Aktuálně:

Smrčka: U Pekingu se bojuje o Pensylvánii

23.04.2024, Autor: red

0 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 5
Smrčka: U Pekingu se bojuje o Pensylvánii

Dost možná rozhodne Pensylvánie podzimní prezidentské volby ve Spojených státech. Na oltář volebních hlasů dělníků bude proto slavnostně položena i nová americko – čínská obchodní válka.

Jak to souvisí? Velmi úzce.

Pensylvánie je jedním z klíčových států, o které se vede urputný boj v každém klání mezi demokraty a republikány. Hrála důležitou roli při vítězství Donalda Trumpa, hrála důležitou roli při porážce Donalda Trumpa. Je hlavní částí oblasti nazývané Rust Belt. Tento „rezavý pás“ byl ještě před několika desítkami let centrem americké ekonomiky a hlavně prosperity. Jenže tehdy se pyšnil hrdým přízviskem Factory Belt (tovární pás). Mezi Atlantikem a Velkými jezery se rozkládalo průmyslové srdce země, hustý sled hutí, koksoven, válcoven, automobilek, těžkého strojírenství, leteckého průmyslu s obrovskými výrobními kapacitami, vysokou životní úrovní a, pravda, také mimořádně mizerným životním prostředím. Ostatně i přes děsivé smogové poměry v aglomeracích západního pobřeží v osmdesátých letech minulého století se právě Pensylvanie dodnes může označovat za místo největší katastrofy způsobené znečištěním vzduchu v dějinách Spojených států. Pětidenní smog v Donoře (dnes téměř neznámé město nedaleko Pittsburghu) v roce 1948 byl na počátku výrazného rozvoje legislativy, která omezila možnosti producentů vypouštět zplodiny vcelku volně do ovzduší. Ale podobně tragických či děsivých případů zde znají více, třeba podivuhodné dějiny vyklizeného města Centralia, pod kterým již od roku 1963 a ještě pravděpodobně až 250 let bude probíhá požár černouhelných slojí, nebo město Flint, kde nemají v kohoutkách pitnou vodu, protože celá síť je kontaminována olovem z vodního zdroje, který zase kontaminovala průmyslová produkce.

Co by však dnešní pensylvánští dělníci dali za tehdejší hospodářskou sílu Donory reprezentovanou nekonečným lesem komínů obřích hutí a válcoven US Steel. A možná by se k nim přidali kolegové z dalších států rezavého pásu: z Michiganu, Iowy, Illinois, Ohia… V mezidobí přišla řada ekologických omezení, především ale obrovská transformace americké ekonomiky, automatizace, technologické změny a pokles poptávky po řadě produktů, rozvoj světové logistiky a díky tomu umožnění přesunu produkce do Asie, což zase mimo jiné pomohlo probudit čínský ekonomický zázrak, prohloubila se moderní globalizace… A tak dále, a tak dále.

V Pensylvánii nyní smog nehrozí, zato nezaměstnanost ano. Dříve bohatstvím přeplněná města jako Pittsburgh či Philadelphia, Detroit v Michiganu, Chicago v Illinois, Buffalo ve státě New York, Cleveland v Ohio a další a další se buď dokázala úspěšně přeorientovat na nové ekonomické poměry (povětšinou) nebo postupně upadá jejich význam. Jako Detroitu, který míval skoro dva miliony obyvatel a byl ve své době pátou největší aglomerací USA. Nyní jich nemá ani 700 tisíc, velikostí spadl na konec druhé desítky žebříčku. Přesto se dá říct, že velkoměsta přerod povětšinou zvládla lépe než střední a menší sídla – z nich skutečně mnohá doslova živoří, anebo rovnou zanikla úplně. Zrodilo se nové rozložení sil Rust Belt. Velkoměsta demokratům, venkov republikánům.

Tak o tuto Pensylvanii, Michigan, Illinois a další státy nyní jde v rodící se americko – čínské obchodní válce. Administrativa prezidenta Bidena oznámila záměr uvalit dodatečná cla na dovoz čínské oceli a hliníku. To by znamenalo místo současných 7,5 procenta skok na 22,5 procenta. A aby měli v Pekingu o čem přemýšlet, tak k tomu přibylo vyšetřování obchodních postupů v loďařství, námořní dopravě a logistice. Proslýchají se možné sankční kroky i v dalších oblastech, přitvrzení v restrikcích exportu technologií a udělování licencí a tak dále.

