Americký prezident Donald Trump znovu vyzval evropské spojence, aby okamžitě přestali nakupovat ruskou ropu. Tento apel přichází v době, kdy Evropská unie už výrazně omezila svou závislost na ruských energiích, ale některé země stále váhají. Jaké jsou skutečné dopady tohoto tlaku?
Evropa na rozcestí
Donald Trump se na akci v Mount Vernon ve Virginii vyjádřil jasně: Evropa musí „okamžitě“ ukončit nákup ruské ropy, aby zvýšila tlak na Moskvu a přispěla k ukončení války na Ukrajině. Tento apel není jen rétorickým cvičením – je součástí širšího tlaku USA na Evropu, aby urychlila svůj odklon od ruských fosilních paliv.
Před pouhými čtyřmi lety, v roce 2021, tvořila ruská ropa 27 % dovozu do EU a ruský plyn dokonce 45 %. Po invazi na Ukrajinu v únoru 2022 se ale vše změnilo. Podle dat z oficiálních dokumentů EU klesl podíl ruské ropy na pouhá 3 % a plyn na 19 % v loňském roce, s prognózou dalšího poklesu na 13 % letos. Evropa tedy už udělala obrovský skok. Proč tedy Trump tak naléhá?
Kdo ještě drží ruskou kartu?
Přestože většina zemí EU ukončila dovoz ruské ropy po moři už v roce 2022, jsou tu výjimky. Maďarsko a Slovensko stále čerpají ropu přes ropovod Družba, což je podle jejich argumentů otázka energetické bezpečnosti. Tyto země zatím nemají plnohodnotné alternativy, a tak se brání rychlému embargu. V srpnu pět největších dovozců v EU, včetně těchto dvou zemí, zaplatilo za ruská fosilní paliva téměř 1 miliardu eur. To je nemalá částka, která podle Trumpa a jeho administrativy přímo podporuje válečnou mašinérii Moskvy.
Na druhé straně stojí země jako Polsko nebo pobaltské státy, které volají po úplném embargu. A pak je tu Francie, jejíž prezident Emmanuel Macron považuje zbývající dovoz za „okrajový“ a zdůrazňuje, že EU už snížila závislost na ruských energiích o více než 80 %. Kde je tedy pravda? Je to otázka pohledu – a národních zájmů.
Česká cesta: Už bez Ruska, ale za jakou cenu?
My v České republice jsme si svou cestu už vydláždili. Od května 2025 jsme úplně přestali dovážet ruskou ropu díky rozšíření ropovodu TAL-PLUS, který nám umožnil přejít na dodávky z Ázerbájdžánu, Norska či Saúdské Arábie. Investice do tohoto projektu dosáhly 1,3 až 1,6 miliardy korun, hrazených státní společností MERO. Dobrá zpráva? Ceny pohonných hmot u nás zůstávají stabilní, někdy dokonce klesají. Ale co dlouhodobé dopady? Data o vlivu na zaměstnanost v petrochemickém průmyslu nebo sociální aspekty zatím chybí. Přesto je jasné, že jsme energeticky bezpečnější než kdy dřív.
Sankce, stínová flotila a cena za barel
Evropa se snaží tlačit na Rusko nejen embargem, ale i cenovým stropem na ruskou ropu, který k září 2025 klesl na 47,6 USD za barel. Problém je, že Rusko sankce obchází – třeba přes takzvanou stínovou flotilu tankerů, nebo exportem do Indie a Číny, odkud se rafinované produkty vrací do EU. Podle dat tvoří tyto nepřímé dovozy asi 3 % ropného trhu v EU. Není to moc, ale pořád je to trn v oku těm, kdo volají po úplném odříznutí Moskvy od příjmů.
Evropská komise navíc pracuje na 19. sankčním balíčku, který zahrnuje zákaz dovozu ruského LNG a další opatření proti obcházení sankcí. Plán REPowerEU, který má ukončit závislost na ruských fosilních palivech do roku 2027, je v plném proudu. A investice do obnovitelných zdrojů? Ty letos dosáhly neuvěřitelných 390 miliard USD. Evropa se mění, ale stačí to Trumpovi?
Rychlý skok, nebo postupný odklon?
Budoucnost má dvě možné tváře. První scénář je zrychlené ukončení dovozů pod tlakem USA – včetně dřívějšího zákazu LNG a tvrdších sankcí na stínovou flotilu. Druhý scénář je klidnější, v souladu s plánem REPowerEU: postupné ukončení všech ruských dodávek do roku 2027, podpořené investicemi do obnovitelných zdrojů a rozvojem trhu s LNG z USA či Kataru. Která cesta zvítězí? To závisí na politické vůli – a na tom, jak dlouho bude válka na Ukrajině pokračovat.
Ano, udělali jsme obrovský pokrok – podíl ruské ropy a plynu je na historickém minimu. Ale pořád tu jsou země, které váhají, a nepřímé dovozy, které Moskvu drží nad vodou. Pro nás v Česku je situace jasnější – díky projektům jako TAL-PLUS jsme na ruské ropě nezávislí. Dokáže Evropa mluvit jedním hlasem, nebo se bude dál lámat na “národních zájmech?”
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Petr Poreba
Zdroj info: Kyiv Independent, Europa.eu, The Guardian, Politpro.com