Španělsko v srpnu definitivně zrušilo plány na nákup amerických stíhaček F-35 Lightning II a místo toho vsadilo na evropské projekty. Je to krok k větší strategické autonomii Evropy, nebo riskantní sázka na nejistou budoucnost?
Evropská cesta místo amerického snu
Když Španělsko na začátku roku 2025 zvažovalo nákup stíhaček F-35 od amerického výrobce Lockheed Martin, zdálo se, že se přidá k rostoucímu počtu zemí NATO, které vsází na tuto špičkovou technologii páté generace. Jenže teď přichází zvrat. Španělská vláda pod vedením premiéra Pedra Sáncheze oficiálně stáhla nezávaznou žádost o informace a plánovaný nákup zcela zrušila, jak informoval server Politico.eu s odvoláním na deník El País. Místo amerických strojů se Madrid rozhodl posílit svou flotilu o dalších 25 letounů Eurofighter Typhoon, čímž jejich celkový počet ve španělském letectvu naroste na 115. Proč taková změna kurzu? A co to znamená pro evropskou obranu?
Původní záměr byl jasný – nahradit zastaralé letouny AV-8B Harrier, které španělské námořnictvo plánuje vyřadit kolem roku 2030. Verze F-35B, schopná krátkého vzletu a svislého přistání, by byla ideální pro operace z letadlové lodi Juan Carlos I. Jenže cena přesahující 100 milionů dolarů za kus, jak uvádí obranné portály jako Air Force Technology, dávala tušit, že taková investice by mohla být pro španělský rozpočet příliš těžkým břemenem. A tak se Španělsko rozhodlo hledat jiné cesty.
Ekonomika a suverenita
Rozhodnutí Španělska není jen o penězích, i když ty hrají klíčovou roli. Navýšení obranného rozpočtu o zhruba 10 miliard eur, z čehož 87 % půjde do domácího průmyslu, má podle údajů z El País přinést až 100 000 nových pracovních míst a zvýšit HDP o 0,4 %. Program Eurofighter, na kterém se podílí I Airbus, už teď zaměstnává přes 16 000 lidí jen v závodě v Getafe u Madridu a celkově v Evropě podporuje 100 000 pracovních míst. Vsadit na evropské stroje tedy není jen strategické, ale i ekonomicky výhodné rozhodnutí.
Druhou stranou mince je touha po autonomii. Španělsko, spolu s Francií a Německem, je klíčovým hráčem v projektu Future Combat Air System (FCAS), který má do roku 2040 přinést stíhačku šesté generace a celý ekosystém včetně dronů a bojového cloudu. Jde o ambiciózní plán, který má Evropě zajistit nezávislost na amerických technologiích. Ale není všechno zlato, co se třpytí, projekt FCAS už teď čelí vnitřním sporům, zejména mezi Francií a Německem, ohledně rozdělení práce. Podaří se Evropě skutečně vytvořit alternativu k americkým systémům, nebo je to jen drahý sen?
Námořnictvo v pasti: Co dál bez F-35?
Zatímco španělské letectvo má s Eurofightery jasnou cestu, námořnictvo stojí před otázkou, jak vyřešit blížící se vyřazení Harrierů. Bez moderních stíhaček hrozí, že letadlová loď Juan Carlos I ztratí svou operační sílu. Španělsko už objednalo studii, zda by mohly být alternativou evropské stroje, například francouzský Rafale M. Jenže tyto možnosti jsou zatím ve fázi spekulací a do roku 2030 se může stát, že španělské námořnictvo bude muset fungovat s omezenými schopnostmi.
Česko a evropská dilemata
Na rozdíl od Španělska jsme se rozhodli jít cestou F-35, což vyvolává debaty o finančních nákladech a strategickém směřování. Interoperabilita v rámci NATO je klíčová, a F-35 tuto schopnost zajišťuje díky integrovaným aliančním systémům. Pokud ale více evropských zemí, jako Španělsko či Portugalsko, vsadí na vlastní projekty, může to znamenat větší fragmentaci. Budeme muset investovat více, abychom udrželi kompatibilitu s oběma světy, americkým i evropským?
Rozhodnutí Španělska zrušit plány na nákup F-35 je silným signálem, že Evropa hledá svou vlastní cestu v obraně. Sázka na Eurofightery a projekt FCAS může posílit domácí průmysl a strategickou autonomii, ale přináší i rizika od dočasného oslabení námořnictva až po možné zpoždění evropských projektů.
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Josef Neštický
Zdroj info: Politico.eu, Air Force Technology: Údaje o ceně stíhaček F-35B, Eurofighter.com: Statistiky o pracovních místech a zapojení španělských firem
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
