Vláda dle očekávání přestála hlasování o nedůvěře. Její odpůrci totiž nemají ve Sněmovně dost mandátů. Jak by to ale vypadalo, kdyby sami její voliči měli říci, zda jí věří?
Možná by v takovém případě neobstála. Především u těch pravicových, kteří si přáli konsolidaci veřejných financí, ekonomické reformy, boj s inflací.
V tom všem kabinet selhává, nebo přinejmenším neplní očekávání. Jenomže za něj není náhrada, alternativa by byla ještě horší, takže pravičákům (zatím) nezbývá než zatnout zuby…
Záminka k vyvolání hlasování o nedůvěře byla samozřejmě nesmyslná. Šifrovaný telefon se softwarem Cryptocult používal kdekdo, proč tedy ne i předseda strany, která měla šanci uspět ve volbách? Vlastně to nestojí ani za řeč, jde spíše o snahu ANO oslabit STAN. Nicméně tento krok přichází těsně poté, kdy vláda protlačila Sněmovnou svůj daňově úsporný balíček. Což je příležitost říci si něco o tom, za co by si opravdu zasloužila či nezasloužila padnout. Ano, jde o její předvolební, ale i povolební sliby.
Čekali jsme tedy větší “fičák”. Poslední čtyři roky s Andrejem Babišem se nesly v duchu bezuzdného rozhazování peněz. Není pravda, že začalo až s covidem, on se do něj s velkou chutí pustil hned. S vědomím stále ještě vysoké prosperity, kdy na jedné straně vláda měla bohaté zdroje z daní a na druhé straně malé výdaje na sociální politiku. Čehož samozřejmě využíval i předchozí kabinet Bohuslava Sobotky. Nicméně poslední jím připravený rozpočet, ten na rok 2018, ještě skončil mírným přebytkem tři miliardy korun.
Nutno ovšem říci, že hospodaření, které už měla na starosti Babišova jednobarevná vláda, neskončil v deficitu zejména kvůli “podstřeleným” příjmům. Místo 1314 miliard nakonec vláda dostala rovných 1400 miliard. Takže i když více utrácela, vyšlo jí to “dobře”. Ty uvozovky jsou na místě. Protože v té době jsme měli daleko více šetřit a případně splácet dluhy, ne si rychlým tempem povolovat opasek. Protože, jak zní i varování z Bible, roky konjunktury netrvají věčně a je třeba se připravit na “hubená léta”.
Jenomže říkejte tohle populistovi. V roce 2019 utratila vláda skoro o jedenáct procent více, než v tom předchozím. Aniž by pro to byl jakýkoli důvod, tak její výdaje nabobtnaly o 150 miliard korun. A i když do státní kasy přiteklo skoro o devět procent navíc oproti předchozímu roku, výsledkem byl deficit skoro třicet miliard. V době, kdy jsme si žili dobře a měli jsme mít přebytek. Jasný důkaz, že na pekelnou skluzavku jsme se dostali už před covidovou krizí. Pak už to šlo z kopce rychle. V roce 2021 dosáhl deficit hrozivých 420 miliard.
Samozřejmě jsme čekali, že “naše” pravicová vláda s tím něco udělá. Nechme stranou liberály z PirSTAN, pro ně jsou důležitější jiná témata, než ekonomika. Ale mnozí z nás si mysleli, že SPOLU do toho pořádně šlápne. A vypadalo to nadějně. Ohlášená konsolidace veřejných financí měla v roce 2025 vést k deficitu 1,2 % hrubého domácího produktu (v roce 2021 to Babiš “dotáhl” na 6,87 %). Vypadalo to velmi dobře. Bohužel, právě že jen vypadalo. Nakonec je tempo snižování schodků spíše kosmetické.
Dnes asi už i naprostí laici vědí, že za rychlým zadlužováním jsou přefouknuté výdaje, a to zejména ty povinné. Tento tzv. strukturální deficit způsobuje, že dokonce i když se hospodářství daří velmi dobře, rozpočty končí ve vysokých schodcích. Máme zkratka systém nastavený tak, že důchody, platy státních zaměstnanců a další mandatorní a kvazimandatorní výdaje se zvyšují vždy rychleji, než jaký je ekonomický růst. Bez reformy se nikdy nedostaneme k vyrovnanému rozpočtu.
Vláda tvrdila, že bude strukturální deficit snižovat tempem 1 % ročně. Neboli příští rok jsme se měli z letošních 2,3 % HDP dostat na 1,3 % HDP a v roce 2025 na 0,3 % HDP. Jenomže konečná verze rozpočtu snižuje “naprogramovaný” schodek pouze na 2,2 % HDP. Neboli kabinet konsoliduje desetkrát pomaleji, než slíbil v květnu, tedy před pouhými pěti měsíci. Což samozřejmě způsobuje frustraci u těch, kteří jeho závazek brali vážně a tedy se radovali, že v roce 2021 zvolili správně.
Samozřejmě, tohle není důvod přát si nyní pád vlády. Tím bychom si nepomohli, naopak. Pravičákům asi nezbývá, než kabinetu Petra Fialy dále důvěřovat, byť se skřípajícími zuby. Asi za všechny “dosud věřící, ale zklamané” to vyjádřil Miroslav Kalousek na svém účtu na síti “X”: Když se mě zeptáte, zda bych hlasoval pro důvěru vládě, odpovím, že ano. Ne proto, že bych jí věřil. Ale proto, že její alternativa lže ještě nestoudněji. Hlasoval bych proto pro “menší zlo””.
Bývalý ministr financí je ale hodně zklamaný: “Když se mě zeptáte, zda této vládě důvěřuji, odpovím, že ne. Nedůvěřuji ne proto, že nesplnila sliby a cíle, které formulovala ještě na jaře. To se může stát. Nedůvěřuji jí proto, že to nepřizná a nestydatě lže. Tvrdí, že dělá protiinflační opatření a není to pravda. Tvrdí, že napravuje deficitní strukturu rozpočtů po Babišovi a není to pravda. Tvrdí, že skoncovala s dotační ekonomikou a není to pravda. Tvrdí, že proškrtáním dotací ušetří daňový poplatník 84 mld a není to pravda…”
K tomu není co dodat. My pravičáci zkrátka nemáme jinou možnost, než stát za touto vládou. Ale na to by neměla hřešit. Už nyní výrazně ztrácí na opozici a může být daleko hůř. Přičemž třeba od ODS odcházejí voliči k ANO. Jde jen o průzkumy, nikoli volby. V nich jistě jádro konzervativní pravice nezačne najednou volit Babiše. Ale klidně by se mohlo stát, že budou tak znechucení, že raději zůstanou doma. Už to by stačilo k tomu, aby se zcela jistě dostali k moci ti, kteří zavinili rozvrat veřejných financí. Ale jak moc lepší je tato vláda?
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
