Každý rok vyhodí české domácnosti oknem přibližně 10 miliard korun jen kvůli nevýhodným smlouvám na energie. A firmy? Ty na tom nejsou o moc lépe, když jejich konkurenceschopnost drtí jedny z nejvyšších cen v Evropě. Jak jsme se dostali do této situace a co s tím můžeme dělat?
Kde se ztrácí naše peníze?
Představte si, že každý měsíc posíláte peníze na účet, o kterém nevíte, jestli je váš. Přesně tak fungují zálohy na energie pro polovinu českých domácností, které podle odhadů portálů Kalkulátor.cz a bezDodavatele přeplácejí ročně kolem 10 miliard korun. Z 6 milionů odběrných míst má zhruba polovina smlouvy na dobu neurčitou, jejichž tarify jsou často zastaralé a dražší o téměř 1000 korun za megawatthodinu oproti aktuálním akvizičním nabídkám. Při průměrné roční spotřebě 3,5 MWh to znamená, že jedna domácnost může zbytečně přeplatit tisíce korun. A co víc, mezi lednem 2023 a červencem 2025 mohli Češi ušetřit až 23 miliard korun, kdyby si jen vybrali výhodnější tarif.
Firmy na tom nejsou o moc lépe. Přesná částka jejich přeplatků sice chybí, ale analýzy naznačují, že i zde jde o miliardy. Svaz průmyslu a dopravy ČR upozorňuje, že ceny energií pro velké spotřebitele jsou v Česku páté nejvyšší v EU. A co je horší, tři čtvrtiny podniků přistupují k účtům za energie spíše nahodile, bez systematické optimalizace. Není divu, že konkurenceschopnost českého průmyslu dostává pořádnou ránu.
Jak jsme se k drahým cenám dostali ?
Pamatujete na energetickou krizi z let 2021 až 2023? Geopolitické otřesy, omezení dodávek plynu z Ruska a celkový chaos na trzích tehdy vyhnaly ceny do závratných výšek. I když se situace od té doby stabilizovala – v srpnu 2025 se elektřina s dodáním na rok 2026 pohybuje kolem 94 eur za MWh a zemní plyn na necelých 1068 korunách za MWh – ozvěny krize cítíme dodnes. Mnoho domácností zůstalo uvízlých ve starých smlouvách na dobu neurčitou, které byly uzavřeny ještě před liberalizací trhu na počátku 21. století, nebo během krize, kdy se báli změny dodavatele kvůli administrativní zátěži.
Trh s energiemi je dnes sice liberalizovaný a můžeme si vybírat mezi desítkami dodavatelů, ale stát stále reguluje distribuční složku ceny, což zvyšuje náklady kvůli investicím do obnovitelných zdrojů. K tomu přidejte nepřesné nastavení záloh – když platíte víc, než skutečně spotřebujete – a nekalé praktiky některých dodavatelů, kteří zpožďují vrácení přeplatků. Výsledek? Peníze, které by mohly zůstat v našich kapsách, mizí v mlze nevýhodných tarifů.
Domácnosti versus dodavatelé
Podívejme se na to z různých úhlů. Domácnosti vnímají přeplatky jako nespravedlnost. Kdo by se nebál změnit dodavatele, když slyší historky o složité administrativě nebo skrytých poplatcích? Na druhé straně firmy, zejména ty energeticky náročné, bijí na poplach. Vysoké ceny ohrožují jejich přežití na evropském trhu a volají po státních úlevách. Stát a Energetický regulační úřad (ERÚ) se snaží trh krotit, chránit spotřebitele a sankcionovat nekalé praktiky, ale sami čelí kritice za rostoucí regulovanou složku ceny. A dodavatelé? Ti se brání, že jen reagují na výkyvy velkoobchodních trhů, a lákají nové klienty na akviziční nabídky.
Dopady jsou však jasné. Ekonomicky ztrácíme všichni – domácnosti přeplácejí, firmy ztrácejí konkurenceschopnost. Sociálně je to ještě horší. Energetická chudoba, zadlužení, omezení základních potřeb – to jsou reálné problémy, které se dotýkají zdraví a kvality života tisíců lidí.
Co nás čeká?
Očekávaný růst cen energií do roku 2030 představuje významnou výzvu pro české domácnosti a průmysl. Analýzy předpokládají, že ceny mohou vzrůst o 50 až 70 procent oproti současným hodnotám, což je dáno rostoucí cenou emisních povolenek – predikce mluví až o 147 eurech za tunu CO2 – a přechodnou závislostí na plynu při odklonu od uhlí. Na druhé straně, posílení obnovitelných zdrojů a dostavba jaderných elektráren by mohly dlouhodobě tlumit cenové šoky.
Přeplatky však nemusí být nevyhnutelné. Pokud budeme aktivnější – budeme sledovat trh, upravovat zálohy a nebudeme se bát změny dodavatele – můžeme ztráty minimalizovat. Jak ukazují data, zájem o fixované smlouvy na delší období, například na dva roky, už teď roste.
Češi přeplácejí za energie miliardy korun ročně, ať už kvůli nevýhodným smlouvám, vysokým zálohám, nebo prostě pasivitě. Deset miliard korun, které domácnosti zbytečně vyhodí, a další miliardy, které ztrácejí firmy, nejsou jen čísla – jsou to peníze, které mohly zůstat v našich kapsách. Přesto je tu naděje. Stabilizace trhu, rostoucí aktivita spotřebitelů a potenciál obnovitelných zdrojů naznačují, že budoucnost nemusí být jen o dalších šocích.
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Josef Neštický
Zdroj info: Kalkulátor.cz , Svaz průmyslu a dopravy ČR Energetický regulační úřad (ERÚ)