Josef Perlík: Evropa jako celek vnímá dnes jádro pozitivně a pravděpodobně půjde směrem stavět nové bloky

Josef Perlík je výkonný ředitel Aliance české energetiky z.s. (AČE). Aliance je koordinátorem strategických zájmů, strategických partnerství a spolupráce českých technologických dodavatelů pro energetické zdroje včetně jaderné energetiky a vodíkových technologií. 

“Musíme si uvědomit, že české firmy dnes v podstatě dodávají veškerý sortiment kromě jaderného paliva, který může být dodáván pro jaderné elektrárny v ČR v provozu. To znamená, že realizují modernizační projekty, zvyšují bezpečnost a výkonnost elektráren, využívají projektových rezerv na to, aby se zvýšila výkonnost, realizují kompletní servisní aktivity. Česká republika je dnes v podstatě úplně nezávislá na původním tvůrci designu, což historicky bylo Rusko, a to díky potenciálu a možnostem českého průmyslu. Podle mého názoru to znamená, že český průmysl je skutečně velice silný a je dnes v podstatě, po útlumu jaderného průmyslu v Německu, druhý nejvýznamnější v Evropě po francouzském,” říká Josef Perlík.

Začátkem letošního dubna se v Praze konal Česko-francouzský summit dodavatelů v jaderné energetice. Jaký přínos má pro Českou republiku?

Summit byl organizován pro to, aby se potkaly klíčové firmy francouzského a českého jaderného průmyslu a navázaly mezi sebou prvotní kontakty a konkrétním způsobem se začaly bavit o případné spolupráci mezi oběma průmysly obou zemí v rámci výstavby nových jaderných zdrojů v České republice a případně i v rámci realizace nových jaderných bloků v evropském měřítku. To znamená v rámci nějakého evropského jaderného programu, například ve Francii.

Jsou již ze summitu nějaké výsledky?

Tak na to je příliš brzo. Zatím nemáme kompletní feedback, je to třetí summit v pořadí, takže víme, že samozřejmě z těch prvních dvou už nějaké dílčí spolupráce byly navázány. Uvidíme, zda se k nim přidají nějaké další mezi konkrétními firmami, ale neumím to nyní kvantifikovat.

Aliance spolupracuje v souladu s požadavky Aktualizované státní energetické koncepce a Národního akčního plánu pro rozvoj jaderné energetiky. Vnímáte, že tato koncepce je správná?

Aliance vznikla na základě Státní energetické koncepce a Národního akčního plánu pro rozvoj jaderné energetiky v roce 2015. V té době určitě oba dva tyto dokumenty byly naprosto správně postaveny. V podstatě oba dávaly akcent na rozvoj jaderné energetiky v České republice. Pokud se nemýlím, v tuto chvíli probíhá aktualizace Státní energetické koncepce, kde se ovšem nic zásadního z pohledu jádra měnit nebude, spíše se ta jeho role ještě utvrdí včetně potenciálního využití malých modulárních reaktorů. Takže abych odpověděl, naše práce je plně v souladu se státní energetickou koncepcí, a tedy i s Národním akčním plánem.

Před několika lety byl záměr postavit nový jaderný blok v Dukovanech v Evropě ojedinělý. Jak je na tom Evropa dnes?

Situace se významně změnila a po mnoha událostech, které se i v globálním měřítku staly, jaderný program už není úplně aktuální jen v České republice. Aktuální je v Polsku, které se začalo bavit o výstavbě většího množství větších reaktorů. Je velmi aktuální ve Francii, která vyhlásila velmi ambiciózní program výstavby mnoha bloků v rámci jaderného programu, hovoří se o Nizozemí jako další zemi, která by se k tomu jadernému boomu mohla přidat. Hovoří se po ukončení dostavby jaderné elektrárny v Mochovcích dokonce o novém bloku i na Slovensku. Spousta zemí konečně pochopila, že jaderná energetika je v tuto chvíli nejstabilnějším zdrojem, zároveň ekologicky zcela čistým. A toto všechno bylo stvrzeno i v nově vydané legislativě Evropské unie cca rok, rok a půl zpět, která konečně prohlásila jadernou energetiku za emisně čistou energetiku. Takže lze očekávat, že boom jaderné energetiky spíš ještě vzroste.

