Odbory jako prodloužená ruka socialistů? Nebo nově Andreje Babiše? Ten už přitom nyní ovládá Agrární komoru a s její pomocí dělá v zemi bordel. Zaměstnanecké a zaměstnavatelské svazy se historicky vždy míchaly do politiky a politika do nich.
Tyto vazby jsou však v poslední době zpřetrhány a navíc stavovské organizace, ať už sdružující kapitalisty, dělníky, či rolníky, dávno nemají moc a vliv jako kdysi. Přesto vzbuzuje jisté obavy, kdyby agrobaroni a odboráři plnili přání a cíle jednoho muže.
Českomoravská komora odborových svazů (ČMKOS) je v hluboké krizi. Ztrácí členy i akceschopnost. Ani v dobách těžké krize nebyla schopna dostat na náměstí více než několik tisíc lidí, řádově méně než prokremelští aktivisté. Nespokojenost s tímto stavem vyvrcholila pučem, když pod záminkou zpoždění v placení členských poplatků předsednictvo sestřelilo dlouholetého předsedu Josefa Středulu. Kdo přijde po něm? A s jakými záměry? Budou se odbory radikalizovat? A v čí prospěch?
To Agrární komora (AK ČR) a s ní personálně propojený Zemědělský svaz (SZ ČR) o vliv nikdy nepřišly. Prim v nich hrají agrobarni (velké konglomeráty vzniklé vesměs agresivním skupováním menších podniků za úvěry od polostátních bank v 90. letech) a překabátění bolševičtí jézéďáci (kteří nikdy nevrátili půdu vlastníkům). Tyto organizace po celou diktují podmínky v celém sektoru, vykořisťují ty menší a vydírají každou vládni garnituru. Obvykle k tomu ani nepotřebují posílat někam traktory a hnůj.
Postavení průmyslových a zemědělských komor je opravdu značně rozdílné. Ty druhé těží z toho, že zemědělství je sice malým, leč strategickým sektorem a v rámci Evropské unie rovněž nejvíce dotovaným (spolkne třetinu celého ročního rozpočtu). Rovněž mají totální monopol, nejsou roztříštěné do mnoha svazů jako ČMKOS a rozhoduje v nich pár desítek holdingů. Několik tisíc středních firem se jim musí podřídit. Přes dvacet tisíc sedláků má vlastní Asociaci soukromého zemědělství, ale její vliv je marginální.
Odboráři se prosazují čím dál hůře. Agrobaroni mají pod palcem drtivou většinu půdy a mluví za „obě strany“, jak zaměstnavatele, tak zaměstnance. Ale ČMKOS zastupuje jen malé procento dělníků a své požadavky prosazuje de facto jen díky spojení s velkými korporacemi, s nimiž lobbují často společně (typicky stravenky a benefity). Pryč jsou časy statisícových demonstrací proti pravicovým reformám. Změnila se i mentalita jejich vůdců, o nichž už se neříká, že jsou „tátové pracujících lidu“. Což se ovšem nelíbí radikálům…
U agrobaronů je jasno. Velcí hráči jsou stejná krevní skupina jako majitel Agrofertu. Sedláci protestují primárně proti Zelenému údělu a eurobyrokracii, tak AK ČR a SZ ČR chtějí snížit sociální pojistné, zvýšit domácí dotace a nedanit ty evropské, tedy peníze od českých daňových poplatníků. A když Andrej Babiš zavelel, že nemají táhnout na Brusel, ale na Prahu, jeho přání bylo (předem) splněno. Tohle nejsou žádní zemědělci a média by je tak neměla nazývat. Jde o agrární oligarchy napojené na ANO a jeho lídra.
V odborech zatím situace vyjasněná není. Josef Středula, ať byl jaký byl, se choval nezávisle a autonomně. Nelze říci, že vedl nějakou „pátou kolonu ČSSD“, byť řada jiných významných odborářů včetně předešlých předsedů komory byli jejími členy. Po jeho prapodivném sesazení se začalo spekulovat, že jeho místo chce obsadit nynější šéf Odborového svazu Kovo (ten je v ČMKOS nejmocnější a zrušil členství Středulovi, čímž ho diskvalifikoval ve funkci předsedy) Roman Ďurčo. Což je člověk blízký Babišovi.
Co by znamenalo, kdyby se novým odborářským bossem stal Roman Ďurčo? Nepochybně by se komora daleko více radikalizovala – ale také politizovala. Možná po vzoru Agrární komory. Ta je de facto další divizí Agrofertu (podobně jako hnutí ANO). Místo aby hájila zájmy oboru, jde jí pouze o zisky největších holdingů, jež mají zaplatit ti, kterým už předtím agrobaroni nehorázně zdražili jídlo – tedy čeští občané. Navíc plní program a přání opozičního lídra a nelze ji brát jako politicky nezávislou, natož neutrální.
Kdyby stejně začala vystupovat největší odborová centrála, získal by Babiš další páku, jak prosazovat své zájmy. Lze čekat, že by se ČMKOS a ANO tvářily, že nemají nic společného a jde o protesty dělníků, tak jako se nátlaku agrobaronů říká „demonstrace zemědělců“. Nazývejme však věci pravými jmény. Alespoň v druhém případě, neboť u toho prvního nevíme, jak to dopadne. Takže žádní zemědělci, ale bohaté holdingy v čele s Agrofertem bojují za vyšší dotace a nižší zdanění svých zisků a politickou agendu ANO.
Hrozí politické zneužití odborových a zemědělských komor? Napojení odborů na levicové strany, nebo spolupráce podnikatelských svazů s těmi pravicovými v minulosti nebylo výjimkou. Jenže tehdy partaje vznikaly jako reprezentace profesních či zaměstnaneckých skupin a jejich zájmy hájily otevřené a transparentně. Agrárníci, nejmocnější strana 1. republiky, opravdu zastupovali venkov a byli jeho obyvateli voleni. Sociální demokraté byli spojeni s dělníky a jejich spolky a organizacemi.
Programy dnešních stran jsou univerzální a i když cílí na určité voličské skupiny, nejsou exkluzivní, snaží se oslovit každého, kdo se ztotožní s jejich hodnotami. Pokud to chce někdo změnit, proč ne? Ale ať se k tomu přihlásí. Ať hnutí ANO a Agrární komora deklarují, že společně prosazují zájmy velkých hráčů, nikoli celého zemědělství – a už vůbec ne sedláků. Ať máme jasno. Hlavně abychom se nedočkali vystoupení „rolníků“ a „dělníků“, jež ve skutečnosti budou maskovanými úderkami hnutí ANO. To by byl vážně horor.
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
