Penze a dávky. Dva sociální systémy, jež jsme dlouho potřebovali reformovat. Ale vládám se moc nechtělo. Ani pravicovým. Nakonec se do toho pustili lidovci, kteří jsou tradičně ve středu. Proto když je kabinet pravicový, jsou v něm levicí, když jde nalevo, oni v jeho rámci napravo.
Nyní to vypadá, že „sociálně citliví“ konzervativci stojí napravo od „sobeckých liberálů“ z ODS. Ti totiž se slibovanou čistkou ve výdajích státu nepřišli. Zato Jurečka docela jede. Jeho KDU-ČSL to zatím moc nepomáhá, státu však ano.
Lidovci říkali, že budou „sociálním svědomím“ vlády. No jo, jenomže jak to zařídit v kabinetu, který se formálně prohlašuje pravicovým, fakticky se však chová jako slušná sociálně demokratická vláda? Zodpovědná, která neutrácí nadmíru, ale také „neřeže do krve“, jak by dnes bylo potřeba a jak to dělá třeba libertariánský prezident Javier Milei v Argentině. Kéž by občanští demokraté měli alespoň část jeho energie, odvahy a víry ve správnost drastické redukce veřejných výdajů.
Pravice je pro své příznivce zklamáním. Kromě zahraniční politiky. Deficit klesá pomalu, redukce zaměstnanců eráru není vidět, škrty jen kosmetické. Takže dlouho nic, až… nakonec lidovec. Ministr práce Jurečka zvýšil věk odchodu do penze, omezil neudržitelně štědré valorizace, změnil výpočet důchodu u nových seniorů… Parametrické změny, v zásadě drobné. Nicméně důležité a nutné. Poněkud totiž oddalují neodvratný krach systému. V dnešním Česku je velkou odvahou navrhnout a prosadit alespoň tohle.
Dobře vypadají i změny v sociálních dávkách. Řídí se dvěma principy: 1. kdo se nesnaží, kdo se chová neodpovědně, bude na tom hůř a 2. na posílení role rodiny. Navíc se vše zjednoduší a čtyři sociální benefity se všechny sloučí do jednoho. Přičemž lidé, kteří si nehledají práci, nebo neposílají děti do školy, dostanou méně než ti, kteří se starají o sebe i o své blízké. Jde o přirozené zásady. Pomáhej, ale nedělej z lidí na dávkách závislé narkomany a neplýtvej penězi. Lidovci tomu už dlouho říkají „zodpovědná solidarita“.
Nechme nyní stranou fakt, že celkově lidovci byli na Mariana Jurečku naštvaní, že de facto provádí především pravicovou politiku, dělá „špinavou“ práci za ODS, nenaplňuje ono heslo „být sociálním svědomím vlády“, málo se stará o vlastní elektorát a nevěnuje se řízení strany. I proto přišel o křeslo předsedy. Z pohledu občanů, kterým záleží na hodnotách jakými jsou osobní zodpovědnost, rozumné hospodaření, sociální spravedlnost a mezigenerační solidarita, však dělá dost.
Ano, společnost má pomoci, ale je třeba, aby každý kdo může se napřed zodpovědně postaral sám o sebe. Ano, stát má přerozdělovat peníze od bohatých k chudým, ale nesmí je vyhazovat oknem. Ano, sociálně potřební jsou hodni naší pozornosti, ale není spravedlivé dávat flákačům stejně (nebo dokonce více) jak pilným. Ano, za léta práce náleží důchod, ale nesmí to být na úkor příštích generací. Naše děti nesmějí zdědit vyjedený krám a obří dluhy. Pokud pravicové voliče nenadchne tohle, tak co už?
Parlamentní i neparlamentní levice Jurečkovu reformu penzí ostřeluje těžkou artilérií. Jistěže. Míří na zcela jiný elektorát. Tím se ale kabinet nemá nechat rozhodit. Ti, kteří tvrdí, že kvůli reformě penzí ztratí zbytky voličů, se buď fatálně mýlí, nebo jsou sami propagandisty hnutí ANO. Je to právě obráceně. Koalice SPOLU ztrácí příznivce ne proto, že reformuje, ale naopak, že nereformuje. Tohle je alespoň něco. A kdo se nad tím zamyslí, zase to není tak málo. Vždyť udělat něco s penzemi a dávkami se nepovedlo třicet let!
Nespokojenost pravicových voličů s tím, jak vláda neplní zásadní slib snížit veřejné výdaje, je tak velká, že jim možná uniká, jak velké věci se vlastně dějí. Přitom ANO si to uvědomuje úplně přesně. Obrovské nasazení a prostředky, jež věnuje do antikampaně proti penzijní reformě ukazují pravičákům zcela jasně: Musí to být hodně dobré a důležité, když to Babišovi tak strašně moc vadí. Kabinet získává vlastně reklamu zdarma, když přímo jeho největší soupeř zajišťuje důchodovým změnám masivní publicitu.
Je to jednoduché: zákon akce a reakce. Každý tlak vyvolává protitlak. Každá mobilizace vlastních voličů kvůli diametrálně rozdílným názorům na klíčové téma automaticky mobilizuje i voliče oponenta. Vlastně stačí využít energii, kterou Babiš vkládá do úderu a využít ji proti němu. Boxeři vědí, jak účinné je počkat, až se sok pořádně rozmáchne, pak uskočit a vytrčit do dráhy jeho pohybu pěst. Energie direktu a kontradirektu se sečtou a je z toho pořádná rána. Zde rovněž platí, že velkou část práce již za vládu vykonala opozice.
Pozice lidovců je jedna věc, celkový výsledek koalice SPOLU je však důležitější – a to i pro ně. Budou muset za jedenáct měsíců ukázat – a hlavně vysvětlit – že jsou „sociálním svědomím vlády“ a pomáhají rodinám. Ostatně změny v penzích a dávkách jdou právě ve prospěch konzervativních voličů. Jak se ale říká, vyšší bere. Pro celou pravici se chleba láme na tom, že nebude pouze dokola opakovat, že „zabrání vládě populistů a extremistů“, ale ukáže na praktických příkladech, proč jí pravičáci mají dát hlas.
„Antibabiš“ k dobrému výsledku nestačí. Proč pravicový Trump porazil levicovou Harrisovou? Ona jen strašila, zatímco on k tomu přidal konkrétní řešení problémů občanů. Česká pravice by se z toho měla poučit. Řeči o zastavení populistů jsou k ničemu, když není jasné čím. A naopak, vláda může i ze „strašení Fialou“ vytěžit stejně jako vítězný Republikán, když Babišovi nastaví do cesty svá programová řešení coby pěst. Až příliš dlouho sama připomínala boxera, který pouze rétoricky máchá rukama do vzduchu…
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
