Svět se dohodl na cíli, ale jeho dosažení se zdá být v nedohlednu. Podle nejnovějších dat OSN z konce roku 2024 směřujeme při současných národních závazcích k oteplení o 2,6 až 3,1 °C do konce století – tedy výrazně nad plánovaný cíl 1,5 °C stanovený Pařížskou dohodou.
Generální tajemník António Guterres to formuloval jasně: lidstvo v tomto cíli selhalo. Otázka už není, zda hranici překročíme, ale jak moc a s jakými následky.
Propast mezi slovy a činy
Čísla jsou neúprosná. Aby svět udržel oteplení na 1,5 °C, musely by se globální emise skleníkových plynů do roku 2030 snížit o 42 % a do roku 2035 dokonce o 57 %. Současné národní závazky ale vedou ke snížení pouze o 10–17 %. Přinejmenším to vypadá, že tam, kde potřebujeme razantní změnu, děláme jen kosmetické úpravy.
Mezivládní panel pro změnu klimatu varoval, že emise musí dosáhnout vrcholu nejpozději do roku 2025 – tedy prakticky nyní – a do roku 2030 klesnout o 43 %. Křivka emisí se sice poprvé v historii ohýbá směrem dolů, tempo poklesu je však tristní. Světová meteorologická organizace navíc potvrdila, že koncentrace skleníkových plynů v atmosféře dosáhly v roce 2023 nových rekordních hodnot.
Evropa táhne, Česko brzdí
Evropská unie se ráda prezentuje jako lídr klimatické politiky se Zelenou dohodou, která má dovést unii k uhlíkové neutralitě do roku 2050 a snížit emise o 55 % do roku 2030 oproti roku 1990. Balíček „Fit for 55″ představuje ambiciózní legislativní rámec, který má tuto vizi naplnit.
Česká republika jako člen EU formálně tyto závazky sdílí. V prosinci 2024 vláda schválila aktualizovaný Národní klimaticko-energetický plán. Premiér Petr Fiala však zopakoval nesouhlas s cílem snížit emise o 90 % do roku 2040. Odborníci se shodují: současné ani plánované kroky České republiky nejsou v souladu se závazky plynoucími z Pařížské dohody. Pro dosažení cíle rozvoje obnovitelných zdrojů bude do roku 2030 zapotřebí investic přes 300 miliard korun – suma, která vyvolává otázky v politických I ekonomických kruzích.
Cena nečinnosti
Neplnění klimatických cílů není jen abstraktní selhání. Extrémní projevy počasí narůstají – vlny veder, sucha, povodně, hurikány. V České republice se dopady projevují růstem teploty a častějšími vlnami sucha i povodněmi. Roční ztráty v důsledku extrémního počasí v EU se letos odhadují na 43 miliard eur. A to je jen začátek.
Mezinárodní soudní dvůr v červenci vydal přelomový posudek: státy mají právní povinnost chránit klimatický systém. Právo se tak stává novým nástrojem tlaku. Jenže právní povinnost ještě neznamená politickou odvahu.
Paradoxní situace
Máme vědecké poznatky, mezinárodní dohody, právní rámec i technologie. Chybí nám jen jedno: dostatečně rychlá a razantní akce. Jak poznamenal jeden z expertů: pokud překročíme 1,5 °C, pak 1,6 °C je mnohem lepší než 1,7 °C. Není to rezignace, ale pragmatismus – každá desetina stupně znamená rozdíl v rozsahu škod.
Svět se připravuje na klimatický summit COP30 v brazilském Belému. Přinese novou vlnu slibů, nebo konečně konkrétní kroky? Zatím to vypadá, že propast mezi ambicemi a realitou se spíš prohlubuje, než zužuje.
Zdroj info: UNEP Emissions Gap Report 2024, IPCC, Světová meteorologická organizace, politico.eu
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
