Aktuálně:

NATO pod tlakem: Jak aliance hledá cestu, aby uspokojila Trumpa?

06.06.2025, Autor: red

0 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 5
NATO pod tlakem: Jak aliance hledá cestu, aby uspokojila Trumpa?

Blížící se summit NATO v Haagu se odehrává ve znamení jednoho velkého tématu – jak vyjít vstříc požadavkům Donalda Trumpa na navýšení obranných výdajů. Americká administrativa tlačí na cíl 5 % HDP, zatímco evropští spojenci hledají kompromis. Co to znamená pro Českou republiku a jaké jsou širší dopady na bezpečnostní politiku?

Trumpův stín nad Haagským summitem

NATO se připravuje na summit v Haagu, kde se bude řešit klíčová otázka: jak reagovat na požadavek Donalda Trumpa, aby členské státy zvýšily své obranné výdaje na 5 % HDP. Tento požadavek je více než dvojnásobkem dosavadního cíle 2 %, který byl stanoven v roce 2014. K létu 2025 tento základní cíl splňuje 18 z 32 zemí NATO. Trump však tvrdí, že to nestačí. Aliance se tak snaží najít způsob, jak uspokojit americké požadavky, aniž by ohrozila svou stabilitu.

Od Walesu k Haagu

V roce 2014 na summitu ve Walesu se členské státy NATO zavázaly dosáhnout výdajů na obranu ve výši 2 % HDP do roku 2024. Tento krok byl reakcí na ruskou anexi Krymu a rostoucí napětí na východě Evropy. Zatímco v roce 2014 tento cíl splňovaly jen tři země, dnes je to 18 států. Spojené státy, které dlouhodobě nesou zhruba 70 % výdajů aliance, však stále považují tento pokrok za nedostatečný. Trumpova rétorika, která zahrnovala i hrozby stažení americké podpory, tlak jen zesílila. Válka na Ukrajině od roku 2022 situaci ještě více vyhrotila.

Kompromis na obzoru: Rutteho plán

Generální tajemník NATO Mark Rutte navrhuje kompromis, který by vyvážil americké požadavky s realitou evropských ekonomik. Jeho plán rozděluje požadovaných 5 % HDP na 3,5 % na „tvrdé“ výdaje, tedy přímé vojenské investice, a 1,5 % na „měkké“ položky, jako je kybernetická bezpečnost či budování infrastruktury “dvojího užití” jako jsou dálnice, nebo železnice. Cílem je dosáhnout této úrovně do roku 2032. Tento návrh dává zemím čas a prostor k manévrování, ale stále představuje velkou výzvu. Polsko, které v roce 2024 investovalo 4,12 % HDP, je připraveno. Jiné státy, jako Španělsko, však zůstávají opatrné a považují takové cíle za nereálné.

Krok vpřed, ale za jakou cenu?

Česká republika poprvé splnila závazek 2 % HDP v roce 2024 a letos má rozpočet na obranu ve výši 160,8 miliardy korun, z čehož 42 % míří na investice. Plán je jasný – do roku 2030 navýšit výdaje na 3 % HDP. To zní dobře, ale veřejné mínění není tak optimistické. Podle průzkumů dvě pětiny Čechů považují vyšší výdaje za zátěž a téměř dvě třetiny pochybují, zda jsme skutečně připraveni čelit hrozbám. Zvyšování obranného rozpočtu může znamenat škrtání jinde – ve zdravotnictví, školství nebo sociálních službách. Na druhou stranu, podfinancování obrany v minulosti nám zanechalo dluh, který teď musíme splácet. V době, kdy válka na Ukrajině ukazuje, jak křehká může být bezpečnost, se zdá, že jiná cesta není.

Spravedlnost versus realita

Trumpův požadavek na 5 % HDP má své zastánce i kritiky. Americká strana argumentuje, že jde o spravedlivé sdílení břemene – proč by měly USA nést většinu nákladů, když hrozby, jako je ruská agrese, se týkají především Evropy? Naopak evropští politici, včetně některých českých, varují, že tak vysoké cíle jsou ekonomicky neudržitelné. Jak bychom mohli najednou dávat na obranu tolik, aniž bychom ohrozili sociální stabilitu? A co když Trump znovu začne podmiňovat americkou ochranu našimi platbami, jak to dělal v minulosti? Tyto otázky visí ve vzduchu a summit v Haagu na ně bude muset najít odpověď. Zajímavé je, že státy na východě Evropy, jako Polsko nebo pobaltské země, jsou ochotny investovat víc, zatímco západní Evropa, například Španělsko, zůstává skeptická.

