. Evropa chce vidět konkrétní kroky – především u oceli. Amerika chce rychlou ratifikaci. Obě strany navíc musí řešit společné výzvy, jako jsou čínská omezení vývozu vzácných zemin a čipů.
Dokáže Washington prokázat, že červencová dohoda není jen papír? Nebo se Brusel a Washington opět ocitnou v patové situaci, kde každá strana čeká, až ta druhá udělá první krok?
Zdroj info: Reuters
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
