Piráti končí ve vládě? No a co, chtělo by se říci. Stejně dávno fungovali jako opozice uvnitř kabinetu, který kvůli tomu ztrácel podporu. Kromě toho mají na kontě spektakulární průšvih se stavebním řízením, který nese vinu na tom, že exekutiva působí jako partička břídilů a diletantů. Ostatní by na Ivana Bartoše a jeho stranu měli rychle zapomenout. A pustit se do řešení problémů, které souvisejí s ochablou ekonomikou. Pomohou tím lidem i sobě. Ve čtyřech navíc mohou působit jednotněji, což je rovněž důležitá složka úspěchu.
Samozřejmě, že za rok se neotočí nepříznivé trendy, na které jsme si zadělávali celé dekády. Lze je shrnout do jedné věty: neprovedli jsme druhou ekonomickou transformaci. Ta znamená investice do nových technologií, digitalizace, infrastruktury, výzkumu, vývoje a inovací, reformu pracovního trhu, razantní snížení byrokratické zátěže a v neposlední řadě také rozjetí bytové výstavby. Ne však „po pirátsku“, řízenou státem, ale naopak podporou trhu. Zkrátka potřebujeme uvolnit a lépe využít potenciál firem i lidí.
Výsledky se nedostaví ihned, ale snaha se cení, zvláště u pravicových voličů. Spolu s plánem na hospodářskou prosperitu by vláda měla představit i lepší harmonogram úspor a konsolidace veřejných financí. Nyní by na to vše měla mít více času. S Piráty odchází z kabinetu fenomén „kulturních válek“, který jí ubíral energii a škodil navenek. Přičemž když už měl Ivan Bartoš coby předseda něco dobrého udělat pro povzbuzení ekonomiky, tak v tom zcela pohořel. Sečteno a podtrženo, tohle nebyl užitečný spojenec. Spíše přítěž.
Jestliže se říká „ve dvou se to lépe táhne“, zde platí „ve čtyřech se to táhne lépe, než v pěti“. Vládnutí se poněkud zjednoduší. Navíc lze očekávat, že když Starostové zůstanou jedinou liberální stranou, sami nebudou uvnitř kabinetu rozjíždět další zbytečné bratrovražedné bitvy o témata rodiny, manželství, adopcí dětí, feminismu či transsexuality. Zvláště, když konzervativní ministr spravedlnosti předložil balík zákonů na ochranu dětí, proti domácímu násilí či o dekriminalizaci uživatelů marihuany.
Nyní je opravdu čas chopit se kormidla ekonomiky a začít něco dělat. Zvýšení objemu peněz na investice ve státním rozpočtu je první malou vlaštovkou. Ale chce to daleko více. Přičemž vláda by měla reformy alespoň připravit, byť už je nestačí provést. Jen tak dá svým otráveným voličům důvod se zvednout a přijít za rok k volbám. Kromě domácích úkolů ji přitom čeká nelehká mise v Bruselu. Naše hospodářství se nebude moci rozvíjet a lidé se nebudou moci cítit bezpečně, pokud se nepodaří změnit Green Deal a migrační pakt.
Stejně tak je třeba dále bojovat za zrovnoprávnění jaderných elektráren se slunečními a větrnými. Zde aspoň máme spojence, včetně mocné Francie. Byrokratické překážky zvyšují cenu a protahují výstavbu. My přitom nové bloky nutně potřebujete. Jde u nás o jedinou funkční náhradu za uhlí, navíc s desetkrát nižšími emisemi, než za svůj životní cyklus vyprodukují solární panely. Zároveň potřebujeme prodloužit život uhelek, jinak už za dva roky nebudeme schopni pokrýt spotřebu elektřiny z domácích zdrojů.
Kabinet působil poslední dobou mátožně. Proto masivně ztrácel příznivce, paradoxně v době, kdy přežil první dva „pekelné“ roky, ceny energií klesly a uklidnily se, meziroční inflace spadla zpět ke dvěma procentům a lidem se daří lépe. Přitom když vypukla válka a drasticky zdražily elektřina a plyn, tak v průzkumech preferencí porážel opozici. Jenže i když časy byly zlé, občané viděli akceschopnou vládu, která si díky tomu dokázala držet své voliče. Ty otrávila až následná neschopnost dodržovat sliby, hlavně co se týká úspor.
Spektakulární odchod Pirátů z koalice by mohl Petru Fialovi pomoci s restartem ochabující vůle vládnout. Když ho dokáže pojmout jako „bod zlomu“ a rychle přijde s plány na oživení ekonomiky, zvýší diplomatickou aktivitu v Evropské unii a ukáže, kde se dá šetřit, může na redukcí kabinetní sestavy z pětky na čtyřku vydělat. Už psychologický efekt by byl silný, protože občané by změnu ve svém podvědomí vnímali tak, že Bartoš a spol. byli zbytečnou přítěží a bez nich si zbytek vede lépe.
Otázka samozřejmě zní, zda jsou ODS, STAN, KDU-ČSL a TOP 09 takového „rebrandingu schopny. Jisté je, že mají poslední šanci, jak zachránit výsledek příštích voleb. Když budou pokračovat v dosavadním kurzu, stane se ANO naprostým hegemonem a nedostanou příležitost zásadně mluvit do dalšího vývoje. I Piráti by nepochybně využili neschopnost kabinetu k vlastní propagandě, což by dále poškodilo výsledky SPOLU a Starostů. Už kvůli pudu sebezáchovy by proto zbylé čtyři strany měli zařadit vyšší rychlost.
Kromě obhajoby vlastní užitečnosti díky předložení návrhů na posílení ekonomiky a prosperity bude důležité, zda „čtyřka“ udrží jednotu. Okopávání kotníků a vzájemné veřejné obviňování musejí skončit. Úspěch vlády v prvním roce byl dán do velké míry tím, že Petru Fialovi se vždy dařilo udržet „rádiový klid“, až do doby, než si koalice vše vyříkala uvnitř a ven už šly jen hotové návrhy, u nichž panovala shoda. Tohle vlastně byla hlavní devíza jinak poměrně nevýrazného premiéra. Čas hádek pak přinesl i propad popularity.
Jak řečeno, nyní mizí silná vnitřní opozice a promění se ve vnější, která už není tak fatálně nebezpečná. Piráti se připojí k ANO a SPD. Logicky budou soupeřit o pozornost s nimi, už ne se svými bývalými koaličními partnery, jimž se už tímto uleví. A pokud ODS, STAN, KDU-ČSL a TOP 09 tuto příležitost nevyužijí? Na to je prostá odpověď: dostanou ve volbách pořádně nařezáno – a právem. Teď už se nemohou vymlouvat ani na krizi, ani na neloajálního a neschopného partnera. Buď pomohou ekonomice a lidem, nebo padnou.
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
