Rozhovor s Josefem Kotrbou, generálním ředitelem Českého plynárenského svazu.
Josef Kotrba je generální ředitel Českého plynárenského svazu. Hlavním posláním ČPS je vyvíjet činnost ve prospěch odborných zájmů a potřeb plynárenského oboru, zvyšovat jeho odbornou úroveň, zprostředkovávat přenos plynárenských informací a zastupovat české plynárenství na mezinárodní úrovni.
„Cena pro zákazníka je ovlivněna i tím, kdy si jeho dodavatel plyn nakoupil, zda si jej kupuje opatrně dopředu, nebo dokupuje na spotovém trhu (a pozor, nákup na celý rok dopředu se v případě významných poklesů ceny nemusí vyplatit) a pochopitelně mírou zisku, která se však v koncové ceně projevuje jen v malé míře. Distribuce plynu představuje regulovanou složku, a celková cena pak představuje součet obou složek,“ říká Josef Kotrba.
Jaké je dnes postavení Českého plynárenského svazu?
ČPS dnes sdružuje společnosti v oblasti přepravy, distribuce a obchodu s plynem, dále společnosti v oblasti výstavby a servisu plynovodů a plynových zařízení a dalších firmy a jednotlivce se zájmem o plynná paliva. Naše zaměření zahrnuje prosazování zemního plynu jako důležitého energetického zdroje a jeho postupné doplňování obnovitelnými plyny – zejména biometanem a vodíkem.
Jaká je podle vás současná energetická koncepce? Je životaschopná?
V zásadě obsahuje vše, co je nutné – postupný útlum uhlí a dozdrojování obnovitelných zdrojů plynovými v energetice, postupný odchod od uhlí a jeho nahrazení plynem v teplárenství, rostoucí úlohu obnovitelných plynů. Máme však otázky pokud jde o optimální poměry jednotlivých zdrojů (nepřekvapivě preferujeme vyšší zastoupení plynných paliv) a o rychlost, jakou se bude měnit spotřeba a zdroje energie v ekonomice.
Zastupujete české plynárenství na mezinárodní úrovni. Jak je na tom plynárenský průmysl v porovnání v EU a ve světě?
Na evropské úrovni máme mimořádně kvalitní přepravní a distribuční soustavu, kompetitivní obchod a nadprůměrný podíl na dodávkách plynu jako zdroje vytápění. Oproti některým evropským zemím zaostáváme v rozvoji obnovitelných plynů. Zejména v biometanu přitom zdroje nejsou o nic horší, než jinde v Evropě (třeba ve fotovoltaice a výrobě vodíku z obnovitelné energie jsme na tom oproti jižním státům v nevýhodě). Je to energie z domácích zdrojů, při její výrobě se navíc zpracovává odpad a perspektivně je schopná nahradit část spotřeby dovozového zemního plynu.
Plyn jako zdroj energie má a ještě delší dobu bude mít velkou úlohu pro vykrývání výpadků dodávek energie, získávané z obnovitelných zdrojů. Jak dlouhé toto období bude?
Jsem přesvědčen, že se toto období bude počítat v desítkách let – a v případě obnovitelných plynů bez časového omezení. Navíc mají obnovitelné a syntetické plyny perspektivu stát se formou ukládání energie – z přebytkového léta do deficitní zimy. Baterie v tomto nepředstavují reálnou alternativu.
Odkud dnes ČR dostává plyn?
Až do října 2023 na to byla jednoduchá odpověď: veškerý plyn přicházel přes Německo a jeho původ byl buď v Norsku, nebo v zemích, dodávajících LNG. Od konce loňského roku k nám teče různé procento, často však i více, než polovina, ze Slovenska, a tedy je o poznání pravděpodobnější, že příslušný plyn pochází z Ruska. Musíme si však uvědomit, že plyn z Německa byl od začátku roku zatížen poměrně výrazným „poplatkem za neutralitu“, který od ledna dosáhl 1,89 EUR (přes 4% ceny plynu) a v současnosti se zvyšuje na 2,50 EUR. Žádný takový poplatek není na plyn z východu uvalen, na což trh poměrně logicky reaguje.
Jaký je rozdíl mezi klasickým plynem a zkapalněným plynem?
