Když americký ministr financí Scott Bessent označil Kirilla Dmitrieva za „ruského propagandistu“, nebyl to jen diplomatický škleb. Pětapadesátiletý šéf Ruského fondu přímých investic se za poslední měsíce stal tváří něčeho, co by ještě loni znělo jako science fiction: návratu Ruska z mezinárodní izolace. A právě Dmitriev sedí u stolu s americkým vyslancem Stevem Witkoffem a vyjednává o mírovém plánu pro Ukrajinu. Je to skutečně cesta k ukončení konfliktu, nebo jen další hra Kremlu?
Muž, který rozumí oběma stranám
Dmitriev není typický ruský diplomat v šedém obleku. Vystudoval Stanford a Harvard, pracoval pro McKinsey v Los Angeles i Praze, rozumí americkému myšlení. Vyrůstal v Kyjevě, kde se jako patnáctiletý údajně účastnil prodemokratických protestů před pádem Sovětského svazu. Paradox: právě on dnes vyjednává o podmínkách, které by Ukrajinu mohly stát část území a drastické omezení armády.
Od února 2025, kdy byl jmenován zvláštním prezidentským vyslancem pro zahraniční investice, se Dmitriev stal klíčovou postavou v obnovení kontaktů mezi Moskvou a Washingtonem. S Witkoffem se poprvé setkal při propuštění amerického učitele z ruského vězení. „Kirill měl na tom velký podíl. Byl důležitým prostředníkem,“ pochválil ho tehdy Witkoff. Od té doby se jejich spolupráce prohloubila – až k vypracování kontroverzního 28 bodového mírového plánu.
Fond, nebo Putinova pokladnička?
Dmitriev vede Ruský fond přímých investic s kapitálem přes deset miliard dolarů od roku 2011. Americké ministerstvo financí ho v roce 2022 nazvalo „známým Putinovým spojencem“ a označilo RDIF za „fond sloužící prezidentu Putinovi, který je nepostradatelný pro ruskou kleptokracii“. Sankce na fond dopadly tvrdě – jakékoliv obchodní aktivity v Evropě či USA se staly prakticky nemožnými.
Dmitriev nezahálel. Financoval ruskou vakcínu Sputnik V, navrhoval společné energetické projekty v Arktidě, dokonce mluvil o železničním tunelu pod Beringovým průlivem za osm miliard dolarů. A Elonu Muskovi nabídl malý jaderný reaktor pro misi na Mars. Ambice tedy nechybí.
Mír podle Moskvy
Současný mírový plán, který Dmitriev vyjednal s Witkoffem během tří dnů v Miami, čte většina západních politiků jako Putinův seznam přání. Ukrajina by měla postoupit území, zmenšit armádu, fakticky tedy přijmout ruské podmínky. Prezident Volodymyr Zelenskyj reagoval opatrně – přímo ho nezavrhl, ale zdůraznil potřebu „důstojného míru, který respektuje naši nezávislost a suverenitu“.
Dmitriev mezitím opakuje mantru o tom, že „jsme na cestě k míru“ a že Moskva má poprvé pocit, že je jejímu názoru „skutečně nasloucháno“. Na rozdíl od Bidenovy éry, kdy podle něj nikdo nechtěl rozumět ruské pozici, Trumpova administrativa prý zastavila třetí světovou válku.
Český přesah
Dmitriev má i českou stopu – na počátku kariéry působil v Praze jako konzultant McKinsey. Po roce 2022 se však jakékoliv vazby přerušily. Sankce EU a USA mu zavřely dveře k přímým obchodním aktivitám. Jeho jméno rezonuje i v českém kontextu – jako příklad toho, jak se Kreml snaží obejít izolaci prostřednictvím osobních kontaktů a ekonomické diplomacie.
Ukrajina na Dmitrieva uvalila sankce za údajné zločiny proti Ukrajincům. Jeho pověst v Kyjevě, kde vyrůstal, je dnes na bodu mrazu. Ironie osudu: muž, který kdysi psal diplomovou práci o privatizaci na Ukrajině a mluvil o jejím národním sebeurčení, dnes vyjednává podmínky, které by mohly ukrajinskou suverenitu výrazně omezit.
Zda je Dmitriev klíčem k míru, nebo jen dalším nástrojem Putinovy strategie, ukážou příští týdny. Jedno je jisté: jeho role v této hře je daleko větší, než by se na první pohled zdálo. A otázka, zda skutečně jedná jako mírotvůrce, nebo jen jako obratný propagandista, zůstává otevřená.
Zdroj info: BBC News
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