Je tedy na místě spolupráce všech států Evropy v oblasti jaderné energie? Jak vidíte spolupráci v oblasti evropské legislativy? Je již vybudovaná nebo je potřeba na ni ještě pracovat?

To je široká otázka. Pokusím se ji konkretizovat do dílčích částí. První věc je, že zcela určitě Evropa jako celek vnímá dnes jádro pozitivně a pravděpodobně půjde směrem stavět nové bloky.

Druhá věc je, jestli dojde k nějaké velké unifikaci, ať už standardů, normativního prostředí, legislativy a podobně. To bych upřímně řečeno neočekával, protože přeci jen každý stát, byť je součástí Evropské unie, má nějaké své národní standardy, národní přístupy, a byť jsou ve většině případů kompatibilní s evropskou legislativou, tak přesto všechno jejich přístup a nároky mohou být odlišné. Odlišný pak může být zejména obchodní přístup. Některé státy chtějí jít cestou tendrů, některé státy chtějí jít cestou třeba mezivládních dohod.

Co se týče unifikace dodavatelů, samozřejmě se tady nabízí určité, řekněme, evropské řešení, ideálně pod záštitou Francie jakožto evropského lídra jaderné energetiky. Osobně se domnívám, že se to může povést a bylo by to asi pro Evropu přínosné, ale určitě to nebude znamenat automatický monopol v podstatě evropského řešení na všechny obchodní příležitosti v Evropě. V Evropské unii určitě bude řada států, které se při výběru technologie rozhodnou z různých důvodů například pro Westinghouse nebo KHNP.

Myslíte tedy, že Francie má velkou šanci v tendru pro spolupráci ve výstavbě nových jaderných bloků v Dukovanech a Temelínu nebo jihokorejská firma?

To neumím vyhodnotit. Myslím si, že v tuto chvíli šance uchazečů budou vyrovnané, bude samozřejmě hodně záležet na tom, s jakými parametry předají své finální nabídky. Bude hodně záležet také na tom, v jaké formě, rozsahu a obsahu přizvou český průmysl do spolupráce na budoucím projektu a bude samozřejmě ve finále potom na zákazníkovi a na vládě České republiky, aby obě nabídky ze široka vyhodnotili a určili, která z těch dvou nabídek je přínosnější pro Českou republiku jako celek.

Philippe Meunier, VicePrezident francouzského regionu Auvergne-Rhone-Alp, hovořil také o zřízení akademie pro vzdělávání v jaderné energetice a průmyslu přímo v Lyonu. Bude v tom Česká republika nějak angažovaná? Jak vidíte tuto příležitost?

K potenciální zásadní strategické spolupráci mezi českým a francouzským průmyslem patří zcela nepochybně vzdělání a edukativní část této spolupráce. Pokud se nám podaří průmysly obou stran propojit správným způsobem, je zcela logické, že akademické instituce se k této spolupráci přidají, a těch forem spolupráce může být spousty.

Účast 65 % českých firem v objemu dodávek při výstavbě 4 jaderných bloků je poměrně velká. Může se ještě rozšířit, aby se na tom Česká republika ještě více podílela?

Nechci oněch 65% hodnotit z hlediska jejich velikosti či malosti. Zásadní je, že těchto 65 % je reálný objem, to znamená, že jsou opřeny o faktickou kompetenci českých společností, které dneska skutečně na trhu v České republice jsou aktivní. To je úplně první a zcela zásadní věc. Hypoteticky by tento objem samozřejmě mohl být ještě vyšší, zejména v případě, že se bude hovořit ne o jednom, ale o více blocích. To znamená, že projekt může přinést řadu sekundárních efektů pro průmysl, kdy se firmy něco naučí, osvojí si případně nějakou další kompetenci, a to číslo může samozřejmě z logiky věci jít na dalších blocích v realizaci výše. Osobně se domnívám, že maximální účast i při tomto rozvojovém přístupu může být někde v rozmezí 70 – 75 %.

Mají české firmy dostatečné know how v jaderné energetice?

