Že Andrej Babiš postavil svůj úspěch na negaci, třeskutém populismu a chvástání, se ví dávno. Že se ho Petr Fiala bude v tomto snažit “dohnat a předehnat,” to jsme asi tak úplně netušili. Jeho vláda buď neuměla, či vůbec nechtěla splnit své sliby. Zejména co se týká razantního osekání veřejných výdajů. Nyní jde do voleb s tím, že program lidi vlastně nezajímá, že pravice neexistuje a že ji mají lidé znovu volit prostě proto, že je lepší, než opozice. Možná ano, ale to je málo…
Když hnutí ANO oznámilo, že o programu mluvit nebude a představí ho až v září, tedy na poslední chvíli, snesla se na něj vlna kritiky. Právem. Vzbuzuje tím totiž podezření, že se chtějí Babiš a jeho lidé vyhnout kritickému rozboru nekonzistentních a nepodložených návrhů. Ba co hůř, že ani žádný skutečně propracovaný plán na řízení země nemají. Nyní ale od Fialy a jeho týmu slyšíme totéž v bledě modrém. S oním dovětkem, že občané na něco takového ani nečekají – neboli stávající kabinet zašel ještě dál.
Někdo by nad tím mohl mávnout rukou a říci: No a co? Taková už je dnešní politika a SPOLU se jen přizpůsobuje “požadavku doby”. Jenže to nelze smést ze stolu tak snadno. Především levicoví voliči jsou jiní, než pravicoví a poptávají hlavně sliby, nikoli myšlenky. Kromě toho, že jsou méně nároční, jich je také daleko více a není tedy nutné je tolik sofistikovaně motivovat. A nakonec, ale ne v poslední řadě, Babiš vlastně program už představil, a to přesně takový, jaký čekáme od každého socialisty.
Levičákům nevadí skandály jako pravičákům. Nemají “hloupé” dotazy, například “kde na to vláda vezme”. Nemyslí na budoucnost, žijí “tady a teď”. A z principu jsou více závislí na státu, řešení své situace čekají více od něj než sami od sebe. Ze všech těchto důvodů je daleko snazší je oslovit. Takže když lídr ANO (jen tak, mezi řečí) ohlásil masivní expanzi veřejných výdajů, včetně zvýšení penzí či slev na jízdném, řekl jim vše, co chtějí slyšet. A nic, co slyšet nechtějí – hlavně to, že tím doslova “prožerou” budoucnost příštím generacím.
Jinými slovy, Andrej Babiš dobře zná svůj lektorát a nabízí mu přesně to, co chce, tedy že výměnou za hlasy těmto lidem rozdá peníze z cizích kapes, včetně kapes těch, kteří se ještě ani nenarodili. Co bude za dvacet třicet let je mu šumák. Stejně jako jeho voličům. Je to samozřejmě strašná, destruktivní a nezodpovědná politika. Ale je také velmi pragmatická. Lidí, kteří na ni slyší, je velká většina a všichni občané mají volební právo. Pravice tak může zvítězit, jen když je o hodně lepší než levice. Avšak ne jejími zbraněmi.
Strategie stran, které si chtějí říkat pravicové a (přesto) vítězit ve volbách, je komplikovanější než u levice, nicméně stejně jasná a předvídatelná. Narozdíl od socialistických partají musí být dvoufázová. Nejprve si k sobě má pevně připoutat samostatné, pracovité a zodpovědné voliče tím, že jim dá, co chtějí: nízké výdaje a daně, podporu podnikání a inovací, investice do vzdělání a budoucího rozvoje. To nestačí na výhru, leč bude mít “své jisté”. Pak je třeba přesvědčit rozumnější levičáky, že s ní se oni a jejich děti budou mít lépe.
Pravice tedy dokáže vyhrávat pouze zásadovostí a odborností. Určitě ne tím, že bude říkat, co se právě hodí a nahrazovat chybějící schopnost řídit stát populismem. Jenomže co vidíme místo toho? Deficit veřejných financí je sice poloviční než za Babiše, pořád však příliš vysoký. Strany SPOLU oznámily, že se nedokáží shodnout na daních a tedy tuto důležitou oblast ani nezařadí do programu.Tohle je na pováženou, zvláště u pravice. Jediné, co zbývá, je už opravdu jen to strašení Babišem.
Fiala a spol. mají nejspíše pravdu, že pod vládou ANO by bylo mnohem hůř a schodky by opět začaly rychle stoupat a země se zase propadla do dluhové spirály. To je ovšem hodně defenzivní taktika. Absolutorium si vláda zaslouží jedině za bezpečnostní a zahraniční politiku. Přičemž pokud by Babiš pustil k moci SPD, Stačilo! atd., tak právě zde by trpěly české národní zájmy největší škodu. V tomto dělá SPOLU pro stát i svůj kmenový elektorát opravdu maximum. Jenomže tohle rozhodně nestačí.
Když si to celé shrneme, tak jaká je nabídka pravice pro její voliče? Nějak se nám to smrsklo na dvě tvrzení, z nichž jen to druhé je zásadní. Zaprvé říká, že hnutí ANO by zadlužilo Česko mnohem více a asi je to pravda, to však ještě neznamená, že Petr Fiala a ministr financí Zbyněk Stanjura jsou kdoví jak dobří hospodáři. Zadruhé varuje před otočením kormidla na východ. Což je hodně vážná věc, nicméně pravdivá by byla pouze v případě, že by Andrej Babiš svěřil moc proruským stranám.
Jenomže aby tomu druhému pravice mohla zabránit, potřebuje si přinejmenším udržet svou sílu z minulých voleb. Ona však mnoho svých příznivců odradila tím, že neplnila sliby. Zejména se to týká rozpočtu a daní. A když nyní říká, že program nikoho nezajímá a pravice neexistuje, tak to sotva lze brát jako snahu o nápravu. Otazník visí i nad tím, že hlavním (a v podstatě zatím jediným) prvkem kampaně SPOLU je brutální antibabiš, čímž sama ANO doslova vhání do náruče radikálů.
Nevypadá to pro pravičáky dobře. Když ti “jejich” se primárně snaží dohnat ANO v populismu, negativismu, chvástání se a ukazování prstem na toho druhého. Stále platí, že mnoho voličů hlasuje pro stranu, již mají za menší zlo. Kolik jich ale tentokrát na pravici bude a kolik z nich raději zůstane doma? Babiše, Okamuru či Konečnou nenávidí. Ale dává jim Fiala dost důvodů, aby měli rádi jeho? Populismus a vyprázdněnost neporazíte větší vyprázdněností a populismem, ale jedině obsahem a zodpovědností.
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