Vcelku není proč pochybovat, že v rámci čínského systému permanentní podporu státu strategickým odvětvím Američané najdou dost argumentů pro kroky na ochranu vlastních producentů. Ale hlavně jde o hlasy venkova Rust Belt. O ty hlasy, které již jednou Donalda Trumpa dostaly do Bílého domu. A které si neudržel, jakkoliv s Pekingem vedl obchodní války v podstatě po celé čtyři roky svého mandátu. Pravda, nepříliš úspěšně nejen u voličů, ale i z hlediska americké obchodní bilance.

A tak s blížícími se volbami bude zřejmě přibývat ostrých prohlášení a slov o ochraně amerických zájmů. A nejen slov, jistě i činů. Tato obchodní válka má šanci stát se největším střetem obou ekonomických velmocí. Neboť ji bude živit nejen vcelku oprávněný americký hněv nad dotační politikou Pekingu vůči mnoha odvětvím (kde odpouštění miliardových dluhů státními bankami není nic mimořádného), ale i lítý boj o hlasy voličů z okrsků jako Philadelphia Country.

Tento rok prostě nebude v mezinárodní obchodní oblasti jednoduchý. 

prof. Ing. Luboš Smrčka, CSc., Katedra strategie, FPH, VŠE

Foto: Pixabay

Autor: Luboš Smrčka


Sdílet
Hodnotit
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars

Doporučujeme

Česko odkleplo dotace pro Agrofert. Má na to vůbec právo?

24.04.2026, Autor: Marek Hájek

Státní platební agentura SZIF oznámila verdikt: holding Agrofert splňuje podmínky pro čerpání evropských dotací. Rozhodnutí přišlo poté, co premiér Andrej Babiš vložil společnost do nového svěřenského fondu. Opozice i kontrolní organizace ale bijí na poplach – o střetu zájmů přece může rozhodnout jen Evropská komise. A ta zatím mlčí.

Ruský pavilon v Benátkách: Kde končí umění a začíná politika?

23.04.2026, Autor: red

Až se 9. května otevřou brány 61. ročníku Benátského bienále, bude tam stát i ruský pavilon. Poprvé od února 2022, kdy ruské tanky vjely na Ukrajinu. Evropská komise pohrozila zastavením dotace ve výši dvou milionů eur, ministři z 22 zemí včetně Polska podepsali protest, Lotyšsko avizovalo bojkot. Italské ministerstvo kultury žádá dokumentaci, aby prověřilo, zda pavilon neporušuje sankce. Organizátoři benátské přehlídky zatím zůstávají neústupní: umění má být otevřené všem.

Trump tápe, Írán těží. Kdo vlastně vyhrává válku?

21.04.2026, Autor: Marek Hájek

Když americký prezident jeden den hrozí zničením celého Íránu a o dva dny později slaví „zářivý den pro svět", něco evidentně nehraje. Donald Trump se v konfliktu s Teheránem chová jako hráč pokeru, který neustále mění strategii – jenže protihráč u stolu si toho všiml. A začíná toho využívat.

Bulharsko našlo po osmi volbách konečně vítěze. Radev slibuje stabilitu, ale co Evropa?

21.04.2026, Autor: Josef Neštický

Osmé volby za pět let. Bulharsko už roky trápí politický chaos – vlády padají rychleji, než si stihnete zapamatovat jména premiérů. Tentokrát se ale něco zlomilo. Rumen Radev, bývalý prezident a stíhací pilot, vyhrál s novou stranou Progresivní Bulharsko přesvědčivě – 44 % hlasů a 135 parlamentních křesel z 240. V bulharských poměrech je to téměř zemětřesení.

Schmarcz: Bojkotovat obchodní misi předsedy Senátu na Taiwan je od vlády ideologicky zaslepené a hloupé

20.04.2026, Autor: Martin Schmarcz

Vláda nechce dát předsedovi Senátu letadlo k cestě na Taiwan. Pokračuje tak ve své nesmyslné válce proti ústavním institucím, které neovládá, tedy Hradu a horní komoře parlamentu. V tomto případě jde navíc o nanejvýš hloupý krok, protože ostrovní stát je důležitý pro český byznys. A Miloš Vystrčil také s sebou bere delegaci podnikatelů.

Orbán odchází. Kdo převezme žezlo hlavního rebelanta EU?

16.04.2026, Autor: Josef Neštický

Viktor Orbán prohrál volby a s ním mizí i postava, která léta definovala, co znamená být trnem v oku Bruselu. Maďarský premiér, jenž si z vetování klíčových rozhodnutí udělal téměř politickou značku, ustupuje ze scény. Jeho nástupce Péter Magyar slibuje konstruktivní přístup k EU. Jenže otázka zní: kdo teď převezme roli hlavního narušitele evropské jednoty? Jedno je jisté – prázdné místo po Orbánovi dlouho nezůstane.