Nepochybně, už jen ten reálný základ 65 % vypovídá o tom, že naše know-how je víc než samozřejmě špičkové. Musíme si uvědomit, že české firmy dnes v podstatě dodávají veškerý sortiment kromě jaderného paliva, který může být dodáván pro jaderné elektrárny v ČR v provozu. To znamená, že realizují modernizační projekty, zvyšují bezpečnost a výkonnost elektráren, využívají projektových rezerv na to, aby se zvýšila výkonnost, realizují kompletní servisní aktivity. Česká republika je dnes v podstatě úplně nezávislá na původním tvůrci designu, což historicky bylo Rusko, a to díky potenciálu a možnostem českého průmyslu. Podle mého názoru to znamená, že český průmysl je skutečně velice silný a je dnes v podstatě, po útlumu jaderného průmyslu v Německu, druhý nejvýznamnější v Evropě po francouzském. A o to víc je zajímavá myšlenka, se kterou přišli kolegové z Francie, aby se v podstatě spojily dva nejsilnější průmysly dohromady a byly základem evropského modelu do budoucna.

Bojí se Evropa i Česká republika ambiciózních plánů Polska, které chce stavět tři velké jaderné bloky? Může naši energetickou koncepci snaha Polska ohrozit?

Snaha Polska asi nemůže ohrozit energetickou koncepci, protože energetická koncepce v podstatě definuje kvantitu a typ zdrojů, které potřebuje Česká republika v budoucnu proto, aby si zajistila dostatečný objem elektrické energie, takže tady polský program v podstatě hrozbou být nemůže.

Polský jaderný program může být určitou ne hrozbou, ale možnou významnou konkurencí pro český průmysl v budoucnu, protože samozřejmě Polsko významným způsobem podporuje zapojení jejich místních firem do jejich vlastního programu.

Není to založeno jenom na tom, co v této chvíli umí, ale je tam i obrovská ambice, co by chtěli v rámci realizace toho programu vybudovat. Jejich plán participace průmyslu je – první blok 20 %, druhý blok  40% a třetí blok 60%. Už jenom z těch čísel je patrné, že je tam obrovská prorůstová ambice jejich přístupu a průmyslu. A ani bych moc nepochyboval o tom, že to Polsko dokáže zajistit, a tím pádem samozřejmě jeho konkurenceschopnost na poli jaderné energetiky vysoce vzroste. Takže tady nechci mluvit o nebezpečí, ale ta možnost, že vyroste třetí velmi silný jaderný průmysl v rámci Evropy, tak ta je zcela reálná a může být pro náš průmysl i velmi nepříjemná.

Životnost elektrárny je stanovena na dalších minimálně 60 let. Co bude poté?

Je vysoce pravděpodobné, aniž bych chtěl předjímat, že to bude více jak 60 let. Domníváme se, že to může být i více než 80. Takže určitě prvním krokem bude prodloužení nebo snaha o prodloužení životnosti a druhým krokem logicky je potom samozřejmě odstavení elektrárny a její defacto likvidace, to znamená rozebrání a více uvedení toho místa její výstavby do v podstatě původního stavu.

Jedná se o novou elektrárnu a novou výrobu a zásobu jaderné energie. Je na to připravena i naše energetická přenosová soustava?

Vzhledem k tomu, v kterých lokalitách se staví, tak ano. A vzhledem k tomu, že v podstatě v Dukovanech by se mělo jednat více či méně o náhradu zdroje, to znamená, jedna elektrárna se odstavuje a víceméně ekvivalentní výkon se bude instalovat, tak by to neměl být z pohledu distribuční sítě vůbec žádný problém.

Jak vidíte v souladu jadernou energii a obnovitelné zdroje? Je tam možnost nějaké spolupráce?

Spolupráce obtížně krom jednoho společného faktoru, že to všechny zdroje generují elektrickou energii. Objem, kolik obnovitelných zdrojů, kolik jádra atd., to vše definuje státní energetická koncepce na mnoho let do budoucnosti, tak aby celková výroba elektrické energie byla optimálně diverzifikována mezi více zdrojů. Obnovitelné zdroje zcela určitě mají v té koncepci své místo, jen je potřeba si uvědomit, že jejich podíl musí být zvolen ve velmi rozumné míře, protože pořád jsou to zdroje, které nevykazují takovou míru stability jako ostatní zdroje. A s tím je potřeba prostě počítat.

Co dodává životní energii vám? Máte také svoji vlastní jadernou energii?

To je dobrá otázka. (smích) Tak určitě to jsou moje děti, přítelkyně a určitě to je dobré jídlo.

Děkuji za rozhovor.

Autor: Renáta Lucková

Foto: Poskytnuto Josefem Perlíkem