Obchodní deficit USA: Trump se mýlí, skutečná hrozba přichází jinde

Deficit jako zrcadlo ekonomiky

Představte si obchodní deficit jako domácí rozpočet, kde utrácíte víc, než vyděláváte. Přesně to se děje v USA, a to v měřítku, které bere dech. Jak ukazují data Bureau of Economic Analysis, v březnu 2025 dosáhl měsíční obchodní deficit rekordních 140,5 miliardy dolarů – export činil 278,5 miliardy, zatímco import šplhal na 419 miliard. Oproti loňsku, kdy roční deficit za rok 2024 činil 918,4 miliardy, jde o nárůst o 133,5 miliardy, což představuje 17% nárůst. A to je jen špička ledovce. Proč je tedy Amerika v takové nerovnováze? A proč se Donald Trump mýlí, když ukazuje prstem na Evropu?

Deficit není novinka

Nejprve si připomeňme, že obchodní deficit není žádný nový jev. USA ho vykazují nepřetržitě od roku 1976. Tehdy to byla drobná nerovnováha, dnes je to obrovská propast. Za desetiletí se změnilo mnohé – globalizace, posun výroby do Asie, složité dodavatelské řetězce. Amerika se stala nejen největším spotřebitelem, ale i magnetem pro zahraniční kapitál díky postavení dolaru jako rezervní měny. Jenže s tím přichází i cena: vysoké dovozy a nízké úspory. A právě tady začíná skutečný příběh.

Brad Setser: Evropa není viník

Americký ekonom Brad Setser, expert na mezinárodní finance z Council on Foreign Relations, má jasno. „Trump se mýlí, když viní Evropu z vykořisťování USA,“ říká. Podle něj obchodní deficit není výsledkem nekalých praktik Evropské unie, ale hlubších makroekonomických nerovnováh. Jde o nízkou míru úspor v USA – jak domácností, tak státu – a vysoké investice, které přesahují domácí zdroje. Výsledek? Amerika si musí půjčovat ze zahraničí, což se projevuje právě v deficitu. A co víc, Setser varuje před jinou hrozbou: Čínou. Ta podle něj manipuluje trhy a systematicky snižuje svou závislost na zahraničních vstupech, což může globální obchodní systém narušit daleko víc než evropské přebytky.

Přinejmenším v absolutních číslech Setserův argument sedí. Obchodní přebytek EU s USA byl v roce 2023 zhruba 48 miliard eur, což je výrazně méně než deficit s Čínou, která hraje v globálních tocích zcela jinou ligu. Proč tedy Trump útočí na Evropu? Možná je to jednodušší cíl – nebo politicky vděčnější.

Trumpova optika: Cla jako lék na vše

Na druhé straně barikády stojí Donald Trump, který v roce 2025 opět razantně prosazuje protekcionismus. Jeho pohled je jasný: deficit je výsledkem neférových praktik jiných zemí – nízkých mezd, manipulace s měnami či vysokých cel vůči americkým produktům. Řešení? Plošná cla. Letos zavedl 10% clo na většinu zboží a 25% na ocel, hliník a automobily z EU. Cílem je chránit americký průmysl a vrátit pracovní místa. Jenže, jak ukazují data, tato strategie má své stinné stránky. Cla sice mohou krátkodobě přeuspořádat obchodní toky, ale základní problém – nízké úspory a vysoký rozpočtový deficit USA – jen tak nezmizí.

Dopady za oceánem: Německo a Česko v ohrožení

A co to znamená pro nás v Evropě? Trumpova cla udeřila tvrdě zejména na německý automobilový průmysl. Německo, které v roce 2024 vykázalo obchodní přebytek s USA ve výši 70 miliard eur, je nyní pod tlakem. Vývoz do USA dosahoval 161,4 miliardy eur, zatímco dovoz činil jen 91,4 miliardy. Cla na automobily ve výši 25 % tak mohou znamenat pokles exportu, snížení výroby a ztrátu pracovních míst. Odhady hovoří o možném poklesu německého HDP o 0,1 % ročně v letech 2025 a 2026, při eskalaci i více.

A tady se dostáváme k nám. Česko sice vyváží do USA jen asi 2,9 % svého exportu, ale přes 30 % našeho vývozu směřuje do Německa. Jsme tedy nepřímo závislí na zdraví německého průmyslu. Pokud Volkswagen, BMW nebo Daimler omezí výrobu, pocítí to i naši subdodavatelé. Odhady dopadů na české HDP nejsou optimistické – hovoří o poklesu o 0,6 až 1,5 procentního bodu v letech 2025 a 2026. V extrémním scénáři, kdyby obchodní válka eskalovala, může jít až o 2,5–3 %. Ptáte se, co to znamená pro vás? Vyšší nejistota, možná ztráta pracovních míst v automobilovém sektoru a slabší ekonomický růst.

Co dál: Eskalace, nebo naděje na dohodu?

Budoucnost je nejistá, ale můžeme si nastínit tři scénáře. První je pokračování status quo – cla zůstanou, nejistota přetrvá a růst v USA, EU i ČR se zpomalí. Druhý scénář je horší: eskalace, kdy USA zavedou ještě vyšší cla, třeba až 50 %, a EU odpoví odvetnými opatřeními. Globální obchod by dostal tvrdou ránu. Třetí možnost je deeskalace – politické tlaky by mohly vést k dohodě mezi USA a EU, což by snížilo napětí a oživilo investice. Na základě současných trendů se však zdá, že první scénář je nejpravděpodobnější.

A co Čína, kterou Setser označuje za skutečné riziko? Její role v globálních dodavatelských řetězcích a manipulace trhy může mít dlouhodobě daleko větší dopad než současné spory s Evropou. Pokud se USA zaměří na špatného „nepřítele“, může to být Pyrrhovo vítězství.

Obchodní deficit USA není jen číslo na papíře – je to zrcadlo hlubších problémů, které nelze vyřešit pouhými cly. Brad Setser má pravdu, když říká, že Evropa není viník, a Trumpův přístup může nakonec ublížit víc, než pomoci. Pro nás v Česku je to varování: i když jsme malí hráči, globální obchodní války se nás dotýkají. Možná je čas, abychom se zamysleli, jak se na podobné otřesy připravit – ať už jde o diverzifikaci exportu, nebo posílení domácí ekonomiky. 

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT

Autor: Laura Šuleková