Blížící se summit NATO v Haagu, plánovaný na červen 2025, může zásadně ovlivnit budoucnost obranných rozpočtů. Navrhované navýšení výdajů na 5 % HDP, které prosazuje generální tajemník Mark Rutte, vyvolává intenzivní debaty – od bezpečnostních argumentů až po obavy z ekonomické zátěže.
Bezpečnostní situace se výrazně zhoršila
V roce 2014 na summitu NATO ve Walesu se členské státy zavázaly věnovat na obranu 2 % HDP. Dnes, o jedenáct let později, se situace dramaticky změnila. Ruská agrese na Ukrajině, která trvá od roku 2022, a rostoucí geopolitické napětí nám připomínají, že bezpečnost není samozřejmost. Proto se nyní diskutuje o zvýšení výdajů na obranu na 5 % HDP, jak se očekává na červnovém summitu v Haagu. Je to skutečně reálné?
Podle dostupných informací by se tento ambiciózní cíl měl dělit na dvě části: 3,5 % HDP by mělo směřovat na přímé vojenské výdaje – tedy nákup techniky, výcvik vojáků či munici – a zbylých 1,5 % na širší obranné potřeby, jako je kyberbezpečnost nebo infrastruktura. Oproti loňsku, kdy 22 z 32 členských zemí NATO splnilo alespoň 2 % HDP, je to obrovský posun. Polsko už teď investuje téměř 4,7 %, Litva a Lotyšsko míří k pěti procentům. A co my? Česká republika dosáhla v roce 2024 úrovně 2,09 %, což v absolutních číslech znamená zhruba 166,8 miliardy korun.
Historie nás učí, že změny nejsou snadné
Před rokem 2014, kdy Rusko anektovalo Krym, jsme na obranu dávali sotva 0,96 % HDP. Tehdy jsme si bezpečnost představovali jako něco, co za nás vyřeší jiní – hlavně Spojené státy. Summit ve Walesu byl budíček, ale trvalo roky, než jsme se k těm 2 % dopracovali. Dnes, když se mluví o 5 %, je otázka, jestli máme na takový skok vůbec kapacitu. Jak ukazují data, ani ten původní cíl dosud nesplňuje všech 32 členských států. Proč by tedy měl být nový cíl jiný?
Hlavním motorem změny je samozřejmě bezpečnostní situace. Válka na Ukrajině není jen vzdálený konflikt – je to připomínka, že Evropa musí stát na vlastních nohách. K tomu se přidává dlouhodobý tlak USA, které od dob první administrativy Donalda Trumpa volají po spravedlivějším sdílení nákladů. Generální tajemník NATO Mark Rutte navíc argumentuje, že 5 % není jen číslo, ale politický signál odstrašení. „Musíme ukázat, že jsme připraveni,“ zdůrazňuje Rutte v médiích.
Peníze na obranu, ale za jakou cenu?
Pro Českou republiku je situace oříšek. Vláda Petra Fialy má plán postupně zvyšovat výdaje o 0,2 procentního bodu ročně, s cílem dosáhnout 3 % HDP do roku 2030. Pro rok 2026 se už mluví o 2,3 %, což by znamenalo přes 200 miliard korun. Jenže 5 % by pro nás znamenalo úplně jinou ligu – stovky miliard navíc. Kde na to vzít? Škrty ve vzdělávání, zdravotnictví nebo sociálních dávkách? Nebo zvýšení daní? Přesně to jsou otázky, které si kladou nejen politici, ale i běžní lidé.
Opozice varuje před příliš rychlým tempem. „Nemůžeme obětovat sociální jistoty kvůli nereálným cílům,“ kritizuje například Metnar. Na druhou stranu, vláda argumentuje, že investice do obrany mohou mít i pozitivní spillover efekt – tedy podpořit domácí průmysl a výzkum. Představte si to jako kameny do mozaiky: když správně zapadnou, můžeme na tom vydělat i ekonomicky. Ale co když ne?
Pro a proti: Je 5 % HDP lék, nebo zátěž?
Argumenty pro navýšení jsou jasné. Bezpečnostní situace se změnila, a pokud chceme být připraveni na nejhorší, musíme investovat. Modernizace armády, doplnění zásob munice nebo posílení kyberbezpečnosti nejsou jen výdaje, ale pojistka. Navíc, když Polsko už teď dává téměř 5 %, proč bychom měli zaostávat?
Na druhé straně stojí tvrdá realita. Ekonomická zátěž by byla obrovská, a to nejen pro Česko. Někteří analytici navíc upozorňují, že fixace na procenta může být zavádějící. Co když budeme dávat víc, ale neefektivně? A co definice těch „souvisejících výdajů“ – nepůjde jen o kreativní účetnictví? Tyto otázky zůstávají otevřené a summit v Haagu na ně bude muset odpovědět.
Co bude po Haagu?
Před námi je několik možných scénářů. Ten optimistický hovoří o schválení 5 % cíle s flexibilním rámcem – některé státy jako Polsko by ho splnily rychle, jiné postupně. Kompromisní varianta by mohla znamenat postupné navyšování nad 2 %, bez pevného závazku. A pak je tu riziko nejednotnosti – kdyby některé země zůstaly pozadu, mohlo by to oslabit celou Alianci. Na základě dosavadních trendů se dá předpokládat, že konečná dohoda bude výsledkem složitých kompromisů.
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Josef Neštický
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
