Zatímco Evropská komise tlačí na ambiciózní rozpočet ve výši téměř 2 bilionů eur a další společné zadlužování, takzvané „šetrné“ země jako Německo či Nizozemsko se staví na zadní.
Rozpočtové ambice Bruselu: Více peněz, více dluhů?
Evropská komise v červenci 2025 představila návrh víceletého finančního rámce (VFR) na období 2028–2034, který má hodnotu téměř 2 bilionů eur, tedy zhruba 49,2 bilionu korun. Podle dat zveřejněných na stránkách Komise to představuje 1,26 % hrubého národního důchodu EU – výrazný skok oproti předchozímu období 2021–2027. Když se podíváme na priority, je jasné, kam mají peníze směřovat: 131 miliard eur na obranu (pětinásobek oproti minulosti), 451 miliard na konkurenceschopnost, 300 miliard na zemědělství, 218 miliard na soudržnost a 100 miliard na podporu Ukrajiny.
Tyto částky nejsou jen čísla na papíře. Jsou odpovědí na novou realitu – geopolitické napětí, válku na Ukrajině, potřebu zelené transformace či digitální revoluce. Jenže otázka zní: kde na to vzít? Komise navrhuje pokračování společného zadlužování, modelu, který se poprvé výrazně prosadil během pandemie COVID-19 s fondem NextGenerationEU v hodnotě 750 miliard eur. Splácení tohoto dluhu má začít v roce 2028, a to částkou 25 až 30 miliard eur ročně. A to je teprve začátek.
Šetrné země na barikádách
Proti těmto plánům se však staví skupina zemí, které si říkají „šetrné“. Aktuálně jde o čtyřku – Německo, Nizozemsko, Švédsko a Rakousko – letos v červnu z této skupiny vystoupilo Dánsko, jehož premiérka Frederiksenová zdůraznila potřebu silnější evropské obrany. Zbylé státy však zůstávají neoblomné. Německo, jako největší čistý plátce do rozpočtu EU, označilo navýšení za „nepřijatelné“, a to v době, kdy samo bojuje s potřebou konsolidovat národní rozpočet. Nizozemsko zase volá po efektivnějším využití stávajících zdrojů a Rakousko, které se v červenci 2025 dostalo pod palbu EU kvůli vysokému deficitu 4,5–4,7 % HDP, trvá na úspornějším přístupu.
Jejich argument je jasný: proč se zadlužovat společně, když můžeme lépe hospodařit s tím, co máme? Navíc se obávají, že další společný dluh oslabí národní suverenitu a posílí pravomoci Bruselu. A když se podíváme do minulosti, jejich odpor není nový. Už před rokem 2020, kdy vznikla takzvaná „Nová Hanzovní liga“, tyto země kritizovaly jakékoli pokusy o navyšování rozpočtu EU. Pandemie a fond NextGenerationEU tehdy znamenaly zlom, ale i tehdy se shoda rodila jen velmi těžce.
Česká republika: Mezi dvěma mlýnskými kameny
A kde stojí Česko? Náš veřejný dluh je v roce 2025 na úrovni 43,4 % HDP, což je pod průměrem EU (81,8 % HDP podle Eurostatu) i pod maastrichtským kritériem 60 %. Máme tedy relativně zdravé veřejné finance, a možná i proto se česká vláda snaží držet vyvážený postoj. Na jednu stranu odmítá nové unijní daně, které by mohly zatížit domácí ekonomiku. Na druhou stranu připouští omezené společné zadlužení, zejména pokud jde o priority jako obrana nebo splácení dluhu z fondu obnovy.
Pro Česko však nejde jen o peníze. Je tu i politický rozměr. Stát se čistým plátcem do rozpočtu EU, což hrozí v blízké budoucnosti, by znamenalo vyšší finanční závazky a možná i nutnost škrtů v domácích výdajích. A to by mohlo naštvat nejednoho voliče. Navíc debata o fiskální disciplíně oživuje i otázku přijetí eura – krok, který by nás ještě více svázal s evropskými pravidly. Jak dlouho můžeme balancovat mezi těmito dvěma světy?
Budoucnost na dluh
Spor o zadlužování EU není jen o číslech, je o hodnotách a vizi. Zatímco Brusel vidí společný dluh jako most k silnější a odolnější Evropě, „šetrné“ země v něm spatřují kluzkou cestu k fiskální nezodpovědnosti. Pro Českou republiku, která se snaží držet nohu na obou březích, to znamená těžké rozhodování. Budeme se řídit pragmatismem a podpoříme omezené zadlužování na klíčové priority? Nebo se přikloníme k táboru šetrných a budeme trvat na rozpočtové střídmosti?
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Josef Neštický
Zdroj info: Politico.eu, Eurostat