Aktuálně:

Trump v NATO zůstává: Evropa slaví

02.07.2025, Autor: Josef Neštický

0 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 5
Trump v NATO zůstává: Evropa slaví

Evropě se na summitu v Haagu podařilo udržet Donalda Trumpa a USA v NATO. Cena za tento úspěch je však vysoká – dohoda o navýšení obranných výdajů na 5 % HDP do roku 2035.

Evropa si může na chvíli oddechnout. Po měsících nejistoty a napjatých jednání se na summitu NATO v Haagu podařilo přesvědčit Donalda Trumpa, aby USA zůstaly součástí aliance. Trump se zavázal přispívat k obraně evropských spojenců další čtyři roky. Jenže za jakých podmínek? Tato dohoda není jen diplomatický úspěch, ale i pořádná výzva.

Summit v Haagu: Diplomatická výhra nebo Pyrrhovo vítězství?

Když se evropští lídři, včetně generálního tajemníka NATO Marka Rutteho, scházeli v Haagu, panovala v sálech nervozita. Trumpova rétorika před summitem byla jako obvykle nepředvídatelná – jednou zpochybňoval článek 5 Severoatlantické smlouvy, základ kolektivní obrany, podruhé mluvil o odchodu USA z aliance. Nakonec se ale podařilo dosáhnout kompromisu. Trump formálně potvrdil závazek k článku 5, i když jeho rozhovory stále naznačují určitou nejistotu.

Klíčovým výsledkem summitu je dohoda o navýšení obranných výdajů členských států na 5 % HDP do roku 2035. Z toho 3,5 % má jít na armádu, techniku a vojáky, zatímco 1,5 % na širší bezpečnostní oblasti, jako je kyberbezpečnost nebo ochrana infrastruktury. Přinejmenším to zní jako jasný plán. Jenže oproti loňsku, kdy 23 z 32 evropských členů NATO dosahovalo nebo překračovalo cíl 2 % HDP, je to skok o pořádný kus výš. Pro Českou republiku, která v roce 2024 dávala na obranu 2,1 % HDP, by při úrovni HDP z roku 2023 znamenalo 5 % výdaje kolem 500 miliard korun. To není jen číslo na papíře – to je ekonomický nápor, který pocítíme všichni.

Trumpův transakční přístu

Trumpův přístup k NATO není žádnou novinkou. Už během svého prvního mandátu v letech 2017–2021 označoval alianci za „zastaralou“ a tlačil na Evropu, aby více platila. V roce 2018 dokonce údajně zvažoval vystoupení USA z NATO. Jeho rétorika „America First“ se v roce 2024 před volbami jen zostřila. A teď vidíme, že jeho transakční pohled – kdy vztahy se spojenci připomínají spíš obchodní dohodu než partnerství založené na hodnotách – zůstává nezměněn.

Evropští lídři, včetně našeho prezidenta Petra Pavla, sice vítají Trumpův závazek k obraně, ale za jakou cenu jsme ho získali? Diplomacie na summitu, jak někteří analytici naznačují, připomínala spíš „říši lichotek“, kdy se Trumpovi naslouchalo a ustupovalo, jen aby byl spokojen. A co když se za pár měsíců rozhodne změnit názor? Nebo když USA, jak plánují, letos v létě stáhnou desítky tisíc vojáků z Evropy? Tyto otázky zůstávají viset ve vzduchu a důvěra v americké závazky není tak pevná, jak bychom si přáli.

Budoucnost NATO: Jednota, nebo „vícerychlostní aliance“?

Stojíme před několika scénáři. Jeden z nich je transakční aliance, kde USA omezí svou přítomnost a Evropa bude muset nést větší břemeno. To by mohlo vést k posílení strategické autonomie Evropy, tedy schopnosti postarat se o sebe sama. Druhý scénář počítá s obnovením transatlantického partnerství, třeba po změně administrativy v USA. A pak je tu i ta nejčernější varianta – fragmentace NATO, kdy by se aliance rozpadla na „vícerychlostní“ bloky a Evropa by zůstala oslabená tváří v tvář hrozbám, jako je Rusko.

Přinejmenším je jasné, že dohoda z Haagu není konečným řešením, ale spíš začátkem nové kapitoly. Polsko, které už teď plánuje zvýšit výdaje na obranu až na 4,7 % HDP, nebo Estonsko, které plánuje téměř 4 %, ukazují, že některé země jsou připraveny jít napřed. Ale co státy jako Španělsko, které si vyjednaly větší flexibilitu? Nehrozí, že se NATO rozdělí na ty, co platí, a ty, co zaostávají?

Evropa, včetně České republiky, stojí před nelehkým úkolem – najít rovnováhu mezi finančními požadavky, bezpečnostními potřebami a politickou jednotou. Trumpův závazek je sice na papíře, ale jeho transakční přístup a plánované stažení vojáků z Evropy nám připomínají, že spoléhat se jen na USA už nemusí být udržitelné. Možná je čas, abychom si uvědomili, že bezpečnost není jen otázkou peněz, ale i společné vůle.

