Lesy v ohrožení: Obětuje Brusel přírodu průmyslové záchraně?

Bruselská politika: Zelená energie za cenu lesů?

Představte si lesy jako plíce Evropy – pohlcují uhlík, chrání biodiverzitu a dodávají suroviny pro náš každodenní život. Přesto Brusel riskuje jejich zdraví v křížové výpravě za záchranu unijního průmyslu. Klíčem je třetí verze směrnice o obnovitelných zdrojích energie (RED III), přijaté v roce 2023. Ta stanovuje ambiciózní cíl 42,5 procenta podílu obnovitelných zdrojů v energetické spotřebě do roku 2030 a zpřísňuje kritéria udržitelnosti biomasy. Biomasa, tedy organický materiál jako dřevo z pařezů nebo starých stromů, je zde klasifikována jako obnovitelný zdroj. Proč? Protože EU potřebuje rychle nahradit fosilní paliva, aby splnila cíle Zelené dohody z roku 2019.

Ale tady se to komplikuje. Podle dat Eurostatu z roku 2023 tvoří biomasa přibližně 50 procent energie z obnovitelných zdrojů v EU, kde celkový podíl obnovitelů dosáhl 24,5 procenta. Vytápění a chlazení, které spotřebovávají hodně energie, se opírají o obnovitelné zdroje v poměru 26,2 procenta. To zní slibně, ale environmentální organizace jako WWF nebo Fern varují: spalování dřeva uvolňuje obrovské množství CO2. V roce 2022 to bylo zhruba 600 milionů tun ekvivalentu CO2, což je nárůst o 27 procent za poslední desetiletí. A lesy, které by měly ten uhlík pohlcovat, se stávají zdrojem paliva místo ochránců klimatu.

Další ranou je odklad nařízení proti odlesňování (EUDR), které mělo zabránit dovozu produktů spojených s ničením lesů. Účinnost se posunula na prosinec 2026, oficiálně kvůli technickým problémům se sledovacími systémy. Kritici to vidí jako ústupek průmyslu – proč jinak by Evropská komise hrozila stažením nového zákona o monitorování lesů kvůli nízkým ambicím členských států? My v Česku to cítíme přímo: novela zákona o obnovitelných zdrojích (Lex OZE III) a schválení podpory pro biomasové zařízení zvyšují tlak na náš lesní sektor.

Od ambicí k kompromisům

Vzpomeňme si, jak to začalo. Na začátku desetiletí, v roce 2010, EU ve strategii Evropa 2020 slíbila 20 procent obnovitelných zdrojů, 20 – ti procentní snížení emisí a 20 – ti procentní úsporu energie – slavné 20/20/20. První směrnice RED I z let 2009–2018 zaváděla podporu biomasy, což pomohlo rychle růst. Pak přišla RED II v roce 2018 s cílem 32 procent do 2030 a prvními pravidly udržitelnosti. Zelená dohoda z roku 2019 to posunula dál: uhlíková neutralita do roku 2050. A v roce 2021 Nová lesní strategie EU zdůraznila multifunkční využití lesů – ochranu, rekreaci i hospodářství.

Dnes se to mění. RED III sice zpřísňuje pravidla, ale podpora biomasy pokračuje, což vede k růstu těžby. Porovnejme dnešek s minulostí: před deseti lety bylo spalování dřeva marginální, teď je to pilíř energetické bezpečnosti. Je to jako stavět dům na základech z písku – krátkodobě stabilní, dlouhodobě rizikové.

Kdo má pravdu?

Ekologické organizace jako Greenpeace nebo ClientEarth jsou nekompromisní. Kritizují, že spalování primární dřevní biomasy není obnovitelné – uvolňuje CO2 rychleji, než lesy rostou, ohrožuje biodiverzitu a oslabuje jejich roli v pohlcování uhlíku. Požadují konec dotací a přesun výroby do větru a slunce. Naopak Evropská komise mluví o rovnováze: ambiciózní cíle ano, ale bezpečnost dodávek a konkurenceschopnost průmyslu nesmí utrpět. Odklady EUDR? Jen technické, tvrdí oni, ačkoli v roce 2025 čelí tlaku lobby.

Průmyslové kruhy, včetně Svazu průmyslu a dopravy ČR, vítají ústupky. Tvrdá regulace by zvyšovala náklady a administrativu, což by oslabilo firmy vůči konkurenci z Asie. V Česku, kde jsme čtvrtou nejohroženější zemí EU ohledně dopadů zelené transformace na HDP, to rezonuje. Realistické cíle, říkají, aby se chránila tradiční odvětví.

Dopady na Česko

U nás lesy pokrývají 34 procent území, s rekordním růstem obnovovaných ploch přes 12 000 hektarů v roce 2024, podle dat Českého statistického úřadu a Lesů ČR. Cena dříví na rok 2025 je stanovena na 1 106 korun za kubický metr Ministerstvem zemědělství. Zvýšená poptávka po biomasě tlačí ceny nahoru, což ovlivňuje průmysl, stavebnictví i domácnosti. Lesní sektor balancuje: udržitelné hospodaření ano, ale rostoucí tlak ohrožuje biodiverzitu a funkci lesů jako uhlíkového zásobníku. Pro občany to znamená vyšší ceny energií a zboží, zatímco průmysl bojuje o konkurenceschopnost.

Cesta k udržitelnosti?

V budoucnosti lze očekávat tlak na omezení spalování primární biomasy a prosazení kaskádového využití dřeva – nejprve materiálově, pak energeticky. EUDR se nakonec zpřísní, investice do slunce a větru porostou. V Česku změny v lesním hospodářství pod evropským tlakem mohou zvýšit ceny, ale i příležitosti pro inovace. Konflikty mezi průmyslem, státy a ochránci přírody budou pokračovat, ale veřejný tlak na transparentnost by mohl přinést lepší rovnováhu. My, Evropané, si nemůžeme dovolit obětovat lesy za krátkodobé zisky – příroda není komodita, ale základ našeho přežití.

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT

Autor: Josef Neštický

Zdroj info: politico.eu, Eurostat, EEA, ČSÚ