Evropa opět čelí starému problému s novou intenzitou. Migrace přes Středozemní moře, zejména z Libye, dosahuje alarmujících čísel. Itálie a Řecko, dvě země na jižním okraji EU, volají o pomoc, zatímco jejich spojenci v Bruselu a jinde váhají
Libye jako zdroj chaosu: Proč se situace zhoršuje?
Libye je zemí bez jedné vlády, ale s dvěma soupeřícími frakcemi, každou podporovanou jinými zahraničními mocnostmi. Na západě v Tripolisu sídlí Vláda národní jednoty, za níž stojí Turecko, zatímco na východě vládne Libyjská národní armáda maršála Chalífy Haftara, podporovaná Ruskem, Egyptem a Spojenými arabskými emiráty. Tato politická fragmentace, která trvá už od pádu Muammara Kaddáfího v roce 2011, vytváří ideální podmínky pro pašeráky lidí. Hranice nejsou pod kontrolou, ozbrojené střety jsou na denním pořádku a migranti, kteří hledají cestu do Evropy, se stávají oběťmi násilí a zneužívání.
Podle dat UNHCR přijala Itálie za prvních sedm měsíců roku 2025 celkem 32 437 migrantů, což je o 9 % více než ve stejném období loni, kdy jich dorazilo 29 711. Většina, konkrétně 29 233, vyplula z Libye. Řecko hlásí od začátku roku přes 9 000 příchozích na ostrovy Kréta či Gavdos, což je téměř dvojnásobek oproti loňsku. Jen v červnu dorazilo na Krétu rekordních 2 564 lidí, jak uvádí řecká vláda, která mluví o „masivním a rostoucím migračním toku“.
Mezi bezpečností a humanitou
Jak na tento tlak reagují Itálie a Řecko? Řecko zvolilo tvrdou linii – na tři měsíce pozastavilo přijímání azylových žádostí od migrantů ze severní Afriky a nasadilo válečné lodě u libyjských břehů. Tento krok však vyvolává otázky. Je v souladu s mezinárodním právem, které zakazuje navracení lidí do nebezpečných oblastí? Itálie zase experimentuje s externalizací problému – snaží se zřídit vyřizovací centra v Albánii, kde by žádosti o azyl byly posuzovány mimo území EU. I tady ale naráží na právní a logistické překážky.
A co Evropská unie? Nový migrační pakt, který slibuje „flexibilní solidaritu“, zatím zůstává spíše na papíře. Některé členské státy, včetně těch vzdálenějších od Středomoří, se zdráhají převzít větší odpovědnost. Itálie a Řecko tak zůstávají osamoceny, zatímco geopolitické hry – včetně rostoucího vlivu Ruska v Libyi – situaci jen komplikují.
Proč migranti riskují vše? Příčiny a lidský rozměr
Za čísly se skrývají příběhy zoufalství. Migranti, kteří se vydávají na nebezpečnou cestu přes Středozemní moře, utíkají před válkou, chudobou, porušováním lidských práv či dopady klimatických změn. Libye, která je pro mnohé jen tranzitní zemí, se stává peklem na zemi – zprávy o mučení a zneužívání v detenčních centrech neberou konce, jak upozorňují organizace jako Lékaři bez hranic či Amnesty International.
Proč se nám nedaří najít dlouhodobé řešení? Možná proto, že se zaměřujeme na symptomy, ne na příčiny.
Nepřímá zátěž
Na první pohled se může zdát, že migrační krize na jihu Evropy je od nás daleko. Česká republika zůstává spíše tranzitní zemí a počet žadatelů o azyl z těchto tras je minimální. Přesto nás situace nepřímo ovlivňuje. Jako člen EU přispíváme na společné programy a neseme část finanční zátěže. Zároveň se u nás, stejně jako jinde, láme veřejný diskurz – migrace je téma, které polarizuje společnost, a to i v kontextu jiných krizí, jako je příliv ukrajinských uprchlíků.
Na druhou stranu, náš trh práce trpí nedostatkem pracovníků. Mohli by migranti, pokud by se k nám dostali, být řešením? Je to otázka, na kterou zatím nemáme jasnou odpověď, ale stojí za zamyšlení.
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Petr Poreba
Zdroj info: UNHCR: Statistiky o přílivu migrantů do Itálie za první polovinu roku 2025, Politico.eu, Zprávy a analýzy od nevládních organizací jako Lékaři bez hranic a Amnesty International