Konec října přinesl do vztahů mezi Evropskou unií a Ukrajinou novou kapitolu. Aktualizovaná obchodní dohoda vstoupila v platnost, měla by prohlubovat ekonomickou integraci a posílit pozici Kyjeva na cestě k plnému členství v EU. Jenže tři členské státy – Polsko, Maďarsko a Slovensko – se rozhodly jít vlastní cestou. A Brusel teď zvažuje, jak tvrdě zakročit.
Když farmáři mluví hlasitěji než diplomati
Příběh je na první pohled prostý. Polsko, Maďarsko a Slovensko zavedly jednostranné zákazy na dovoz ukrajinského obilí a dalších zemědělských produktů. Důvod? Ochrana vlastních farmářů před levnou konkurencí ze země, která bojuje o přežití. Evropská komise to považuje za neopodstatněné a v rozporu s pravidly jednotného trhu. „Pro zachování těchto národních opatření nevidím žádné ospravedlnění,“ zaznělo z Bruselu. Všechny možnosti jsou prý na stole – včetně právních kroků.
Jenže co znamená „všechny možnosti“? V praxi to může být cokoli od diplomatického tlaku přes formální žalobu až po finanční sankce. Brusel se ocitá v nelehké pozici: na jedné straně chce podpořit Ukrajinu, na druhé nesmí ignorovat obavy vlastních zemědělců. A ty obavy nejsou úplně neopodstatněné.
Čísla, která mluví za vše
Obchodní přebytek EU s Ukrajinou dosáhl ve druhém čtvrtletí 2025 rekordních 6,4 miliardy eur. Jinými slovy: Evropa do Ukrajiny vyváží mnohem víc, než z ní dováží. Pro Kyjev je EU největším obchodním partnerem a nová dohoda má zajistit stabilní a předvídatelný rámec pro dlouhodobou ekonomickou jistotu. Zní to dobře – přinejmenším na papíře.
Realita je ovšem složitější. Zatímco evropští exportéři těží z otevřeného ukrajinského trhu, místní zemědělci v příhraničních oblastech čelí tlaku levnějších produktů. A právě tady se rodí politické napětí. Varšava, Budapešť a Bratislava argumentují tím, že záruky v nové dohodě „nejsou dostatečně silné“ pro ochranu jejich producentů.
Orbánova hra na vlastním hřišti
Maďarský premiér Viktor Orbán si z odporu k bruselské linii udělal téměř uměleckou formu. Kritizuje západní podporu Ukrajině jako „válečné štváčství“ a tvrdí, že „Maďarsko stojí pevně na straně míru“. Budapešť obviňuje Brusel z „upřednostňování ukrajinských zájmů“. Orbán dlouhodobě udržuje pragmatické vztahy s Ruskem a staví se proti tomu, co nazývá „liberálním mainstreamem“ v EU.
Je to politika, která rezonuje u části maďarských voličů, ale zároveň prohlubuje izolaci Budapešti v rámci unie. A není sám – Polsko a Slovensko se k němu přidaly, byť z poněkud jiných důvodů. Varšava má vlastní historii napjatých vztahů s Kyjevem a Bratislava čelí domácímu tlaku zemědělské lobby.
Co z toho plyne pro Česko?
Česká republika zatím zůstává stranou tohoto sporu, ale neznamená to, že se jí netýká. Naopak – zažívá duální dopad obchodní dohody. Na jedné straně se otevírají nové možnosti pro exportéry, na druhé straně roste tlak v zemědělství. Obchodní vztahy mezi EU a Ukrajinou se nacházejí v klíčové fázi a Praha musí najít rovnováhu mezi solidaritou s Kyjevem a ochranou vlastních zájmů.
Ukrajinští představitelé mezitím kritizují pokračující odpor tří členských států a varují, že blokování zemědělského exportu poškozuje ukrajinskou ekonomiku a nahrává ruským plánům na vyvolání globální potravinové krize. Je to silný argument – ale funguje jen tehdy, pokud se Brusel dokáže postavit za svá vlastní pravidla.
Kam to všechno směřuje?
Dokáže Evropská komise prosadit svou autoritu, nebo ustoupí politickému tlaku? Kroky Polska, Maďarska a Slovenska jsou podle kritiků „vyjádřením naprosté nedůvěry vůči Evropské komisi a jsou z právního hlediska nesprávné“. Jenže právní hledisko je jedna věc a politická realita druhá.
Brusel teď stojí před dilematem. Může tvrdě zakročit – a riskovat další prohlubování rozkolů v unii. Nebo může hledat kompromis – a oslabit vlastní kredibilitu. Obojí má svou cenu. A zatímco se v Bruselu rozhoduje, farmáři v Polsku, Maďarsku a na Slovensku čekají, jestli jejich vlády ustojí tlak. Stejně jako ukrajinští zemědělci, kteří doufají, že se jejich produkty konečně dostanou na evropský trh bez překážek.
Co bude dál? To ukáží nejbližší měsíce. Jedno je ale jisté. Obchodní dohoda s Ukrajinou se stala testem toho, jak moc je Evropská unie ochotná a schopná hájit vlastní pravidla. A výsledek tohoto testu bude mít dalekosáhlé důsledky – nejen pro Kyjev, ale i pro budoucnost evropské integrace.
Zdroj info: politico.eu
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
