Aktuálně:

Trumpova revoluce v Evropě

25.06.2025, Autor: red

4 votes, average: 2,00 out of 54 votes, average: 2,00 out of 54 votes, average: 2,00 out of 54 votes, average: 2,00 out of 54 votes, average: 2,00 out of 5
Trumpova revoluce v Evropě

Evropa se otřásá pod vlnou pravicového populismu, který čerpá inspiraci za oceánem. S návratem Donalda Trumpa do Bílého domu a rostoucí silou stran jako Národní sdružení ve Francii či ANO v Česku se otvírá otázka: Je „Trumpova revoluce“ modelem pro budoucnost, nebo hrozbou pro evropskou jednotu? 

Evropa na křižovatce: Posun doprava

Krajně pravicové strany si ukusují stále větší kus politického koláče. Ve Francii získalo Národní sdružení Marine Le Penové téměř 40 % hlasů, v Německu se Alternativa pro Německo (AfD) vyšplhala na druhé místo a v Itálii Bratři Itálie premiérky Meloniové zůstávají nejsilnější silou. Přinejmenším v těchto číslech vidíme trend.

Průzkumy naznačují, že pravicový populismus dál posiluje. Evropa se posouvá doprava – a s tím přichází otázka, jak moc je tento posun inspirován zaoceánskou rétorikou Donalda Trumpa.

Trumpismus

Trumpismus – to není jen politický styl, ale skoro už životní filozofie. Nacionalismus pod heslem „Amerika na prvním místě“, protekcionismus v obchodu, odpor k imigraci a ostrá kritika globálních institucí. Jak uvádí analýzy z IIR.cz, tento přístup se v Evropě zrcadlí v důrazu na národní suverenitu a odmítání takzvaných elit. Představte si to jako domino: Trumpova kampaň z roku 2016 a jeho čtyři roky v úřadu nastartovaly vlnu, která se přelila přes Atlantik a dnes formuje strany od Francie po Česko.

V čem je ale ten háček? Zatímco Trump mluví o Americe, evropští populisté přizpůsobují jeho rétoriku místním obavám – ať už jde o imigraci, ekonomickou nejistotu, nebo odpor k bruselským pravidlům.

Proč vlastně tolik Evropanů Trumpův styl přitahuje? Pro mnohé, včetně českých stran jako SPD nebo ANO, je to šance bránit národní identitu a suverenitu. Odpor k imigraci, kritika „woke kultury“ a přímý kontakt s voliči přes sociální sítě – to jsou pilíře, na kterých stojí jejich popularita. Není náhoda, že lídři jako Viktor Orbán nebo Marine Le Pen Trumpovy kroky chválí.

Na druhé straně stojí varování. Kritici, včetně frakcí jako Evropská lidová strana (EPP) nebo Zelení, upozorňují na rizika pro liberální demokracii a jednotu EU. Trumpismus může přinést protekcionismus, dezinformace a politickou polarizaci. A co víc – co když oslabí evropskou podporu Ukrajině v době, kdy je jednota klíčová? My všichni, kdo sledujeme vývoj, si musíme položit otázku: Je tato „revoluce“ opravdu cestou, kterou chceme jít?

Podívejme se domů. V Česku vidíme, jak se nacionalistická témata dostávají do mainstreamu. Hnutí ANO Andreje Babiše, které spolupracuje v alianci „Patrioti pro Evropu“ s Orbánovým Fideszem, nebo SPD Tomia Okamury – oba čerpají z populistického slovníku. Ale co to znamená v praxi? Politická polarizace roste, důvěra v liberální instituce klesá a zahraniční politika, včetně vztahů k EU a NATO, se stává nejistou půdou..

Abychom pochopili dnešek, musíme se vrátit o deset let zpět. Trumpismus se zrodil v kampani 2016, kdy Donald Trump sliboval návrat k „velké Americe“. Současně v Evropě migrační krize 2015 a brexit 2016 posílily odpor k EU a otevřely dveře populistům. Od té doby se tento trend jen prohlubuje – sociální sítě, dezinformace a ekonomická nejistota hrají roli paliva. A my teď sklízíme plody těchto změn.

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT

Autor: Petr Poreba


Sdílet
Hodnotit
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars

Doporučujeme

Česko odkleplo dotace pro Agrofert. Má na to vůbec právo?

24.04.2026, Autor: Marek Hájek

Státní platební agentura SZIF oznámila verdikt: holding Agrofert splňuje podmínky pro čerpání evropských dotací. Rozhodnutí přišlo poté, co premiér Andrej Babiš vložil společnost do nového svěřenského fondu. Opozice i kontrolní organizace ale bijí na poplach – o střetu zájmů přece může rozhodnout jen Evropská komise. A ta zatím mlčí.

Ruský pavilon v Benátkách: Kde končí umění a začíná politika?

23.04.2026, Autor: red

Až se 9. května otevřou brány 61. ročníku Benátského bienále, bude tam stát i ruský pavilon. Poprvé od února 2022, kdy ruské tanky vjely na Ukrajinu. Evropská komise pohrozila zastavením dotace ve výši dvou milionů eur, ministři z 22 zemí včetně Polska podepsali protest, Lotyšsko avizovalo bojkot. Italské ministerstvo kultury žádá dokumentaci, aby prověřilo, zda pavilon neporušuje sankce. Organizátoři benátské přehlídky zatím zůstávají neústupní: umění má být otevřené všem.

Trump tápe, Írán těží. Kdo vlastně vyhrává válku?

21.04.2026, Autor: Marek Hájek

Když americký prezident jeden den hrozí zničením celého Íránu a o dva dny později slaví „zářivý den pro svět", něco evidentně nehraje. Donald Trump se v konfliktu s Teheránem chová jako hráč pokeru, který neustále mění strategii – jenže protihráč u stolu si toho všiml. A začíná toho využívat.

Bulharsko našlo po osmi volbách konečně vítěze. Radev slibuje stabilitu, ale co Evropa?

21.04.2026, Autor: Josef Neštický

Osmé volby za pět let. Bulharsko už roky trápí politický chaos – vlády padají rychleji, než si stihnete zapamatovat jména premiérů. Tentokrát se ale něco zlomilo. Rumen Radev, bývalý prezident a stíhací pilot, vyhrál s novou stranou Progresivní Bulharsko přesvědčivě – 44 % hlasů a 135 parlamentních křesel z 240. V bulharských poměrech je to téměř zemětřesení.

Schmarcz: Bojkotovat obchodní misi předsedy Senátu na Taiwan je od vlády ideologicky zaslepené a hloupé

20.04.2026, Autor: Martin Schmarcz

Vláda nechce dát předsedovi Senátu letadlo k cestě na Taiwan. Pokračuje tak ve své nesmyslné válce proti ústavním institucím, které neovládá, tedy Hradu a horní komoře parlamentu. V tomto případě jde navíc o nanejvýš hloupý krok, protože ostrovní stát je důležitý pro český byznys. A Miloš Vystrčil také s sebou bere delegaci podnikatelů.

Orbán odchází. Kdo převezme žezlo hlavního rebelanta EU?

16.04.2026, Autor: Josef Neštický

Viktor Orbán prohrál volby a s ním mizí i postava, která léta definovala, co znamená být trnem v oku Bruselu. Maďarský premiér, jenž si z vetování klíčových rozhodnutí udělal téměř politickou značku, ustupuje ze scény. Jeho nástupce Péter Magyar slibuje konstruktivní přístup k EU. Jenže otázka zní: kdo teď převezme roli hlavního narušitele evropské jednoty? Jedno je jisté – prázdné místo po Orbánovi dlouho nezůstane.