Budoucnost NATO: Balancování na laně

Co nás tedy čeká? Summit v Haagu pravděpodobně přijme nové výdajové cíle, které přesahují současných 2 % HDP. Rutteho návrh na rozdělení 3,5 % a 1,5 % do roku 2032 se zdá být reálnou cestou, jak vyvážit americký tlak s možnostmi evropských států. Oproti loňsku, kdy se debata točila hlavně kolem základního cíle 2 %, je teď jasné, že důraz bude i na efektivitu výdajů a posílení konkrétních schopností – od protivzdušné obrany po kybernetickou bezpečnost. Pro ČR to znamená pokračování v navyšování rozpočtu, ale také příležitost pro domácí obranný průmysl. Lze odhadovat, že pokud se bezpečnostní situace na východě Evropy nezlepší, tlak na vyšší výdaje jen poroste.

Summit NATO v Haagu není jen o číslech a procentech. Je to test, zda aliance dokáže zůstat jednotná tváří v tvář rostoucím hrozbám i vnitřním rozporům. Trumpův požadavek na 5 % HDP je jako výzva k tanci na tenkém ledě – na jedné straně potřeba silné obrany, na druhé ekonomická realita a sociální odpovědnost. 

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT

Autor: Petr Poreba


Sdílet
Hodnotit
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars

Doporučujeme

Česko odkleplo dotace pro Agrofert. Má na to vůbec právo?

24.04.2026, Autor: Marek Hájek

Státní platební agentura SZIF oznámila verdikt: holding Agrofert splňuje podmínky pro čerpání evropských dotací. Rozhodnutí přišlo poté, co premiér Andrej Babiš vložil společnost do nového svěřenského fondu. Opozice i kontrolní organizace ale bijí na poplach – o střetu zájmů přece může rozhodnout jen Evropská komise. A ta zatím mlčí.

Ruský pavilon v Benátkách: Kde končí umění a začíná politika?

23.04.2026, Autor: red

Až se 9. května otevřou brány 61. ročníku Benátského bienále, bude tam stát i ruský pavilon. Poprvé od února 2022, kdy ruské tanky vjely na Ukrajinu. Evropská komise pohrozila zastavením dotace ve výši dvou milionů eur, ministři z 22 zemí včetně Polska podepsali protest, Lotyšsko avizovalo bojkot. Italské ministerstvo kultury žádá dokumentaci, aby prověřilo, zda pavilon neporušuje sankce. Organizátoři benátské přehlídky zatím zůstávají neústupní: umění má být otevřené všem.

Trump tápe, Írán těží. Kdo vlastně vyhrává válku?

21.04.2026, Autor: Marek Hájek

Když americký prezident jeden den hrozí zničením celého Íránu a o dva dny později slaví „zářivý den pro svět", něco evidentně nehraje. Donald Trump se v konfliktu s Teheránem chová jako hráč pokeru, který neustále mění strategii – jenže protihráč u stolu si toho všiml. A začíná toho využívat.

Bulharsko našlo po osmi volbách konečně vítěze. Radev slibuje stabilitu, ale co Evropa?

21.04.2026, Autor: Josef Neštický

Osmé volby za pět let. Bulharsko už roky trápí politický chaos – vlády padají rychleji, než si stihnete zapamatovat jména premiérů. Tentokrát se ale něco zlomilo. Rumen Radev, bývalý prezident a stíhací pilot, vyhrál s novou stranou Progresivní Bulharsko přesvědčivě – 44 % hlasů a 135 parlamentních křesel z 240. V bulharských poměrech je to téměř zemětřesení.

Schmarcz: Bojkotovat obchodní misi předsedy Senátu na Taiwan je od vlády ideologicky zaslepené a hloupé

20.04.2026, Autor: Martin Schmarcz

Vláda nechce dát předsedovi Senátu letadlo k cestě na Taiwan. Pokračuje tak ve své nesmyslné válce proti ústavním institucím, které neovládá, tedy Hradu a horní komoře parlamentu. V tomto případě jde navíc o nanejvýš hloupý krok, protože ostrovní stát je důležitý pro český byznys. A Miloš Vystrčil také s sebou bere delegaci podnikatelů.

Orbán odchází. Kdo převezme žezlo hlavního rebelanta EU?

16.04.2026, Autor: Josef Neštický

Viktor Orbán prohrál volby a s ním mizí i postava, která léta definovala, co znamená být trnem v oku Bruselu. Maďarský premiér, jenž si z vetování klíčových rozhodnutí udělal téměř politickou značku, ustupuje ze scény. Jeho nástupce Péter Magyar slibuje konstruktivní přístup k EU. Jenže otázka zní: kdo teď převezme roli hlavního narušitele evropské jednoty? Jedno je jisté – prázdné místo po Orbánovi dlouho nezůstane.