LNG vzniká ochlazením zemního plynu na -162 C, díky čemuž se jeho objem zmenší 600krát. To umožňuje jeho mezikontinentální lodní dopravu. Jedná se o zkapalněný zemní plyn, jeho složení odpovídá složení příslušného zemního plynu – tedy metan s malými příměsemi dalších plynů. Pro další použití se opět zplyňuje a v přepravní a distribuční soustavě se chová jako normální zemní plyn. LNG však navíc může být využívám v dopravě, zejména u těžkých tahačů, kde ve formě bio-LNG představuje nástroj dekarbonizace. Bio-LNG není nic jiného než zkapalněný biometan.
Bude jednou i plyn obnovitelný zdroj?
Biometan a vodík, vyrobený elektrolyticky při použití elektřiny z obnovitelných zdrojů (uznávaný za určitých přísných podmínek jako tzv RFNBO vodík), už obnovitelnými zdroji jsou. Jsem však přesvědčen, že obdobnou podporu si zaslouží i další zdroje metanu a vodíku – u metanu zejména syntetický metan, který může sloužit jako forma ukládání energie, a nízkoemisní vodík, kde existuje široká škála technologií, která vyrábí za výrazně nižších nákladů, než je zelený RFNBO vodík – například rozklad metanu se zachytáváním CO2, nebo rozklad metanu bez přístupu vzduchu, kdy přebytečný uhlík vzniká v pevné formě.
Z čeho se dnes počítá cena plynu?
Neregulovaná cena komodity se odvíjí zásadně od ceny na burze, byť jednotliví obchodníci mohou nakupovat i mimo burzu. Cena pro zákazníka je ovlivněna i tím, kdy si jeho dodavatel plyn nakoupil, zda si jej kupuje opatrně dopředu, nebo dokupuje na spotovém trhu (a pozor, nákup na celý rok dopředu se v případě významných poklesů ceny nemusí vyplatit) a pochopitelně mírou zisku, která se však v koncové ceně projevuje jen v malé míře. Distribuce plynu představuje regulovanou složku, která zahrnuje náklady na provoz plynárenské soustavy a přísně regulovanou míru zisku, umožňující rozvoj soustavy. Celková cena pro zákazníka e tvoří jako součet regulované a neregulované složky.
Jaká byla letos zima pro plynaře?
Zima byla mírná, a odběratelé se nevzdali úsporných návyků, které si osvojili za energetické krize, takže spotřeba plynu klesla na rekordně nízkou úroveň. Systém proto pracoval s velkými rezervami a dvoutřetinovou naplněností zásobníků ke konci topné sezóny. Možná to znamená o něco horší obchodní výsledky, ale zároveň to představuje ujištění pro domácnosti a podniky, že se o zásobení plynem nemusí bát.
Jak je na tom česká plynová soustava?
V každém případě dobře. Každá její součást má ovšem svá specifika. Přepravní soustava byla dimenzována na masivní tranzit plynu z Ruska do Německa (v násobcích české spotřeby), který se v původní podobě již patrně neobnoví. Dobrou zprávou je, že většina tranzitních plynovodů je zvícenásobená, to znamená, že je možné ponechat část kapacity pro přepravu zemního plynu a paralelní část soustavy např. pro přepravu čistého vodíku. Distribuce disponuje jednou z nejhustších sítí. Je dimenzována tak, že zvládne i přechod centrálního zásobování teplem z uhlí na plyn. A zásobníky, které již druhým rokem končí zimu s vydatnými zásobami plynu, pro tento přechod vytvářejí dobré podmínky.
Co bude se zavřenými plynovody?
Plynárenská soustava je něco, co nás určitě přežije. I v nejoptimističtějších scénářích dekarbonizace se i za horizontem roku 2050 používá jak zemní plyn, tak obnovitelné plyny. Část soustavy bude předělána na vodík, některé prvky se patrně budou používat na přepravu zachyceného CO2 k trvalému uložení nebo k dalšímu využití. S nějakým masivním uzavíráním plynové infrastruktury se u nás nepočítá.
Jaké jsou plynovody budoucnosti?
Nejsem vlastníkem křišťálové koule, ale určitě se část z nich transformuje – je na to takový nehezký neologismus „repurposing“ – na přepravu jiných plynů, zejména vodíku, ale i kysličníku uhličitého za účelem jeho uložení či sekundárního využití. Ale v rozvodech do domácností to bude stále metan – ať už jako zemní plyn, biometan, syntetický metan a časem možná s určitou příměsí vodíku.
Děkuji za rozhovor.
Foto: Poskytnuto Josefem Kotrbou
Autor: Renáta Lucková
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
