Učitelé versus rodiče: Kdo dnes vychovává naše děti?

Výchova jako sdílená odpovědnost

Výchova dětí je jako orchestr, rodiče a učitelé musí hrát v harmonii, aby vytvořili krásnou symfonii. Ale co když se tyto dvě strany neshodnou na notách? V Česku je výchova chápána jako komplexní proces, kde rodina a škola hrají klíčové role. Podle definice Ministerstva školství zahrnuje výchova nejen předávání znalostí, ale i rozvoj hodnot a sociálních dovedností. Jenže realita ukazuje, že spolupráce mezi rodiči a pedagogy je často spíše formální. Třídní schůzky a občasné konzultace jsou hlavními kanály komunikace, jak uvádí Česká školní inspekce (ČŠI).

Mezi zářím 2024 a březnem 2025 zaznamenala ČŠI téměř tisíc stížností od rodičů na školy, přičemž 40 % z nich bylo oprávněných. Často právě kvůli špatné komunikaci. Na druhé straně průzkumy Scio a SYRI z roku 2025 ukazují, že učitelé čelí obrovskému stresu právě kvůli konfliktům s rodiči. Není divu, že se ptáme: kdo vlastně dnes vychovává naše děti?

Od autority školy k partnerství

Před rokem 1989 byla škola v ČR nedotknutelnou autoritou. Rodiče měli minimální prostor pro dialog a systém byl silně centralizovaný. Po sametové revoluci se vše změnilo, vzdělávání se demokratizovalo, rodiče získali více práv a školy začaly hledat cesty, jak je zapojit. Dnes jsme podle Strategie vzdělávací politiky ČR 2030+ na cestě k partnerskému modelu, kde má být komunikace otevřená a vzájemně respektující. Ale funguje to?

Realita je komplikovanější. Rodiče sice mají větší slovo, ale často přicházejí s nerealistickými požadavky. Někteří vidí školu jako poskytovatele služby, což podkopává autoritu učitelů, jak varují nezávislé studie a zprávy ČŠI z roku 2025. Naopak učitelé se podle analýz MŠMT a EDUin.cz posouvají od pouhého předávání znalostí k roli mentorů, kteří rozvíjejí životní kompetence žáků. Tento posun je sice potřebný, ale přináší i nové výzvy. Jak zvládnout sociální a výchovné funkce, když chybí čas, zdroje a někdy i respekt?

Současné napětí: Kdo nese větší břemeno?

Rodiče v ČR zůstávají primárními vychovateli. Ekonomické tlaky a rostoucí životní náklady však rodiny tlačí do kouta, což ovlivňuje i jejich očekávání od škol. Jak ukazují sociologické analýzy a zprávy ČŠI, rodiče chtějí individuální přístup a bezpečné prostředí pro své děti, ale jejich požadavky se liší podle vzdělání a sociálního zázemí.

Na druhé straně stojí učitelé, kteří podle průzkumů SYRI a Scio čelí rostoucímu tlaku. Digitalizace komunikace, třeba přes online platformy, sice usnadňuje kontakt, ale zároveň učitele přetěžuje, jak upozorňuje MŠMT. A co víc, někteří rodiče přistupují ke škole jako ke „zákaznickému servisu“, což podle kritiků ze SYRI a Scio 2025 ohrožuje autonomii pedagogů. Není to trochu paradox? V době, kdy bychom měli táhnout za jeden provaz, se zdá, že si spíš házíme klacky pod nohy.

Proč se nedaří najít shodu?

Proč je tedy situace tak napjatá? Jedním z důvodů je sociální a ekonomická nejistota rodičů, jak ukazují data ČŠI. Když se rodiny potýkají s rostoucími náklady, přenáší svůj stres i na školu. Dalším faktorem jsou rozdílná očekávání. Zatímco někteří rodiče touží po tradičním vzdělávání, učitelé se pod tlakem Strategie 2030+ snaží o moderní přístupy. A pak je tu digitalizace, která sice pomáhá, ale také otevírá dveře k neustálé dostupnosti učitelů, což vede k jejich přetížení.

Dopady jsou patrné. Napětí ve školách zhoršuje klima, vede k vyhoření pedagogů a snižuje zapojení rodičů, jak varují analýzy ČŠI a Scio. Navíc se prohlubují nerovnosti ve vzdělávání, rodiny s vyšším socioekonomickým statusem mají větší možnosti ovlivňovat školu, zatímco jiné zůstávají stranou. A to vše má i ekonomické důsledky, stát musí investovat do podpory učitelů a rodinné politiky, což zvyšuje náklady na systém.

Partnerství, nebo chaos?

Podle analýz SYRI a Scio 2025 hrozí scénář eskalace napětí, kdy rostoucí požadavky rodičů budou dál podkopávat autoritu učitelů. Na druhou stranu MŠMT a EDUin vidí naději v technologické integraci, digitální platformy by mohly komunikaci zefektivnit, pokud se nastaví jasná pravidla. Nejoptimističtější scénář pak představuje posílení partnerství, jak navrhuje Strategie 2030+ a organizace Zapojme všechny, tedy větší zapojení rodičů do rozhodování a společných aktivit.

Výchova dětí dnes není soubojem mezi učiteli a rodiči, ale spíše hledáním rovnováhy v nejisté době. Máme před sebou jasnou výzvu. Překonat napětí a vytvořit prostředí, kde budou obě strany skutečnými partnery. Budoucnost ukáže, zda se nám podaří táhnout za jeden provaz, nebo zda se propadneme do chaosu. Ale bez investic do komunikace, vzdělávání pedagogů a podpory rodin to nepůjde.

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT

Autor: Petr Poreba

Zdroj info: Česká školní inspekce – výroční zprávy 2024/25, data o stížnostech rodičů (září 2024 – březen 2025), Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (https://msmt.cz) – Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+, definice výchovy a role učitelů, Scio – průzkumy „Mapa školy“ 2025, data o stresu učitelů a komunikaci s rodiči, SYRI – výzkumy komunikace a napětí ve školách, scénáře budoucího vývoje, EDUin a Zapojme všechny – analýzy partnerství a technologické integrace.