Kdo by si nepamatoval čekání u telefonní budky, sbírání céček na školním dvoře nebo první filmy na černobílé televizi? Tyto symboly minulého století zmizely z našich životů, ale jejich odkaz přetrvává – ať už v nostalgických vzpomínkách, nebo v nových rolích. Pojďme se podívat, co jsme měli, proč jsme o to přišli a co z toho zůstalo v roce 2025.
Když jsme volali z budky: Konec jedné éry
Pamatujete si, jak jsme stáli frontu u telefonní budky, mince v ruce, a doufali, že se dovoláme? Na přelomu tisíciletí jich v České republice stálo 30 180, jak uvádí data od operátora O2, tehdy ještě Českého Telecomu. Byly všude – na náměstích, u nádraží, v zapadlých vesnicích. Jenže dnes nenajdete ani jednu funkční. Poslední zmizela už v roce 2021 v Hlubyni na Příbramsku. Proč? Mobilní telefony se staly naším každodenním společníkem a budky ztratily smysl. V absolutních číslech to vidíme jasně: v roce 2020, kdy jich zbývalo jen asi 1150, připadal na jednu budku průměrně méně než jeden hovor za rok. Celkem 1352 hovorů za rok, jak ukazují statistiky O2. Provoz se stal neudržitelným luxusem.
Některé obce je proměnily v tzv. knihobudky – malé veřejné knihovny, kde si můžete půjčit knihu zdarma. Tento trend začal už v roce 2013 a dodnes dává starým kabinám nový život. Místem, kde kdysi zněly hlasy, teď šustí stránky knih, a to je přece jen krásný způsob, jak udržet minulost naživu.
Céčka: Plastová nostalgie, která přežívá
A co céčka, ta drobná plastová „C“, která v 80. letech pobláznila děti po celém Československu? Původně jen technický dílec do oken a dveří se stal sběratelskou vášní a symbolem dětství. Možná vás překvapí, že se stále vyrábějí – a to nepřetržitě od roku 1966 v národním podniku Maják v Jablonci nad Nisou. Balení stovek kusů dnes koupíte za pár desítek korun, jak potvrzují nabídky na aukčních portálech typu Bazoš. Ale nejvzácnější kousky, třeba průhledná nebo svítící céčka, mají hodnotu daleko větší – některé jsou dokonce ve sbírkách Národního muzea v oddělení novodobých českých dějin.
Dnes už céčka nejsou masovou hračkou, ale spíše nostalgickým artefaktem. Přinejmenším pro sběratele, kteří shánějí raritní kousky, nebo pro organizátory retro výstav. V roce 2025 se chystají akce v Lovosicích, Třinci, Slaném či na veteránské burze v Lysé nad Labem, kde céčka hrají hlavní roli. Není to jen hračka, je to kousek naší historie.
Černobílá telka: Obraz minulosti v muzejní vitríně
Pojďme se podívat na další ikonu – černobílou televizi. První pravidelné vysílání u nás začalo 25. února 1954 a pro mnohé rodiny to byl první pohled do světa. Televizory Tesla, vyráběné od 50. let, byly hrdostí československého průmyslu. Poslední stolní modely opustily výrobní linky v roce 1987, přenosné pak v roce 1994, jak uvádí historické údaje z Muzea Tesla v Třešti. Pravidelné barevné vysílání bylo zahájeno 9. května 1973 a definitivní konec analogového signálu, a tím i černobílých televizí, nastal s přechodem na digitální DVB-T2 v únoru 2012.
Dnes už je v obývácích nenajdete. Přežívají jako sběratelské kousky nebo dekorace. Na portálech jako Aukro se prodávají za stovky až tisíce korun, jak potvrzují aktuální nabídky. Někteří je renovují, jiní vystavují v muzeích – třeba v TV muzeu nebo v Třešti. Je to jako pohled do starého alba. Ale řekněme si upřímně – kdo by dnes sledoval seriál bez barev a HD rozlišení?
Technologie versus nostalgie
Co mají tyto tři věci společného? Technologický pokrok je vytlačil z našich životů. Mobilní telefony nahradily budky, digitální televize poslala černobílé přístroje do muzea a céčka ustoupila moderním hrám. Ekonomická neefektivita a změna společenských trendů sehrály klíčovou roli. Provoz budek byl drahý, zatímco mobilní sítě se staly dostupnými všude. A přesto – necítíme někdy, že jsme ztratili víc než jen předměty? Možná i kousek té doby, kdy jsme byli víc spolu, když jsme museli čekat na hovor, nebo se domluvit na hřišti.
Na druhou stranu, něco zůstává. Knihobudky dávají starým kabinám nový smysl, céčka připomínají dětství na výstavách a staré televize se stávají designovými kousky. Je to jako kdyby minulost dostala nový kabát – ne tak praktický, ale pořád působivý.
Dnes je jasné, že telefonní budky, céčka i černobílé televize už nejsou součástí našeho každodenního života. Přesto jejich odkaz přetrvává – v nostalgii, sběratelství nebo komunitních projektech. Možná se zájem o retro ještě zvýší, jak naznačují plánované výstavy a rostoucí ceny sběratelských kousků na aukcích. Ale jedno je jisté: ať už je budeme obdivovat v muzeu, nebo si na ně jen vzpomeneme u kávy, tyto ikony nám připomínají, jak rychle se svět mění. A možná i to, že něco starého může najít nový smysl – pokud mu ho dáme.
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Marek Hájek