Zatímco Evropa otevírá peněženky na obranu jako nikdy předtím, Rumunsko si klade zásadní otázku: Proč by měly všechny ty miliardy putovat jen do továren v Německu, Francii nebo Švédsku? Bukurešť chce svůj díl – a není v tom sama. Ministr obrany Liviu-Ionuț Moșteanu to formuluje jasně: „Pokud utrácíme peníze lidí na obranu, je důležité, aby viděli, že část z toho se vrací do jejich země, například prostřednictvím továren.“
Rumunsko, které letos vynakládá na obranu 2,3 procenta HDP a do roku 2030 plánuje navýšení na 3,5 procenta, se ocitlo ve strategicky výhodné pozici. Sousedí s Ukrajinou, Moldavskem i Černým mořem, hostí francouzsko-americkou bojovou skupinu NATO a stává se pilířem obrany východního křídla aliance. A právě tato pozice mu dává páky k vyjednávání.
Šestnáct miliard s podmínkou
Bukurešť se chystá stát významným uživatelem evropských obranných programů, které nabízejí nízkoúročené půjčky na obranu. Rumunsko žádá o miliardy eur – většina má jít na vojenské vybavení, zbytek na infrastrukturu a pomoc Ukrajině s Moldavskem. Jenže s jednou podmínkou: část výroby musí zůstat v zemi.
Příklad? Probíhající tendr na více než dvě stě tanků stanovuje, že finální montáž musí proběhnout na rumunském území. „Je to vyjednávání s výrobci,“ vysvětluje Moșteanu. „Pokud evropští výrobci nepřijmou požadavky na domácí produkci, vezmeme firmy mimo EU, které to udělat chtějí.“
Není to prázdná hrozba. Rumunsko už je velkým zákazníkem amerických, izraelských i jihokorejských zbrojovek – kupuje systémy Patriot, stíhačky F-35 nebo samohybné houfnice K9 od Hanwha Aerospace. Právě jihokorejští manažeři loni naznačili, že by se Rumunsko mohlo stát zbrojním centrem pro Evropu, Blízký východ i Afriku.
Co Rumunsko nabízí
Oproti menším východoevropským zemím má Bukurešť co nabídnout. Patří mezi nejprůmyslovější státy Evropy, má funkční obranné závody a především silný automobilový sektor, který dokáže rychle přejít na zbrojní výrobu. A investoři to vnímají. Německý Rheinmetall letos podepsal dohodu o výstavbě továrny na střelný prach – má to být významný závod v Evropě, částečně financovaný z unijních peněz. Celkový obrat rumunského obranného průmyslu dosáhl v roce 2023 více než pěti miliard lei, vývoz vojenského materiálu přesáhl 800 milionů eur.
Kdo si rozdělí koláč?
Rumunský přístup odráží širší napětí v evropském zbrojení. NATO letos v létě zvýšilo cíl obranných výdajů z dvou na pět procent HDP do roku 2035 – což znamená dodatečných 288 miliard eur ročně. Kdo na tom vydělá? Západní giganti s rozvinutým zbrojním průmyslem mají náskok, bývalé východní země často postrádají technologické know-how na výrobu kompletního spektra zbraní.
Moșteanu proto mluví o „rovnoměrném rozložení průmyslových výnosů po celém kontinentu“ – včetně zemí daleko od frontové linie, jako je Portugalsko. Bukurešť chce změnit legislativu, aby urychlila investice do obranného průmyslu. Rumunsko navíc plánuje rozsáhlou modernizaci armády – nákup 216 tanků Abrams, 51 stíhaček F-16, posílení protivzdušné obrany, obrněných vozidel i námořních schopností. Více než třetina obranného rozpočtu směřuje na moderní vybavení a technologie. V roce 2024 vojenské výdaje vzrostly o 43 procent oproti předchozímu roku.
Otázka spravedlnosti
Rumunský požadavek na průmyslové výnosy není jen ekonomický kalkul. Je to i politická zpráva. Pokud mají východoevropské země nést bezpečnostní riziko blízkosti k Rusku, měly by mít i podíl na ekonomických příležitostech, které přináší evropské přezbrojení. Jinak hrozí, že peníze daňových poplatníků z Bukurešti, Varšavy nebo Vilniusu skončí jako zisky akcionářů v Mnichově nebo Paříži. Moșteanu to formuluje pragmaticky: „Nechceme jen kupovat rakety v zahraničí.“ A pokud evropské firmy nebudou ochotné sdílet výrobu, Rumunsko má alternativy. Otázka tedy nezní, jestli Bukurešť dostane svůj kus koláče. Spíš jestli ho dostane od Evropanů, nebo od někoho jiného.
Zdroj info: politico.eu
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