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT

Autor: Josef Neštický 

Zdroj inof: Reuters, Associated Press, Politico


Sdílet
Hodnotit
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars

Doporučujeme

Trumpův byznys na Balkáně: Plynovod za miliardy bez tendru

24.04.2026, Autor: Josef Neštický

Brusel se poprvé otevřeně postavil proti obchodnímu projektu lidí z nejbližšího okolí Donalda Trumpa. Jde o plynovod v Bosně a Hercegovině za 1,5 miliardy dolarů, jehož zadání bez výběrového řízení by mohlo Sarajevo připravit o naději na vstup do EU. Příběh, kde se mísí geopolitika, rodinné vazby a pochybná transparentnost ukazuje, jak křehké jsou transatlantické vztahy v éře „America First“.

Blízký východ se přetahuje s Ukrajinou o rakety Patriot

24.04.2026, Autor: Josef Neštický

Volodymyr Zelenskyj v rozhovoru pro CNN otevřeně přiznal, co se v kuloárech mezinárodní diplomacie šeptá už měsíce: válka v Íránu může Kyjevu zkomplikovat přístup k americkým protiraketovým systémům. A protože výroba raket Patriot v USA není nafukovací balón, ukrajinský prezident má důvod k obavám.

Černá Hora míří do EU: Balkánský trpaslík s velkými ambicemi

24.04.2026, Autor: red

Zatímco Evropská unie řeší krize od energetiky po migraci, jedna malá země na Balkáně tiše krok za krokem dělá domácí úkoly. Černá Hora, stát s 620 tisíci obyvateli, si vytyčila cíl, který zní téměř drzě: stát se členem EU už v roce 2028. A Brusel jí to zjevně věří – právě schválil zahájení prací na přístupové smlouvě. Poprvé od roku 2013, kdy do Unie vstoupilo Chorvatsko.

Hormuzský průliv: Šest měsíců odminování, žádná rychlá úleva u benzínek

24.04.2026, Autor: Marek Hájek

Když americký prezident Donald Trump minulý pátek optimisticky oznámil, že Írán „odstranil nebo odstraňuje" všechny námořní miny v Hormuzském průlivu, znělo to jako rychlé vítězství. Realita je ovšem jiná. Pentagon informoval Kongres, že samotné odminování klíčové námořní tepny světové ekonomiky může trvat až šest měsíců. Vysoké ceny pohonných hmot tak neklesnou ani po případné dohodě mezi USA a Íránem.

Devadesát miliard pro Kyjev: Evropa konečně prolomila maďarskou hráz

24.04.2026, Autor: Josef Neštický

Evropská unie schválila masivní půjčku Ukrajině ve výši 90 miliard eur. Po měsících vyjednávání se unijní velvyslanci dohodli na předběžném schválení – formální písemný postup má být dokončen den před summitem EU na Kypru. Jde o jeden z největších finančních balíčků v historii evropské podpory válkou zmítané země. A zároveň o důkaz, že Brusel dokáže překonat vnitřní rozkoly, byť s velkým zpožděním.

Britové staví nový Challenger 3. Má být nejlepším tankem světa

23.04.2026, Autor: Marek Hájek

Zatímco ruské tanky na Ukrajině hoří jeden za druhým, Británie dokončuje modernizaci, která má změnit rovnováhu sil v pozemních operacích. Nový Challenger 3 slibuje technologický skok – a Londýn neskrývá ambice předstihnout vše, co má Putin. Je to vůbec reálné, nebo je to jen marketingová ofenziva?

Nové Rakousko-Uhersko? Maďarsko chce přepsat pravidla hry v EU

23.04.2026, Autor: Marek Hájek

Péter Magyar, lídr maďarské opoziční strany Tisza, chce posílit vztahy s Rakouskem a vybudovat silný středoevropský blok. Odvolává se přitom na společnou historii Rakousko-Uherska. Jde o nostalgii po císařské říši, nebo o pragmatický pokus změnit rovnováhu sil v Evropské unii?

Rozhlas na hraně: Odbory hrozí stávkou a kolapsem vysílání

23.04.2026, Autor: Josef Neštický

Český rozhlas se ocitl v situaci, kterou jeho zaměstnanci vnímají jako existenční hrozbu. Odbory společně s iniciativou Veřejnoprávně vyhlásily časově neomezenou stávkovou pohotovost. Důvod? Vládní návrh zákona o médiích veřejné služby, který by podle kritiků vrátil financování rozhlasu o dvě dekády zpět a otevřel dveře politickému vlivu.

Amnesty International: Genocida v Gaze pokračuje i po příměří

23.04.2026, Autor: Josef Neštický

Výroční zpráva Amnesty International přináší alarmující zjištění. Izrael podle ní páchá genocidu na Palestincích v Pásmu Gazy – a to i po příměří, které mělo válčení ukončit. Zpráva hodnotící stav lidských práv ve 144 zemích světa přitom nekritizuje jen Tel Aviv.